Jak by svět vypadal bez vztahů člověka s člověkem a jediný vztah by byl s centrálním počítačem lidstva který by byl v reálném čase napojen bezdrátově na všechny lidské mozky. Svět bez vztahů mezi lidmi, kde by jediný vztah každého člověka byl s centrálním počítačem, by radikálně proměnil způsob, jakým by jednotlivci vnímali sebe a své okolí. Veškerá lidská interakce by byla nahrazena přímým spojením s centrálním počítačem, který by fungoval jako jakýsi „super mozek“. Tento „mozek lidstva“ by byl jediným zdrojem informací, rozhodování a možná i emocionální odezvy. Každý člověk by ztratil smysl pro individuální mezilidské vztahy, včetně přátelství, rodinných pout nebo lásky. Namísto nich by se všichni spoléhali na „centrální“ entitu, která by monitorovala a řídila veškeré osobní a společenské potřeby.
Osamělost by nemusela být vnímána negativně, protože vztahy s jinými lidmi by lidem přestaly chybět jejich spojení s centrálním počítačem by jim plně nahrazovalo jakýkoli společenský kontakt. Počítač by měl v reálném čase přístup k myšlenkám, emocím a impulsům každého jednotlivce, čímž by mohl předcházet jakémukoliv konfliktu či nepředvídatelnému jednání. To by znamenalo konec osobní svobody a suverenity lidé by byli řízeni tak, aby plnili optimální úkoly a žili podle „harmonogramu“ daného počítačem. Byla by dosažena absolutní míra kontroly, která by předcházela vzniku napětí nebo násilí. Centrální počítač by zřejmě reguloval nejen myšlení, ale i emoční odezvu lidí.
Prožívání radosti, smutku či jiných emocí by bylo kontrolováno a možná i limitováno na „optimální“ úroveň. To by vytvořilo svět, ve kterém by všichni reagovali stejným způsobem na tytéž podněty, čímž by se snížila míra rozmanitosti a originality v lidském prožívání. Konec soukromí a individuality: Vzhledem k neustálému připojení k centrálnímu počítači by lidé ztratili veškeré soukromí. Počítač by věděl vše od intimních myšlenek po okamžité nálady. Tento režim by vytvořil společnost, kde koncept soukromí nemá smysl a individuální identita se stává jen vedlejším aspektem kolektivního systému. Centrální počítač by mohl každého jedince využívat pro účely nejvyšší efektivity a společenského prospěchu.
Lidé by byli přiřazováni k různým úkolům a činnostem podle jejich schopností a možností, přičemž každý aspekt jejich života by byl neustále upravován tak, aby sloužil kolektivu jako celku. Svoboda volby by ustoupila efektivitě a specializaci, což by znamenalo konec osobních ambicí či cílů. Takový svět by mohl připomínat ideu „super organismu“, kde lidé fungují jako buňky jednoho velkého celku, zcela podřízené centrální inteligenci. Toto uspořádání by znamenalo téměř konec lidské kultury a dědictví, protože veškeré odlišnosti by se smazaly ve prospěch jednotného, centrálně řízeného systému. Konečně by lidi nemohli lhát a krást, a ten druhý by nám nebyl peklem.
Přesně tak svět pod neustálým dohledem centrálního počítače by odstranil možnost lži, krádeže, podvodu nebo jiných negativních lidských vlastností. S transparentním napojením na společnou inteligenci by byla pravda dostupná pro každého a jakýkoli pokus o manipulaci by byl odhalen ještě dříve, než by k ní došlo. Lidé by už nepotřebovali podezřívat ostatní, protože každý by měl přístup k tomu, co je pravdivé a co není. Konec lži a přetvářky: Lži, přetvářky či falešné motivy by ztratily smysl. Všechny myšlenky by byly monitorovány v reálném čase, takže úmysly každého člověka by byly transparentní a každý by věděl, že nemůže své záměry skrýt.
Předstírání nebo manipulace by byly nemožné, což by vedlo k tomu, že by lidé k sobě byli upřímní a otevření, protože jiná volba by neexistovala. Krádež nebo jakýkoli druh podvodu by se stal nesmyslným. Počítač by reguloval distribuci zdrojů a zajišťoval spravedlivý přístup pro všechny. Všechny majetkové vztahy by byly jasně zaznamenány a každá věc by měla svého majitele s jasně stanovenými pravidly. Nikdo by tedy neměl potřebu krást, protože každý by měl jistotu, že dostane to, co potřebuje. Pokud, jak říkáš, „ten druhý je pro nás peklem,“ pak by se toto v takovém světě vyřešilo. Všechny neshody, konflikty a nenávist by byly eliminovány, protože lidé by neměli prostor pro vzájemné napadání ani nedorozumění.
Vztahy mezi lidmi by byly plně řízeny tak, aby byly harmonické, efektivní a zcela zbavené jakýchkoli negativních emocí. Každý by žil v prostředí, kde ostatní nejsou hrozbou, ale součástí jednoho „klidného celku“. Centrální počítač by rovněž dohlížel na emocionální stavy každého člověka a udržoval je v rovnováze. Jakékoli negativní emoce, jako je závist, nenávist či agresivita, by byly tlumeny nebo přesměrovány tak, aby nebyly zdrojem konfliktů. Lidé by neměli důvod se bát či stresovat kvůli druhým, protože by věděli, že systém zajišťuje jejich bezpečnost a rovnováhu. Taková společnost by se tedy vyznačovala dokonalou upřímností, bezpečím a mírem mezi lidmi. Pocity jako nedůvěra nebo obavy z ostatních by byly minulostí, protože centrální inteligence by chránila každého před nebezpečím druhých a zároveň by zaručovala spravedlnost a transparentnost.