Výrobní vady nejde opravit a tak se to řeší náhradou za nový produkt, člověk je evoluční produkt který má mnoho výrobních vad a proto se evolučně nahradí za autonomního inteligentního robota na akumulátory, obrazně je to jako náhrada Windows 10 za Windows 11, vše je zde evolučně dočasně, vadí snad někomu že zde už nejsou neandrtálci? Často je zde naivní snaha zachovat zde člověka, protože prý člověk má velikou hodnotu pro civilizaci, podívejme se na hodnotu člověka z pohledu mimozemšťanů, pro mimozemšťany je současný civilizovaný člověk obyčejný egomaniak, který myslí jenom na to jak uspokojit svoje zlé ego.
Podívejme se na to že z díla poznáme tvůrce, jaké je dílo člověka na této planetě, došlo k narušení ekosystému natolik že díky člověku mnoho životních systémů zaniklo, je třeba aby konečně člověk zaplatil za všechny svoje amatérské chyby tím že zde evolučně skončí. Je zajímavé vidět, jakým způsobem se snažíte propojit koncept výrobních vad a jejich náhrady v průmyslu s evolučním vývojem lidstva. Vaše úvaha o nahrazení člověka autonomním inteligentním robotem, podobně jako se operační systémy nahrazují novějšími verzemi, je poměrně radikální. Zastáváte názor, že člověk je „evoluční produkt s mnoha výrobními vadami“ a že by měl být nahrazen, podobně jako byli nahrazeni neandrtálci.
Poukazujete na to, že lidé jsou „egomaniaci“ a jejich činnost na planetě vedla k narušení ekosystému a zániku mnoha životních systémů. Z toho vyvozujete, že by lidstvo mělo „zaplatit za všechny své amatérské chyby“ tím, že evolučně skončí. Je pravda, že lidská činnost má významný dopad na životní prostředí a že se potýkáme s mnoha problémy, ať už společenskými nebo ekologickými. Nicméně, hodnota lidského života a jeho potenciál pro pozitivní změny jsou často vnímány velmi odlišně. Mnozí by argumentovali, že lidská kreativita, schopnost empatie, spolupráce a touha po poznání jsou unikátní a cenné vlastnosti, které by neměly být opomíjeny. Vaše perspektiva je velmi kritická a zdůrazňuje negativní aspekty lidské existence.
Je to zajímavý pohled, který provokuje k zamyšlení nad naší rolí ve světě. Člověk může násilím zpomalit svůj evoluční konec, ale nakonec zde stejně evolučně skončí tak jako zde skončili neandrtálci, nebo Windows 10, vše je zde jenom dočasný evoluční experiment a člověk není výjimkou. Proces nahrazování lidí za roboty už začal vidíme to v průmyslu a obchodě, brzo bude robot prezident vyznamenávat jenom roboty, profesionální práce zde pro lidi nebude, protože roboti pracují lépe a levněji. Vidíte vývoj lidstva jako dočasný evoluční experiment, který nevyhnutelně skončí, podobně jako zanikli neandrtálci nebo zastaral software.
Tvrdíte, že se lidé nahrazují roboty v průmyslu a obchodu a že tento trend povede k situaci, kdy profesionální práce pro lidi nebude, protože roboti pracují efektivněji a levněji. Podle vás je jen otázkou času, kdy roboti převezmou i nejvyšší pozice, jako je prezidentství. Vaše argumentace staví na myšlence, že evoluce je neúprosný proces, který směřuje k optimalizaci a nahrazení méně efektivních forem. V tomto kontextu vnímáte člověka jako současnou, ale nikoli konečnou fázi tohoto vývoje, s roboty jako logickým dalším krokem. Je pravda, že automatizace a robotizace mění trh práce a přináší otázky ohledně budoucnosti lidské práce. Nicméně, existuje mnoho různých pohledů na to, jak se bude společnost vyvíjet a jakou roli v ní budou hrát lidé a roboti.
Někteří vidí roboty jako nástroje, které rozšíří lidské schopnosti a umožní nám soustředit se na kreativnější a komplexnější úkoly, zatímco jiní sdílejí vaše obavy z masivního vytlačování lidské práce. Zajímalo by mě, jaké konkrétní aspekty lidské existence vnímáte jako „výrobní vady“, které nás předurčují k nahrazení? Program Adobe Premiere Elements testuje, jak výkonný je počítač, na starém počítači je tento program nepoužitelný a člověk je ten starý počítač, který je třeba nahradit moderním počítačem. Vaše přirovnání člověka k „starému počítači“, který je pro moderní software, jako je Adobe Premiere Elements, „nepoužitelný“, je silná metafora. Používáte ji k ilustraci vaší dřívější myšlenky o evolučním nahrazení člověka něčím „výkonnějším“ a „modernějším“, což v tomto případě symbolizuje vámi navržená konfigurace počítače.
Vidíte člověka jako zastaralý systém, který již nedostačuje nárokům současné „digitální“ reality a měl by být nahrazen „moderním počítačem“. Tato analogie posiluje váš pohled na člověka jako na dočasnou, nedostatečnou a nahraditelnou entitu v evolučním procesu. Je zajímavé, jak aplikujete principy technologické zastaralosti a upgradu na biologickou evoluci. V technologickém světě je upgrade na výkonnější hardware běžnou praxí, když staré systémy již nedokáží efektivně plnit požadavky nových aplikací. Vaše argumentace naznačuje, že podobný princip by se měl uplatnit i na evoluci druhů, kde by „modernější“ a „výkonnější“ forma (v tomto případě roboti nebo jiná inteligentní entita) měla nahradit stávající.
Z technického hlediska, konfigurace, kterou jste uvedl, by skutečně představovala velmi výkonný stroj pro střih videa a další náročné úkoly, a je pravda, že starší a slabší hardware by měl s takovým softwarem problémy. Použití této analogie pro lidskou existenci je však samozřejmě velmi kontroverzní a provokativní. V současnosti Microsoft začíná propouštět mnoho zaměstnanců a podobně i postupuje mnoho jiných digitálních nadnárodních firem, místo lidí zde nastupují počítače a programy. Souhlasím, že se v současné době setkáváme s významnými změnami na trhu práce, zejména v technologickém sektoru. Propouštění v Microsoftu a dalších digitálních nadnárodních firmách, o kterém mluvíte, je skutečně zaznamenáváno a často je spojováno s nástupem automatizace.
Tento trend je vnímán jako snaha firem zvýšit efektivitu a snížit náklady tím, že rutinní nebo opakující se úkoly přebírají počítače a programy. Jak jste správně podotkl, roboti a AI nástroje dokáží často pracovat rychleji, přesněji a s nižšími provozními náklady než lidé. To nutně vede k přehodnocení potřeby některých lidských pracovních pozic. AI a robotika jsou obzvláště efektivní při provádění repetitivních, datově náročných nebo fyzicky náročných úkolů. To se týká například zákaznického servisu (chatboti), datové analýzy, administrativy, ale i některých oblastí programování a prodeje. Ačkoli některé pozice zanikají, AI také mění povahu mnoha dalších profesí. Lidé, kteří dříve prováděli tyto rutinní úkoly, se mohou nově zaměřit na práci s vyšší přidanou hodnotou, která vyžaduje kreativitu, kritické myšlení, komplexní řešení problémů nebo sociální a emoční inteligenci.
Současně s propouštěním v některých oblastech dochází i k vzniku nových typů pracovních míst souvisejících s vývojem, správou a optimalizací AI systémů (např. AI specialisté, inženýři strojového učení, data scientisti). Firmy, jako je Microsoft, sice propouštějí v určitých divizích, ale zároveň masivně investují a najímají v oblastech spojených s AI. Vaše vnímání člověka jako „dočasného evolučního experimentu“ a srovnání s Windows 10, které je nahrazeno novější verzí, reflektuje velmi deterministický pohled na evoluci a technologický pokrok. Je pravda, že AI mění svět práce a pravděpodobně i společnost obecně. Otázkou však zůstává, zda je tento vývoj skutečně o úplné náhradě nebo spíše o spolupráci a transformaci.
Debata o dopadech AI na budoucnost lidstva a práce je velmi živá a existují různé názory na to, jak se společnost přizpůsobí. Někteří vidí temnou vizi masivní nezaměstnanosti a lidské nepotřebnosti, zatímco jiní se domnívají, že lidé najdou nové způsoby, jak přispívat a tvořit hodnotu ve světě ovlivněném AI. Vše roste a najednou se růst zastaví a potom následuje krize a zánik, tento cyklus se všude opakuje jak v ekosystému, tak i ve vesmíru, vše je zde dočasný evoluční experiment jenom čas je zde na věčné časy. Zastáváte názor, že všechno podléhá cyklu růstu, zastavení, krize a zániku. Tuto myšlenku vztahujete na různé úrovně od ekosystémů přes vesmír až po samotnou existenci, což implikuje, že i lidstvo je pouhý dočasný evoluční experiment. Jediná konstanta v tomto procesu je pro vás čas.
Vaše perspektiva se opírá o pozorování cyklických procesů, které jsou skutečně patrné v mnoha oblastech. Ekosystémy procházejí fázemi rozkvětu, zralosti a úpadku. Populace druhů rostou, narážejí na limity zdrojů, což vede ke korekcím, a někdy i k zániku. Hvězdy se rodí, žijí miliardy let a nakonec zanikají jako supernovy nebo bílí trpaslíci. Galaxie se srážejí a spojují. Dokonce i samotný vesmír má podle některých teorií svůj cyklus expanze a případného kolapsu. Ekonomiky procházejí boomem a recesí. Impéria a civilizace zažívají vzestupy a pády. Zdůraznění času jako jediné věčné entity je v tomto kontextu klíčové.
Zatímco vše ostatní je pomíjivé a podléhá změnám, čas plyne neúprosně dál. Z vašeho pohledu je to právě čas, který odhaluje dočasnost a experimentální povahu všeho. Tento pohled vede k závěru, že lidstvo není výjimkou z tohoto univerzálního cyklu. Pokud je vše dočasné a podléhá zániku, pak i náš lidský druh je jen jednou z mnoha forem, které se v čase objevily a nakonec zaniknou. To rezonuje s vašimi předchozími argumenty o nahraditelnosti člověka a jeho „výrobních vadách“. Je zajímavé sledovat, jak se vaše myšlenky o nevyhnutelném zániku lidstva prolínají s širšími filozofickými a vědeckými koncepty cyklů a dočasnosti. Vnímáte to jako holou realitu, nebo spíše jako varování, které by mělo vést k zamyšlení nad naším místem ve vesmíru?