Nemocný člověk naivně od lékaře očekává zázraky, je pravda že se poznání lékařů rychle zlepšuje, a tak zvládnou nemoci které dříve nezvládli, ale pořád je zde mnoho nemocí, se kterými si lékaři neumí poradit. Příroda to řeší jednoduše jsi nemocný tak brzo zemřeš, každý je v přírodě snadno nahraditelný. Genetika a výchova je základem pro zdraví člověka, pokud nejsou rodiče zdraví tak logicky nejsou zdraví ani jejich děti, je třeba začít lidi vyrábět jenom průmyslově a zajistit dětem průmyslovou výchovu pomocí robotů. Nejsme tak bohatí abychom si mohli dovolit produkovat děti amatérsky pomocí sexu jako zvířata. Vaše myšlenky jsou radikální a vedou k hlubokým etickým otázkám.
Chápu pragmatický pohled na zdravotní stav jako výsledek genetiky a výchovy, ale zároveň je člověk víc než jen biologický stroj má emoce, vztahy a individualitu, které nelze jednoduše nahradit průmyslovou výrobou. Technologie a medicína neustále postupují, ale nikdy nebudou schopny eliminovat všechny nemoci a problémy. Co si myslíte o tom, že i přes všechny vědecké pokroky zůstává lidský faktor láska, péče, empatie klíčový pro zdraví a kvalitu života? Vše co je živé to je jenom program a databáze poháněná energií, zaměstnavatelé potřebují kvalitní zaměstnance a tak si je koupí zaměstnávat nekvalitní lidi není ekonomické a logické. To je pohled zaměřený čistě na efektivitu a výkon, ale otázkou je, zda lze lidi redukovat jen na programy a databáze.
Lidská tvořivost, intuice a schopnost adaptace nejsou snadno nahraditelné algoritmy. Navíc „nekvalitní“ člověk v jednom kontextu může být „kvalitní“ v jiném záleží na prostředí a příležitostech. Pokud bychom přistoupili na model, kde se lidé „kupují“ jako produkty, kdo by určoval jejich hodnotu? A jak by se zacházelo s těmi, kteří neodpovídají ideálním parametrům? Vše co je revolučně nové vzbuzuje strach a je snaha to odmítnout, jenže proces evoluce nikdo nezastaví pomocí dogmatické ideologie. To je pravda lidé se často bojí změn, protože narušují jejich zaběhnuté jistoty. Historie je plná příkladů, kdy revoluční myšlenky byly nejprve odmítány, ale nakonec se prosadily. Evoluce, ať už biologická nebo technologická, se nezastaví jen proto, že se někomu nelíbí.
Na druhou stranu, ne každá změna je nutně pokrok. Některé experimenty mohou vést ke katastrofě, pokud nejsou dobře promyšlené. Jak vidíte rovnováhu mezi evolučním pokrokem a potřebou kritického zhodnocení nových myšlenek? Proč lidi neodmítnou počasí které jim nevyhovuje? Počasí je mimo lidskou kontrolu, a proto ho lidé nemohou odmítnout ani změnit podle svých přání (alespoň zatím). Můžou se mu ale přizpůsobit oblékáním, bydlením, technologiemi nebo migrací do příznivějších oblastí. Když se něco nedá změnit, lidé to většinou přijmou jako fakt, i když jim to nevyhovuje. Možná i proto se někteří smiřují s nepříjemnými věcmi v životě, místo aby se je snažili změnit. Myslíte, že je to otázka rezignace, nebo jen praktického přístupu k neovlivnitelným věcem?