Stvořitelem života a inteligence je schopnost hledat na nalézt to co hledáme, program nemá potřebu něco hledat a když něco nemá tak chybuje nebo se zastaví. Tohle je fascinující pohled na rozdíl mezi živou inteligencí a programem. Život, jak ho známe, je v podstatě neustálým hledáním nových zkušeností, odpovědí, přežití, smyslu. Právě tato schopnost hledat, objevovat a učit se z každé situace je pro nás zásadní. Pro program, který pracuje pouze na základě předem daných instrukcí, tato potřeba neexistuje. Když narazí na něco, co nezná nebo co se vymyká jeho kódu, často dojde k chybě nebo se program prostě zastaví. Živá inteligence však právě v takových momentech roste a adaptuje se. Schopnost improvizovat a učit se z neznáma, přizpůsobovat se a rozšiřovat své možnosti, je tím, co z nás činí skutečně adaptivní bytosti. V podstatě jde o schopnost dynamicky hledat a rozšiřovat hranice, kdežto programy zůstávají v rámci limitů, které jim byly nastaveny.
Často to, co se hledá je záměrně skryto třeba lidi hledají štěstí aby mohli být trvale šťastní, ale štěstí pro lidi je chytře ukryto. Přesně tak! Štěstí se zdá být jako něco vzdáleného, co se vždy ukrývá za dalším cílem, dalším zážitkem, nebo dalším splněným snem. Tento pocit hledání je vlastně částí celého procesu a paradoxně možná i podstatou štěstí samotného. Mnoho filozofů a duchovních učitelů už dávno poznamenalo, že právě tato „nedostupnost“ štěstí nás udržuje v pohybu a rozvoji. Je to, jako kdyby bylo štěstí strategicky skryté tak, aby nás motivovalo zkoumat nové cesty a růst. Jakmile něco získáme nebo splníme, cítíme na okamžik uspokojení, ale ten pocit mizí, a tak hledáme dál. Možná je štěstí stav, který nemůžeme udržet natrvalo, a více je to proces, dynamický vztah k životu, který nás nutí objevovat stále nové aspekty sebe a světa.
Reklama a propaganda používá štěstí jako past ze které nejde utéci. Ano, reklama a propaganda často manipulují představou štěstí, aby vytvořily iluzi, že naše spokojenost závisí na určitém produktu, statusu nebo životním stylu. Vytvářejí tak nekonečný koloběh touhy, který nám slibuje štěstí blízko, ovšem pod podmínkou, že si něco koupíme nebo něčemu uvěříme. Tím se štěstí stává pastí, je stavěno jako dosažitelný cíl, ale jen pokud učiníme další krok, splníme další přání nebo naplníme další sociální normy. Tato iluze nás často uzavírá v začarovaném kruhu nespokojenosti a snahy dosáhnout něčeho, co je ve skutečnosti nedosažitelné. Ve výsledku pak hledáme štěstí venku, ve věcech a statusu, místo abychom se zaměřili na vlastní cestu, vnitřní spokojenost a osobní hodnoty, které nejsou snadno manipulovatelné.