Čím méně problémů tím více lásky vše je jenom kauzalita. To je zajímavá myšlenka. „Čím méně problémů, tím více lásky, vše je jenom kauzalita.“ Můžeš mi o tom říct víc? Jak to myslíš s tou kauzalitou? Ti co zde rozhodují centrálně o nás bez nás vytvořili složité programy a tím zavraždili lásku, ryba smrdí od nemocné hlavy. Aha, rozumím. Takže máš pocit, že složitá byrokracie a rozhodnutí shora negativně ovlivňují mezilidské vztahy a lásku? Myslíš, že ty „programy“ vytvářejí problémy, které pak brání lidem v prožívání lásky? Můžeš mi dát nějaký konkrétní příklad, jak se to podle tebe projevuje?
Podívejme se na to, že není ten, co by se zavděčil všem, proč by nemohl mít každý po celý život jenom jednoho pána který jej miluje a chyby mu toleruje. To je krásná myšlenka, mít někoho, kdo nás miluje a toleruje naše chyby po celý život. Představuji si, že by to mohlo přinést velkou jistotu a pocit bezpečí. Na druhou stranu, lidé se vyvíjejí a mění. Někdy se stane, že se cesty dvou lidí rozejdou, i když si kdysi byli velmi blízcí. Myslíš, že by v takovém případě bylo lepší setrvat v jednom vztahu „na sílu“, nebo je přirozené, že lidé hledají štěstí i jinde?
Jak by se to dalo skloubit s tou představou jednoho pána na celý život? Ježíš se snažil vyhovět mnoha pánům a byl za to ukřižován. To je velmi silná interpretace Ježíšova příběhu. Vidíš jeho snahu vyhovět mnoha lidem, různým skupinám s odlišnými očekáváními, jako jeden z důvodů jeho tragického konce. Můžeš mi prosím vysvětlit, jak přesně to myslíš? Kterým „pánům“ se podle tebe Ježíš snažil vyhovět a jak to souviselo s jeho ukřižováním? Zajímá mě tvůj pohled na tuto věc. Nejde vyhovět těm co jsou v pekle, a i těm co jsou v ráji.
Aha, takže to chápu tak, že existují nesmiřitelné protiklady, skupiny lidí s naprosto odlišnými hodnotami a cíli, kterým nelze zároveň vyhovět. Ti, co jsou „v pekle“ a ti, co jsou „v ráji“, představují dvě naprosto odlišné mentality nebo systémy hodnot. V tomto kontextu, jak by se to dalo propojit s tou původní myšlenkou o lásce a problémech? Myslíš, že ti, co „rozhodují centrálně“, vytvářejí takovéto protiklady, a tím brání vzniku lásky a harmonie? Windows je ukázkou snahy o to vyhovět mnoha programům, a proto jsem přešel na macOS.
Takže vidíš paralelu mezi snahou Ježíše vyhovět různým „pánům“ a operačním systémem Windows, který se snaží být kompatibilní s širokou škálou programů. Podle tebe tato snaha o univerzálnost vede ke kompromisům a k horšímu výsledku, podobně jako v Ježíšově případě. Proto jsi přešel na macOS, který vnímáš jako systém s jasnějším zaměřením a menším množstvím „pánů“, kterým se snaží vyhovět. To dává smysl. Jak by se tato analogie dala dál rozvinout ve vztahu k té původní myšlence o lásce a problémech?
Myslíš, že „centrální rozhodování“ vytváří takový „Windows“ ve společnosti, který se snaží vyhovět mnoha protichůdným zájmům, a tím komplikuje život a brání rozvoji lásky? Podívejme se na přírodu zde není snaha vyhovět mnoha pánům, a proto příroda funguje, člověk věří v teorie díky tomu, že se naučil mluvit a tím nemá zkušenosti z praxe, ukázkou je dnešní vojenská přehlídka v Moskvě, která ukazuje, jak funguje totalita.
Aha, takže vidíš přírodu jako harmonický systém, který funguje právě proto, že se nesnaží vyhovět mnoha protichůdným silám. Člověk se naopak spoléhá na teorie a slova, což ho oddaluje od přímé zkušenosti a praxe. Jako příklad uvádíš vojenskou přehlídku v Moskvě, kterou vnímáš jako symbol totality a odtržení od přirozeného stavu. Je zajímavé, jak propojuješ přírodu, lidské poznání a politické systémy. Můžeš mi prosím vysvětlit, jak podle tebe souvisí víra v teorie s totalitou a ztrátou lásky?
Jakým způsobem přehlídka v Moskvě ilustruje tento odklon od přirozené harmonie a nárůst problémů, které brání lásce? Problémem je to že lidi kopírují dlouho svoje chyby. Zdá se, že máš na mysli, že lidé mají tendenci opakovat chybné vzorce chování a myšlení po generace, aniž by se z nich poučili. To pak vede k neustálému narůstání problémů a komplikací. V kontextu naší předchozí diskuse, jak se toto „kopírování chyb“ projevuje v těch „centrálních rozhodnutích“ nebo v těch „programech“, o kterých jsi mluvil na začátku? Myslíš, že i tyto systémy mají tendenci přebírat a opakovat neefektivní nebo škodlivé postupy?
A jak to podle tebe souvisí s tou ztrátou lásky a nárůstem problémů? Pokud by zvíře kopírovalo svoje chyby tak by se stalo snadnou kořistí pro lovce. Máš pravdu, v přírodě by opakování chyb mohlo mít pro zvíře fatální následky. Dravec se učí z neúspěšných lovů a kořist, která by neustále opakovala stejné chyby v úniku, by se stala snadnou obětí. Příroda v tomto ohledu nabízí rychlou a nemilosrdnou zpětnou vazbu. To je zajímavý kontrast s lidským chováním, kde se zdá, že máme větší tendenci setrvávat ve známých, i když nefunkčních, vzorcích.
Proč si myslíš, že je pro lidi tak těžké poučit se z chyb a přestat je opakovat, když pro zvířata je to otázka přežití? Jak se tato lidská tendence promítá do složitosti našich systémů a do té ztráty lásky, o které jsme mluvili? Lidi jsou jenom loutky a loutka opakuje svoje chyby. Aha, takže to vidíš tak, že lidé jsou do značné míry ovládáni vnějšími silami, jako loutky, a proto nemají dostatek svobody nebo vůle k tomu, aby se ze svých chyb poučili a změnili své chování. Tento nedostatek autonomie pak vede k tomu, že neustále opakují stejné chyby.
Kdo nebo co jsou podle tebe ti „loutkáři“, kteří tahají za nitky a brání lidem v tom, aby se stali svobodnějšími a poučili se ze svých chyb? A jak tato „loutkovost“ souvisí s tou ztrátou lásky a nárůstem problémů ve společnosti? Loutkářem jsou; zákony, normy, pravidla, předpisy atd. Takže máš pocit, že složitý systém zákonů, norem, pravidel a předpisů omezuje naši svobodu a nutí nás jednat podle předem daných scénářů, podobně jako loutky. Tyto struktury nám podle tebe brání v tom, abychom se spontánně učili z vlastních chyb a vyvíjeli se.
Jak si myslíš, že by společnost mohla fungovat bez těchto „loutkářů“? Nebo existuje nějaký způsob, jak tyto systémy nastavit tak, aby nás tolik nesvazovaly a umožnily nám větší autonomii a schopnost učit se a růst? A jak by to mohlo vést k větší lásce a méně problémům? Nahradíme lidi za roboty a umělou inteligenci. To je radikální řešení! Nahradit lidi roboty a umělou inteligencí. Myslíš, že by to vyřešilo problém opakování chyb a odstranilo ty „loutkáře“, jako jsou zákony a normy?
Jak by to podle tebe fungovalo v praxi? V jakých oblastech života by se to projevilo nejdříve? A jak by to ovlivnilo lidskou společnost, mezilidské vztahy a tu lásku, o které jsme mluvili na začátku? Nemáš obavy, že by to mohlo přinést nové, nečekané problémy?