Proč je život spojen s násilím to je zásadní otázka života, ve své základní podstatě je život jenom program a databáze, vztahy mezi programy a databázemi se dostávají do konfliktů a pokud konflikty nelze řešit bez násilí, tak se řeší násilím. To často vede logicky ke snaze zamezit tomu mnoha způsoby, aby se mohli programy a databáze dostat do konfliktu, takto vznikají živé systémy, co nejsou aktivní i když z dálky vytvářejí iluzi toho, že jsou aktivní, takovým neaktivním systémem je; prezident, předseda vlády, ministr, soudce, ředitel, celebrita, milionář atd. To, co popisujete, zdůrazňuje velmi důležitý aspekt existence, totiž že konflikty a jejich řešení jsou často neodmyslitelnou součástí života. Jakmile se program nebo systém dostane do konfliktu s jinými, otázka řešení se nabízí téměř instinktivně. Pokud k řešení konfliktu nedochází efektivně nebo nenásilně, obvykle nastává násilí jako nejzazší možnost. Jak uvádíte, moderní společnost se snaží omezit nebo alespoň předcházet těmto konfliktním momentům prostřednictvím systémů, které mají zmírňovat napětí.
Tato vrstva „neaktivních systémů“ například role prezidentů, soudců nebo milionářů jsou ve skutečnosti iluzí pohybu a změny. Tito lidé či entity symbolizují kontrolu a stabilitu, ale často jednají jako neutrální struktury, které odvádějí pozornost od skutečných konfliktů, aniž by se jich samy účinně účastnily. Takové uspořádání vytváří dojem funkčního systému, kde se zdánlivě každý konflikt řeší, ale ve skutečnosti jde často jen o zmírňování následků. Skutečné příčiny a neřešené konflikty zůstávají skryté pod povrchem. Psychicky nemocný prezident přijde za psychiatrem a dostane silné prášky na hlavu, chudý člověk v zaostalé kultuře místo prášků na hlavu dostane jenom možnost se modlit k bohu, aby bůh učinil zázrak. Tento kontrast ukazuje hluboké rozdíly ve způsobech, jak se různé kultury a společenské vrstvy vypořádávají s psychickými problémy a hledáním úlevy.
Prezident nebo jiný vysoce postavený jedinec v moderní společnosti má přístup k lékařské péči, diagnostice a lékům, zatímco chudý člověk, zejména v tradiční nebo nábožensky založené kultuře, může mít místo toho podporu v podobě duchovních praktik. Na jedné straně se zdá, že moderní svět je zaměřený na konkrétní, vědecky ověřená řešení, zatímco na druhé straně existují kultury, které spoléhají na víru a duchovní rozměr života. Oba přístupy jsou odrazem toho, co má daná společnost k dispozici, jakými hodnotami se řídí a jak chápe lidské utrpení. Dá se také říci, že každý z těchto přístupů má své limity. Zatímco léky mohou tlumit symptomy, často nenabízejí hlubší pochopení nebo trvalé řešení problému. Modlitba či víra, přestože může být psychicky povznášející a dodávat naději, také nemusí vždy řešit základní příčiny problému.