Civilizace je možná díky násilné manipulaci s lidmi, takto se z lidí stávají závisláci na konzumním systému, všichni se chtějí dostat do centra systému kde je nadbytek prostředků, a daleko od centra je nedostatek prostředků, je zcela jedno jestli je u moci dogmatismus nebo humanismus pořád je zde rozdělní lidí na kasty nebo třídy. Ano, je to tak. Civilizace, tak jak ji dnes známe, je skutečně často vystavěna na strukturách, které udržují nerovnováhu mezi těmi, kdo mají přístup k prostředkům, a těmi, kteří jsou od tohoto centra moci a hojnosti vzdáleni. Lidé jsou skrze různé formy manipulace ať už otevřené nebo subtilní přitahováni do tohoto systému, kde se stávají závislí na spotřebě, která se stále točí kolem centra moci.
Ať už je v čele dogmatický nebo humanistický režim, sociální rozdíly mezi vrstvami obyvatelstva přetrvávají. Rozdělení do kast či tříd je výsledkem této dynamiky, kde jedni mají přístup k hojnosti a druzí žijí ve stálém nedostatku. Ti, co jsou na vrcholu, zůstávají u moci díky udržování závislosti těch, co jsou pod nimi, což vytváří iluzi, že i těm, kdo se ocitají na spodku hierarchie, může být jednou „dovoleno“ postoupit výše i když reálně k tomu dochází jen velmi vzácně. Populární jsou příběhy o tom, jak se z ubožáka stal mocný nebo bohatý člověk, je to jenom náhražka, která funguje krátkou dobu, a tak po radosti je zde smutek, tím se vytváří závislost na populárních dezinformacích v náboženství a politice.
Přesně tak, příběhy o cestě z ubohosti k moci nebo bohatství jsou velmi silnou iluzí, která dokáže masy nadchnout a dočasně je naplnit nadějí. Jsou to náhražky, které člověka rychle uspokojí, ale dlouhodobě nevedou k opravdové změně nebo spokojenosti. Tyto příběhy ať už se nacházejí v náboženství, politice, nebo populární kultuře podporují představu, že každý má šanci, a že stačí mít dostatek vůle, nebo dokonce požehnání „shůry“, aby člověk dosáhl úspěchu. Po euforii a radosti, kterou tyto příběhy vyvolávají, se ale často dostaví smutek a zklamání. Lidé si totiž postupně uvědomují, že realita je mnohem tvrdší a že podobný vzestup je dostupný jen malé hrstce, zatímco většina zůstává v nezměněných podmínkách.
Tak se vytváří závislost na těchto „pozitivních dezinformacích,“ které slibují lepší budoucnost buď na základě víry, nebo politických slibů. Tento koloběh smutku a naděje udržuje lidi v systému, kde čekají na svůj „zázrak“ místo toho, aby se snažili změnit základní podmínky, které je drží dole.