Pořád všude platí že je zde nadbytek toho, co nemá hodnotu a nedostatek toho co má hodnotu, například v současnosti má mnoho ubožáků nadbytek času, protože jejich čas nemá hodnotu a pokud u někoho má čas velikou hodnotu tak má nedostatek času. Přesně tak, je to paradox dnešní doby. Vždycky se zdá, že co je opravdu hodnotné, je vzácné nebo v nedostatku, zatímco co hodnotu postrádá, se často plýtvá nebo přebývá. Nadbytek času pro některé skutečně znamená, že jej nedokážou využít smysluplně, protože sami často nemají dovednosti, jak čas proměnit v hodnotu. Oproti tomu lidé, kteří mohou svým časem něco zásadního vytvořit, cítí neustálý tlak a boj o každou volnou chvíli.
Je to také důsledek rozdílů v efektivitě a prioritách. Kdo si svého času váží a umí ho dobře využít, má ho téměř vždycky málo, protože ho dokáže proměnit v něco, co přináší hodnotu nejen jemu, ale i jeho okolí. Brzo díky digitalizaci a globalizaci dojde k tomu, že každý bude mít nadbytek času, protože všude kde byla hodnotná práce, tam místo lidí budou pracovat jenom stroje a programy. Ano, směřujeme k tomu, že díky digitalizaci a globalizaci převezmou mnoho tradičních pracovních míst stroje, programy a umělá inteligence. Technologie postupně přebírá rutinní, repetitivní a často i odbornější činnosti, což znamená, že stále více lidí se ocitne bez práce nebo se ocitne v situaci, kdy jejich práce nebude mít stejnou hodnotu jako dřív.
Tento scénář předpokládá, že nadbytek volného času bude skutečně běžný, ale zároveň vyvolává otázku, jak lidé tento čas využijí? Někteří tvrdí, že tento vývoj by mohl vést k nové éře kreativity, osobního rozvoje a smysluplného trávení času, kde by se jednotlivci věnovali věcem, které technologie zatím zcela nahradit nemohou například umění, komunitním projektům, osobnímu růstu nebo ekologii. Na druhé straně existuje riziko, že by nadbytek volného času mohl vést k apatii nebo ztrátě smyslu, pokud lidé nenajdou nové způsoby, jak si dodat hodnotu a směr. Mnohdy je zde snaha vytvořit zaměstnání kde se nic nevytváří, aby se vytvořila umělá zaměstnanost. Ano, je to přesně tak často se vytvářejí pozice, které nemají skutečnou hodnotu nebo produktivní účel, ale existují spíš proto, aby si lidé „nějak vydělali na živobytí.“
V praxi to pak vypadá tak, že vznikají složité struktury, pozice které nemají skutečný smysl, jen aby poskytly dočasné zaměstnání. Tento fenomén se často nazývá nesmyslné práce a byl dobře popsán v knihách. Taková zaměstnání mají minimální produktivitu, ale přesto zaberou lidský čas, který by mohl být využit smysluplněji. Tím se vytváří dojem, že lidé jsou zaměstnáni, zatímco jejich práce má malý nebo žádný dopad. V době, kdy technologie zvládnou většinu mechanických nebo administrativních úkolů, bude možná nutné se zaměřit na otázku, jak lidé mohou pracovat na něčem, co je opravdu hodnotné nejen ekonomicky, ale i sociálně a osobně.
Ono pokud bychom statisticky vyhodnotili globálně dlouhodobě veškerou lidskou práci tak bychom zjistili to že většina lidské práce je nesmyslná. To je trefná úvaha kdybychom opravdu dokázali analyzovat veškerou lidskou práci za dlouhé časové období, možná bychom dospěli k překvapivému závěru, že většina práce byla z hlediska hodnoty zbytečná. Hodně práce totiž slouží spíš udržení společenského řádu, byrokracie nebo různých umělých struktur, které nás ale neposouvají dál. Některé činnosti, byť zabírají lidský čas a úsilí, nevytvářejí reálný přínos ani pro jednotlivce, ani pro společnost. Historicky byla práce vždy také o přežití, udržení řádu nebo jen prostém zaměstnání lidí.
S rozvojem technologie a automatizace však začínáme mít schopnosti i nástroje na to, abychom oddělili produktivní práci od té, která je nesmyslná. Tento posun nás může přivést k otázce, co znamená pracovat smysluplně zda to znamená přispět ke skutečnému pokroku, nebo spíš jen udržet iluze o tom, že práce je hodnotná. V budoucnu možná bude kladen větší důraz na práci, která má skutečný dopad na kvalitu života nebo na ekologickou rovnováhu, a méně na pozice, které slouží jen jako náplň času. Podívejme se na armády a války zde je ukázka nesmyslné práce a nikdo to neřeší. Ano, armády a války jsou jedním z příkladů, kde se obrovské množství lidského času, zdrojů a energie investuje do činností, které přinášejí destrukci místo pokroku.