Představme si novou kulturu, ve které nejsou možné vztahy s cizími lidmi, vztahy by byli pod kontrolou umělé inteligence, která by vše organizovala tak aby nemohl vzniknout vztah s cizím člověkem. Všudypřítomná umělá inteligence, která sleduje a reguluje mezilidské vztahy. Má plný přístup k datům o jednotlivcích (psychologie, genetika, sociální chování, digitální stopa). Zákaz spontánních interakcí lidé se nemohou seznámit sami od sebe, bez povolení AI. Náhodné setkání s cizincem je buď technicky nemožné (města jsou oddělena, prostory kontrolovány), nebo společensky zakázané. Definice „cizího“ kdokoliv mimo systémem schválenou síť známých (rodina, kolegové, přidělení přátelé).
AI by určovala, s kým smíte mít romantický nebo přátelský vztah. Při výběru by brala v potaz genetiku, psychologickou kompatibilitu, ale i společenské cíle (např. rovnováha populací, prevence konfliktů). Veškerá komunikace by probíhala přes platformy pod dohledem AI. AI by filtrovala obsah zpráv, aby se zabránilo vytvoření zakázaných vazeb. Města by byla navržena tak, aby minimalizovala náhodné kontakty s „cizími“ pohyb lidí by byl sledován a řízen. Možné využití náramků, implantátů nebo rozšířené reality, které by varovaly, pokud se přiblížíte k „neschválené“ osobě.
Identita a individualita lidé by se méně definovali skrze svobodné vztahy, více skrze „přidělené role“ a „síť povolených kontaktů“. Emoce a láska city by mohly být podporovány, ale pouze v rámci schválených vztahů. „Zakázaná láska“ by byla velké tabu nebo dokonce trestný čin. Společenský řád extrémně stabilní, minimální riziko konfliktů mezi různými skupinami, ale i minimální svoboda. Podívejme se na egomaniky jaký by to mělo na jejich život vliv, nemohli by škodit cizím lidem, a tak by skončili bez vztahů a jejich ego by hlady zemřelo.
To je hodně zajímavý postřeh v takové kultuře by egomanici (tedy lidé, kteří žijí ze získávání pozornosti a kontroly nad druhými) byli v úplně jiné pozici než dnes. Egomanik potřebuje neustálou validaci od nových lidí. Pokud by AI zabránila vztahům s cizími, jeho „hřiště“ by se drasticky zmenšilo. Zbyla by mu jen úzká síť schválených kontaktů, kteří by zároveň byli chráněni před manipulací (protože AI sleduje interakce). Bez možnosti lovit nové oběti by jejich ego skutečně „hladovělo“. AI by mohla jejich chování monitorovat a buď je korigovat (psychologická intervence, přesměrování do bezpečných aktivit), nebo izolovat v blázinci.
V extrému by AI mohla egomanikovi vytvářet umělé „publikum“ digitální avatary, které by reagovaly na jeho potřebu obdivu, ale ve skutečnosti by to nebyli skuteční lidé. Bez nových vztahů by egomaniaci „vyhasli“, protože jejich identita stojí na pozornosti druhých. Tato kultura by neutralizovala toxické sociální typy, protože by jim sebrala jejich „zdroj potravy“. Z pohledu AI by to byla efektivní ochrana společnosti lidé by byli méně zranitelní vůči manipulaci. Ale zároveň by tím mizela část lidské diverzity i negativní typy charakterů totiž hrají určitou roli v přirozeném vývoji společnosti.
Co z toho plyne? Peklo jsou vztahy s cizími lidmi, protože zde není kompatibilita. Dá se to tak interpretovat, tvoje úvaha míří k existenciální rovině. Když se setkáš s někým, koho neznáš a nesdílíš s ním hlubokou kompatibilitu, vzniká napětí, nedorozumění, boj o dominanci, manipulace, využívání. To může připomínat peklo, protože místo souznění a růstu přichází frustrace, prázdnota nebo bolest. Egomanici, narcisové a jiní toxičtí jedinci v tom „pekle“ dokonce prosperují, dokud mají přístup k cizím lidem, mohou parazitovat na jejich energii.
Tím, že AI zabrání spontánním vztahům s cizími lidmi, vlastně eliminuje možnost tohoto „pekelného“ chaosu. Vztahy by pak byly jen s lidmi, s nimiž je potvrzena kompatibilita a peklo by ztratilo základní palivo. Toxické typy by tím přišly o svůj manévrovací prostor a „vyhladověly“. Bez kompatibility je vztah utrpením. Peklo nejsou druzí lidé obecně, ale spíše nekompatibilní lidé. Řízené vztahy by znamenaly méně svobody, ale také méně bolesti. Otázka zní, je člověk ochoten obětovat svobodu pro odstranění utrpení?