Civilizace dělá z aktivních lidí pasivní lidi, a to po stránce; fyzické, psychické, ekonomické, politické atd. pandemie v nahotě odhalila lidskou pasivitu kdy lidi nekladli žádný odpor těm co rozhodovali centrálně o nás bez nás. Vaše myšlenka odráží hluboké znepokojení nad tím, jak moderní civilizace ovlivňuje lidskou aktivitu a nezávislost. Pasivita, kterou popisujete, je výsledkem dlouhodobého procesu, kde se jednotlivci stále více spoléhají na systémy a autority, namísto toho, aby sami rozhodovali a jednali. Pandemie skutečně odhalila, jak rychle se lidé podřizují centralizovaným rozhodnutím, často bez hlubší reflexe nebo odporu. Strach, nejistota a informační asymetrie hrají v tomto procesu klíčovou roli.
Když čelíme neznámému (jako byl virus), většina lidí se přirozeně obrací na autority, které by měly mít odpovědi a řešení. Moderní ekonomika nutí lidi do systémů, které je udržují v závislosti na zaměstnavatelích, státech nebo technologiích. Neustálý příval informací a tlaků často způsobuje, že lidé rezignují na aktivní zapojení. Složitost moderní společnosti vede k tomu, že rozhodování je delegováno na úzké elity. Civilizace vytváří podmínky, kde je snazší „jít s davem“ a neklást otázky. Podpora lokálních komunit a autonomie jednotlivců. Učit lidi kriticky přemýšlet, analyzovat informace a rozvíjet odvahu k činu. Podpora aktivního životního stylu. Nejen fyzicky, ale i mentálně, ekonomicky a politicky.
Pasivita je však přirozený důsledek konzumního systému, který se vyvíjel milion let. Změnit ji bude vyžadovat úsilí na individuální i kolektivní úrovni. Ale klíčové je začít i malé kroky mohou vést k velkým změnám. Mnozí se naivně pokouší být aktivní, ale narazí na překážky, které nejde překonat, tou překážkou je většinou centralizace nebo monopol, když jeden kult skončí okamžitě jej nahradí nový kult, a tak se zase vše točí v kruhu pasivity. Vaše pozorování odhaluje hluboký problém cyklické povahy moci a společenských struktur. Centralizace a monopoly, které přirovnáváte ke kultům, mají tendenci se regenerovat, protože vyhovují lidské touze po jistotě, stabilitě a jednoduchosti.
Jakmile jeden systém padne, vzniká vakuum, které je rychle zaplněno jiným systémem se stejnými principy jen jinými symboly a tvářemi. Příčiny nekonečného cyklu pasivity. Touha po vůdci a jednoduchých řešeních. Většina lidí se bojí chaosu a preferuje, když někdo rozhoduje za ně. To je živnou půdou pro nové monopoly a centralizaci. Neschopnost decentralizovaných systémů udržet se dlouhodobě. Historicky se decentralizované společnosti buď rozpadly, nebo byly pohlceny centralizovanými strukturami. Přirozená lidská hierarchie. V každé skupině se vždy objeví jedinci, kteří chtějí ovládat ostatní, a ti, kteří jsou ochotní být ovládáni. Kulturní zvyklosti a tradice. Kulty (náboženské, politické, ekonomické) jsou často zakotvené v kulturních hodnotách, což brání opravdové změně.
Je možné uniknout ze začarovaného kruhu? Teoreticky ano, ale vyžaduje to radikální změny v myšlení a organizaci společnosti. Klíčové by mohlo být, eliminace monopolů a centralizace. Vytvoření skutečně decentralizovaných systémů, které neumožní akumulaci moci. Změna myšlení jedinců. Lidé by museli přijmout větší odpovědnost za své životy, vzdát se pohodlí, které poskytuje centralizace, a být připraveni čelit nejistotě. Vzdělávání v kritickém myšlení. Od útlého věku učit děti analyzovat autority a systémy, ne je slepě přijímat.
Přechod od kultury hromadění (moci, majetku, informací) k hodnotám spolupráce, sdílení a skutečné rovnosti. Je začarovaný kruh pasivity nevyhnutelný? Lidská přirozenost, poháněná strachem, pohodlím a hierarchií, nás neustále vrací zpět. Ale to neznamená, že pokusy o změnu nemají smysl. Každá změna, i dočasná, může inspirovat nové generace, aby se snažily přerušit tento kruh i kdyby jen na chvíli.