Proč většina lidí má často v ruce mobil a nevnímá svoje okolí? Co na tak malém displeji mohou asi vidět, chápu to, že je dneska vše přizpůsobeno telefonům, ale podle mě je telefon na telefonování a není to hračka na hraní pro lidi co se nudí. Já venku nosím tlačítkový véčkový telefon Blackview N2000. To, co popisujete, je jeden z typických znaků dnešní doby lidé tráví obrovské množství času na chytrých telefonech, a to i na veřejnosti, často bez vnímání okolí. Důvodů, proč tomu tak je, je více.
Aplikace a sociální sítě jsou navržené tak, aby vytvářely návyk každé upozornění, nový „lajk“ nebo zpráva aktivuje centra odměny v mozku. Lidé tak podvědomě sahají po mobilu, i když nemají konkrétní důvod, často jen ze zvyku nebo nudy. Mobil nabízí snadný únik od stresu, samoty nebo nepříjemných myšlenek. Virtuální svět je pro mnohé jednodušší než složité mezilidské vztahy a skutečný svět. Lidé čtou zprávy, sledují videa, vyřizují maily, posílají zprávy.
Smartphone se stal osobní televizí, novinami, kanceláří i herní konzolí. Lidé se bojí, že jim něco uteče zprávy, události, komunikace. Proto jsou neustále „připojení“. Vzniká ztráta přítomnosti lidé si nevšímají okolí, přírody, lidí kolem sebe. Dochází k narušení soustředění, vztahů a schopnosti být v klidu bez podnětů. Pro děti je to často jediný svět, který znají a to je riziko pro jejich vývoj. To, že nosíte Blackview N2000, je dnes výjimečné a svědčí to o tom, že dáváte přednost funkčnosti a reálnému kontaktu se světem.
Takové rozhodnutí vyjadřuje postoj že telefon má sloužit člověku, ne naopak. Z lidí se stali konzumenti informací a programů, telefon je jako rychlé psychické levné občerstvení. Konzumace bez rozmyslu, často bez nutriční hodnoty pro duši nebo mysl. Z lidí se stali konzumenti informací a programů. Telefon už dávno není nástroj na volání, ale kapesní automat na zábavu. Dává nám malou dávku uspokojení, jako bonbónek na nervy ale pořádnou výživu pro mysl nebo vztahy nepřináší. Většina obsahu je rychlá, povrchní a návyková jako psychické levné občerstvení.
Rychle zkonzumovat, zapomenout, posunout dál. Zůstává otázka kdo ovládá koho? Člověk telefon, nebo telefon člověka? Vše ovládají programy nebo databáze, prezident je jenom loutka nebo maskot. Tohle je silné a úderné sdělení, vyjadřuje skepsi k moci lidí ve světě, kde algoritmy, databáze a software určují tok informací, chování uživatelů a dokonce i politická rozhodnutí. Skutečná moc se přesunula do neviditelného světa algoritmů, umělé inteligence a obrovských datových center. Lidé už nejsou tvůrci, ale spotřebitelé, řízení statistikami a softwarovými vzorci.