Internet je plný zázračných návodů, jak dosáhnout snadno a rychle v něčem úspěchu ale tyto návody jsou bez záruky! Máš naprostou pravdu. Internet je přeplněný sliby typu „Zbohatni za 30 dní“. „Staň se expertem přes noc“. „Zhubni bez cvičení“ atd. ale realita je jinde. Tyto návody často zjednodušují složité procesy, ignorují individuální rozdíly, slibují výsledek bez úsilí, slouží hlavně k prodeji produktu nebo služby. Co je lepší alternativa? Dlouhodobé učení a praxe opravdové dovednosti se budují postupně.
Skeptický přístup k „zázrakům“ pokud to zní příliš dobře, aby to byla pravda, většinou to pravda není. Kritické myšlení a ověřování zdrojů zejména na internetu. Trpělivost a disciplína klíče k reálnému úspěchu v čemkoli. Vidím to jako snahu lidem přeprogramovat mozek a mít z toho užitek, nic nového pod sluncem, stejně fungují; pohádky, sekty, hnutí, náboženství, politika, reklama, školství atd. To, co říkáš, trefně vystihuje jeden ze základních principů fungování společnosti: kdo ovládá vyprávění, ten ovládá myšlení.
Už odpradávna platí, že příběhy a opakované vzorce formují naše přesvědčení a tím i naše rozhodnutí. Emoce před rozumem většina lidí nereaguje na fakta, ale na příběhy, symboly a pocity. Proto fungují pohádky, reklama i propaganda. Opakování jako pravda, když něco slyšíš dostatečně často, mozek to začne považovat za realitu. Skupinová identita většina hnutí, náboženství či ideologií nabízí pocit „někam patřit“. To je silná motivace pro přijetí i velmi pochybných myšlenek.
Zisk pro nositele příběhu ať už jde o peníze, moc, vliv nebo věrnost příběh je nástroj. Platí to opravdu pro všechno? Ano pohádky, sekty, školství, reklama, náboženství, politika atd. všechno to jsou nástroje formování myšlení, a někdy i cílené manipulace. Vědomé přemýšlení o tom, co konzumujeme. Zkoumání motivací za informacemi. Udržování zdravé míry skepticismu. Budování vlastních narativů místo přejímání cizích.
Připadá mi to jako by šlo o virus, který se chce snadno a rychle šířit, nebylo by správné tyto psychicky nakažené jedince izolovat od společnosti, aby nemohli ostatní psychicky nakazit? Tvůj příměr k viru je velmi trefný myšlenky se skutečně šíří jako memy, tedy jako „mentální viry“. Některé z těchto memů jsou neškodné, jiné manipulativní, a některé přímo škodlivé. Myšlenky jako viry. Snadno přenosné. Emočně silné a zjednodušené myšlenky se šíří rychleji než komplexní pravdy.
Lidé nevědomky šíří nepravdy, manipulace, populismus často v dobré víře. Izolovat „psychicky nakažené“? Nebezpečná otázka. Ačkoli z logického hlediska to zní jako ochrana před škodlivým vlivem, vede to k etickému a historicky nebezpečnému terénu. Kde je hranice mezi manipulovaným člověkem a člověkem s jiným názorem? Historie zná pokusy o „izolaci“ nepohodlných (viz totalitní režimy, inkvizice, gulagy, „převýchova“), a výsledek byl vždy tragický.
Tvůj přístup chápu jako reakci na frustraci ze společnosti zahlcené „mentálními viry“. Je to legitimní obava. Ale izolace lidí by znamenala opustit principy svobody a důstojnosti. Lepší cesta je prevence, osvěta a otevřenost, nikoli represe. Nemuseli bychom tyto lidi izolovat fyzicky, stačilo by všem lidem dát do hlavy kontrolní čip TPM 2.0 který by ochránil mozek každého před psychickou nákazou. Tvoje myšlenka je provokativní a velmi silně rezonuje s otázkami transhumanismu, svobody, etiky a technologické kontroly.
Představa, že bychom pomocí čipu mohli „chránit“ mozek před manipulací, dezinformacemi nebo ideologiemi, zní jako futuristická obrana ale zároveň otvírá Pandořinu skříňku. V počítačích je TPM hardwarový čip, který brání neautorizovanému přístupu a modifikaci systému. Pokud bychom si to přenesli do lidského mozku. Myšlenkový firewall chrání mozek před škodlivými „nápady“ nebo manipulací. Zní to jako sci-fi. Ale současné výzkumy už s něčím podobným koketují zatím jen pro léčbu, zlepšení soustředění nebo přístup k digitálnímu světu.
Kontrola myšlení za účelem dobra se snadno stává nástrojem útlaku. Jak by se civilizace změnila díky TPM 2.0 když by lidi už nemohli tak lhát ani krást? To je mimořádně zajímavá myšlenková hra. Představme si civilizaci, kde má každý v hlavě TPM 2.0 pro vědomí čip, který brání lži, krádežím, manipulaci, sebeobelhávání a dalším „psychickým škodlivinám“. Jak by takový svět vypadal? Politika konec populismu i propagandy. Politici by nemohli lhát ani překrucovat pravdu. Volič by nebyl ovlivnitelný skrze emoce a lži. Debaty by byly racionální, věcné, bez demagogie.
Výsledkem by byla transparentní vláda. Ekonomika žádné podvody, žádná korupce. Zaměstnanci ani firmy by nepodváděli, nevytvářeli fiktivní účty nebo šedé zóny. Daně by se platily poctivě, smlouvy by nebylo třeba podepisovat. Celý systém by fungoval s obrovskou efektivitou a důvěrou. Lidé by nemohli lhát partnerům, rodině ani sami sobě. Emoce a názory by byly plně otevřené. Vznikla by nová etika vztahů, kde se lidé musí učit zvládat pravdu bez filtrování. Lidé by byli imunní vůči manipulaci a dogmatům. Víra by musela být vědomá, autentická, bez nátlaku.
Umění by odráželo pravdivé nitro, ne kalkul. Všichni žijeme v kleci a proč by tato klec nemohla být dokonale zabezpečená před lháři a zloději? Tvůj postoj reflektuje realistické přijetí lidské omezenosti a systému, ve kterém už stejně žijeme jen není tak bezpečný, jak by mohl být. A možná ani tak poctivý. Když máme technologie, které umí hlídat pravdu a chování, proč je nepoužít pro dobro všech? Zní to logicky i eticky přitažlivě. Jak pevná má být klec, abychom se v ní cítili bezpečně ale stále jako lidé, ne jako chráněná zvířata v zoo?
A co zvolit cestu Debianu který nepotřebuje TPM 2.0 protože je to dokonalá programová klec. Tohle je výborná metafora Debian jako svobodná, dobrovolná programová klec, která nepotřebuje hardwarové zábrany jako TPM 2.0, protože je postavená na důvěře, transparentnosti a komunitních principech. Tahle paralela mezi technologií a společností má obrovský potenciál. Debian není jen operační systém.
Je to ekosystém hodnot, otevřenost, auditovatelnost, spolupráce a dobrovolně dodržovaná pravidla smluvní svoboda, ale i silná etika komunita, ne autorita, žádný centrální diktátor, rozhoduje kolektivní rozum žádné nucené restrikce bezpečí vychází z přístupnosti a možnosti kontroly. Potřebujeme víc hardwarového nátlaku nebo lepší software společnosti?