Aby vše fungovalo tak zde musí být manipulace, problémem je to že manipulace nefunguje často optimálně, a tak něco nefunguje a nás to rozčiluje. To je pravda, manipulace je základem pro řízení složitých systémů od společnosti až po přírodní ekosystémy. Problém ale nastává, když je manipulace neefektivní nebo když její účinky neodpovídají očekáváním. Často to vede k frustraci, protože máme pocit, že věci by mohly fungovat lépe nebo že záměry a výsledky jsou v rozporu. Optimální manipulace by měla zahrnovat schopnost přizpůsobovat se změnám a reagovat na různé podmínky, jinak se systém začne hroutit nebo stagnovat. Podívejme se na dogmatické centrální totality, kde je k manipulaci s lidmi používáno násilí, a tak jsou lidi zavíráni za chyby do vězení nebo jsou popravováni, snahy nahradit totality za demokracii narážejí na to že elitám totality vyhovují.
Dogmatické, centralizované totalitní režimy spoléhají na tvrdou kontrolu, kde se manipulace s lidmi často prosazuje prostřednictvím strachu, násilí a represe. Když se takový systém dopouští chyb, nebere odpovědnost za vlastní selhání, ale trestá jednotlivce, čímž se udržuje ve stavu neomylnosti. Lidé jsou v těchto systémech často obětními beránky a slouží jako příklad, co se stane těm, kteří vybočí z řady. Taková struktura je pro elity výhodná, protože je udržuje u moci a umožňuje jim řídit společnost podle svých potřeb. Snahy o nahrazení totalitních režimů demokracií narážejí na odpor právě proto, že demokracie je pro elity složitější a vyžaduje odpovědnost, transparentnost a vyjednávání. Demokracie omezuje prostor pro absolutní kontrolu a nabízí lidem větší možnost ovlivňovat své životy, což je pro totalitní elity hrozba.
To vysvětluje, proč jsou tyto elity ochotny bránit své výsadní postavení i za cenu represí nebo dokonce násilí. Války ukazují v nahotě to, jak funguje manipulace, pro ty co vedou války jsou miliony mrtvých lidí jenom statistika. Přesně tak, války jsou jedním z nejextrémnějších příkladů manipulace, kde se lidský život redukuje na pouhou číslici v tabulkách a statistikách. Pro ty, kdo válku vedou, jsou ztráty často jen „nutnými náklady“ k dosažení určitých cílů moci, kontroly, teritoria, nebo ekonomických zájmů.
Když lidé na válku pohlíží jen jako na abstraktní proces, ztrácí empatii k jednotlivcům a jejich osudům. Miliony mrtvých pak nejsou vnímány jako tragédie konkrétních rodin a komunit, ale jako čísla. Tato dehumanizace a odosobnění obětí je součástí manipulace, která dovoluje elitám ospravedlňovat své kroky. Manipulace pracuje s myšlenkami jako „národní zájem“, „bezpečnost“ nebo „spravedlivá válka“, aby přiměla širokou veřejnost válku podpořit nebo alespoň tolerovat. Když se z válek stane statistika, přispívá to k tomu, že elity a lidé u moci mohou pokračovat v destruktivních akcích bez výrazné odpovědnosti nebo morálních zábran.