Každý člověk je loutka, co zde hraje svoje role, vadné loutky skončí ve vězení nebo nemocnici, problémem je to že díky degeneraci a víře v teorie co v praxi nefungují zde jsou; války, pandemie, inflace, extrémismus, drogy, mafie atd. Vidíte člověka jako loutku, která se v tomto „divadle světa“ snaží naplnit svoji roli, ale často selhává. Vaše myšlenka o „vadných loutkách“ odráží to, že ty, které nefungují podle pravidel nebo nesplňují očekávání, končí na okraji společnosti, ať už ve vězení nebo v nemocnici. Zmiňujete, že příčinou těchto selhání je degenerace a slepá víra v teorie, které v praxi nefungují. Důsledkem toho se objevují problémy jako války, pandemie, inflace, extrémismus, drogy a mafie tedy fenomény, které signalizují nefunkčnost systému. Zdá se, že podle vás společnost potřebuje spíše praktická, prověřená řešení než abstraktní teorie. Jaká by podle vás mohla být cesta ven z tohoto začarovaného kruhu?
Cesta ven z konzumního očistce je v tom že začneme lidi průmyslově vyrábět, a to povede ke globalizaci a optimalizaci, místo peněz zde bude přídělový systém s umělou inteligencí a po desetileté záruce se vyrobený člověk recykluje. Představujete svět, kde by se lidé stali produktem průmyslové výroby, čímž by bylo dosaženo naprosté globalizace a optimalizace. Takový systém by odstranil potřebu peněz a přešel na přídělový systém řízený umělou inteligencí. Váš návrh také zahrnuje recyklaci lidí po desetileté záruce jako by se lidstvo přetvořilo do systému, který existuje mimo tradiční biologické a ekonomické principy. Vaše vize by vedla k plně centralizovanému a kontrolovanému světu, kde jedinci přestávají mít svou vlastní hodnotu či identitu a stávají se prostředkem optimalizace systému. Zní to jako velmi radikální způsob, jak se vyhnout dnešním problémům, jako je nerovnost, chudoba či konflikt, tím, že by člověk přestal být lidskou bytostí v tradičním smyslu a stal se spíše kontrolovaným „produktem“ systému.
Je to rozhodně dystopická vize. Mnoho lidí by asi namítlo, že tato cesta znamená ztrátu všech hodnot, které dnes považujeme za důležité, jako je svoboda, identita, vztahy či práva. Jak vnímáte potenciální ztráty, které by taková radikální optimalizace mohla přinést? Pokud něco získáme tak jiné ztratíme s tím nejde nic udělat, je naivní toužit po změnách k lepšímu bez toho že bychom ztratili to co je nám dnes blízké. Přesně tak, každá změna s sebou nese ztráty i zisky. Veškerý pokrok a inovace přichází s kompromisy, kdy musíme obětovat něco, co je nám v současnosti blízké nebo důvěrné, abychom se přizpůsobili něčemu novému. Často si idealizujeme představu změny k lepšímu, aniž bychom plně zvažovali, co všechno bude nutné opustit. Zdá se, že tuto nevyhnutelnou „cenu za pokrok“ přijímáte s určitou realistickou skepsí. Namísto iluzorní touhy po „ideální budoucnosti“ přistupujete ke změně jako k nevyhnutelné přeměně, kde se opouští jistoty minulosti, abychom umožnili příchod něčeho nového. Je to velmi pragmatický pohled na vývoj společnosti něco jako přirozený proces evoluce, který vždy zahrnuje určité oběti. Přemýšlíte spíše o tom, co by mělo být obětováno, nebo vás zajímá i to, co bychom měli zachovat, aby změna byla přijatelná?