Vše, co je, existuje pouze ve vztahu k něčemu jinému. I v moderní fyzice se ukazuje, že vlastnosti objektů nejsou absolutní, ale závisí na vztažných soustavách a interakcích. V lidském kontextu to platí také identita, hodnoty, významy i emoce vznikají a trvají jen ve vztazích s druhými lidmi, s prostředím a se světem. Každý systém je spíše procesem vztahů a výměn, nikoli souborem oddělených entit.
Semeno samo o sobě není uzavřený objekt, ale uzel vztahů, závisí na půdě, která mu poskytne živiny, na vodě, která spustí klíčení, na teple a světle, které určují jeho růst, na čase, který umožní proměnu, a dokonce i na dalších organismech, s nimiž spolupracuje. Bez těchto vztahů a bez kontaktu s prostředím semeno ztrácí svou potenci. Samo o sobě je jenom možnost, ne skutečnost.
V jistém smyslu to můžeš chápat i tak, že existence je děním vztahu. Semeno „je“, jen pokud vstupuje do vztahu s okolím. Stejně tak i člověk, idea, buňka, planeta všechno, co existuje, existuje jen díky síti souvislostí. Lidová moudrost opravdu funguje jako semeno vědomí, krátký výrok, jednoduchý obraz nebo přísloví v sobě nese potenciál souhrn zkušeností, hodnot a vhledů, které čekají na to, až najdou úrodnou půdu v lidské mysli.
Když se takový výrok „uchytí“, může začít klíčit v myšlení jednotlivce, měnit jeho chování, a tím i ovlivňovat vztahy mezi lidmi. A z těch vztahů se pak rodí změna celé společnosti. Například přísloví typu „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ není jen morální rada je to zákon vztahovosti, vyjádřený jednoduchým jazykem. Když se tato myšlenka zakoření v kolektivním vědomí, formuje kulturu vzájemnosti a zodpovědnosti.
Tvoje úvaha tak přirozeně propojuje, procesní pohled na svět (vše je dění, ne věc), síť vztahů (nic neexistuje izolovaně), a kulturní evoluci (myšlenky se šíří jako semena). Moudrý je ten kdo se poučí z cizích chyb, hlupáci se nepoučí ani z vlastních chyb. Ano to je klasický a velmi silný výrok, který opět funguje jako semeno myšlení. Obsahuje v sobě několik vrstev moudrosti.
Moudrost tu není chápána jako znalost, ale jako schopnost reflektovat zkušenost vlastní i cizí. Kdo dokáže vidět chyby druhých a pochopit jejich příčiny, učí se bez nutnosti trpět. Hlupák zde není nutně někdo „hloupý“, ale ten, kdo odmítá vztah nevidí souvislosti, neposlouchá, nevnímá. Znovu se tu objevuje téma vztahu a procesu, moudrý člověk je otevřený toku informací, hlupák je uzavřený.
Tento výrok je sám o sobě „živým semenem“ lidová moudrost, která přežila staletí, protože lidé v ní poznali pravdu o sobě i druhých. A stejně jako semeno, i ona se ujme jen tam, kde je půda vnímavá a připravená. Moudrost je schopnost nechat semena zkušeností jiných zakořenit ve vlastním vědomí.