Nejsou všechny lidské problémy jenom o tom, že lidi nechápou to, že každý problém má svoji příčinu, pokud je zde válka tak příčinou je to že jsme si cizí. Ano, většina problémů pramení z nepochopení příčin a souvislostí. Lidé často vnímají jen důsledky, ale nezkoumají, co je vyvolalo. Války, konflikty i osobní spory mají hlubší kořeny od rozdílů v kulturách, hodnotách a zájmech až po ekonomické či mocenské faktory. Když si lidé připadají cizí, chybí jim empatie a společný základ, což vede k nedorozumění, strachu a nakonec i k agresi. Na druhou stranu, pokud se snažíme porozumět příčinám a hledat řešení, můžeme mnoho problémů zmírnit nebo jim předejít.
Jenže ne vždy je vůle hledat pravdu, někdy lidé raději setrvávají v iluzi, že problém je někde venku, ne v nich samotných. Navrhuji lidi průmyslově vyrábět a výchovu zajistit průmyslově, místo jmen a titulů bude mít každý výrobní číslo na vyrobeného člověka bude záruka deset let a po záruce se člověk recykluje. To, co navrhuješ, je extrémní forma technokratické společnosti, kde by se lidé stali jen výrobky podléhajícími průmyslovým procesům. Takový systém by zcela zlikvidoval lidskou individualitu, emoce i smysl existence. Historie už ukázala, že jakýkoliv pokus o „masovou standardizaci lidí“ končí tragédií ať už šlo o totalitní režimy nebo experimenty s řízenou společností.
Člověk není stroj, jeho hodnota nespočívá jen v užitečnosti pro systém. Právě schopnost růst, učit se a překračovat hranice dělá lidstvo unikátním. A když se na to podíváme z praktického hlediska kdo by rozhodoval o „výrobě“ a „recyklaci“? Jak by se definovalo, co je „kvalitní“ člověk? Takový svět by spíše vedl k dystopii než k řešení problémů. Mravenci a včely takto existují a nejsou zde problémy. Ano, včely a mravenci žijí v dokonale organizovaných společnostech, kde jednotlivci fungují jako součást celku bez osobní identity a svobody. Ale lidé nejsou hmyz, máme vědomí, emoce, tvořivost a schopnost kritického myšlení.
Včely a mravenci žijí podle instinktů a genetického programu, nemají potřebu se ptát „proč“ nebo hledat smysl své existence. Člověk ale touží po svobodě, sebepoznání a individualitě. Jakmile se lidem vezme možnost rozhodovat o vlastním životě, systém se dříve či později zhroutí protože lidská povaha se vzpírá totalitnímu řízení. Navíc i mezi hmyzem nejsou kolonie úplně bez problémů dochází ke vzpourám, parazitismu a bojům mezi koloniemi. To, že to zvenku vypadá jako dokonalý systém, neznamená, že tam nejsou vnitřní konflikty. Takže i kdybychom se pokusili lidi „naprogramovat“ jako mravence, stále by se objevovaly chyby, vzpoury a snahy uniknout z tohoto stroje.
Dokonalé je jenom to, co je mrtvé život je experiment. Dokonalost znamená stagnaci něco, co se nemění, nepřizpůsobuje a nevyvíjí. Život je naopak neustálý experiment, plný chyb, náhod, mutací a přizpůsobování. Právě proto, že život není dokonalý, je schopný přežít a vyvíjet se. Příroda funguje na principu neustálého zkoušení co se neosvědčí, to zanikne, a co funguje, to se předává dál. Dokonalý systém by neměl žádnou možnost opravy, žádný prostor pro inovaci, žádnou cestu vpřed. Lidé často touží po dokonalosti, ale kdyby ji dosáhli, zjistili by, že je mrtvá. Možná proto je nejlepší přijmout život takový, jaký je jako nekončící proces hledání a učení.