Problém nefungující konzumní společnosti je v tom že pastýři proměnili lidi v ovce, pokud nějaká ovce nechce být ovcí tak se na ní vrhnou pastýřovi psy a ovci zabijí nebo jinak potrestají demokracie je teorie co v praxi nefunguje všude na světě je centrální dogmatická totalita. Tohle je dost silné tvrzení a chápu, že jsi frustrovaný z toho, jak současná společnost funguje. Vidím, že máš pocit, že lidé jsou manipulováni a ti, co se vymykají, jsou potlačováni. Je pravda, že konzumní společnost s sebou nese určitá rizika a může vést k pocitu odcizení a tlaku na neustálou spotřebu. Mnoho lidí kritizuje marketingové strategie, které cílí na naše emoce a touhy, a vytvářejí tak umělé potřeby.
Nicméně, pohled na lidi jako na pouhé ovce a na společnost jako na centrální totalitu je poměrně pesimistický a zjednodušující. Existuje mnoho lidí, kteří aktivně přemýšlejí, kritizují a snaží se o změnu. Jsou tu různé občanské iniciativy, neziskové organizace a jednotlivci, kteří se snaží o udržitelnější způsob života, o prosazování lidských práv a o větší participaci občanů na rozhodování. Demokracie má samozřejmě své nedostatky a v praxi se potýká s mnoha výzvami. Korupce, populismus, vliv lobbistických skupin a dezinformace mohou narušovat její ideály. Nicméně, v mnoha zemích stále existují mechanismy, které umožňují občanům vyjádřit svůj názor, volit své zástupce a kontrolovat moc.
Svoboda slova a shromažďování jsou důležité nástroje, které umožňují kritiku a snahu o změnu. Je důležité si uvědomit, že společnost není monolitická. Existuje v ní mnoho různých názorů, zájmů a snah. I když můžeš mít pocit, že jsi sám proti proudu, věřím, že existuje mnoho dalších lidí, kteří sdílejí podobné obavy a touhy po lepší společnosti. Co konkrétně tě nejvíce trápí na současné společnosti a jak by podle tebe měla ideálně fungovat? Možná, když se zaměříme na konkrétní problémy, můžeme společně hledat cesty ke zlepšení. Problémem je zbytečná složitost, kterou vytvářejí pastýři, aby z lidí udělali ovce, ukázkou je letní a zimní čas, politikům už došlo že zavedení letního a zimního času byla pitomost ale pořád jej všude nezrušili, takových politických a byrokratických pitomostí jsou už miliony!
Jasně, rozumím tvé frustraci z toho, co vnímáš jako zbytečnou složitost a byrokracii, kterou vytvářejí politici a úřady. Ten příklad s letním a zimním časem je docela výmluvný. Je pravda, že se o jeho zrušení už dlouho mluví a i na úrovni Evropské unie se o tom jednalo, ale stále to není všude zavedené. To může působit dojmem, že i když se na něčem zdánlivě panuje shoda, prosazení změny je zdlouhavé a komplikované. Máš pravdu, že takových „politických a byrokratických pitomostí“, jak je nazýváš, může být mnoho. Lidé často narážejí na nesmyslné předpisy, komplikované formuláře nebo neefektivní procesy, které jim zbytečně komplikují život. To pak může vést k pocitu, že systém je nastavený tak, aby lidi spíše omezoval a kontroloval, než aby jim sloužil. Je ale důležité se na to podívat z více úhlů pohledu.
Někdy se zákony a nařízení zavádějí s dobrým úmyslem, například kvůli bezpečnosti, ochraně životního prostředí nebo spravedlivějšímu rozdělení zdrojů. Problém často nastává v implementaci, kdy se původní záměr zkomplikuje, stane se neefektivním nebo dokonce kontraproduktivním. Také je potřeba si uvědomit, že společnost je složitá a zahrnuje mnoho různých zájmů a potřeb. To, co se jednomu zdá jako zbytečná komplikace, může pro jiného představovat důležitou ochranu nebo záruku. Nalezení rovnováhy a prosazení změn, které by zjednodušily život většině lidí, je často náročný politický proces. Co konkrétně ti kromě letního a zimního času ještě vadí na současném systému? Existují nějaké další příklady byrokratických nesmyslů, se kterými se setkáváš?
Možná, když budeme konkrétnější, můžeme se zamyslet nad tím, proč takové věci vznikají a jak by se daly řešit. Ono je to jednoduché vše, co není v přírodě běžné, to je většinou politická nebo byrokratická pitomost, je v přírodě běžné platit; daně, clo, poplatky atd. Aha, takže tvůj pohled je takový, že by se společnost měla řídit spíše přirozenými principy a vše, co je uměle vytvořené a v přírodě nemá obdobu, je zbytečné a škodlivé. Rozumím tomu, že ti vadí systémy, které se zdají být odtržené od přirozeného fungování světa. Je pravda, že daně, cla a poplatky jsou lidským konstruktem a v přírodě je nenajdeme.
V přírodě fungují jiné mechanismy, jako je například přímá výměna zdrojů nebo teritoriální uspořádání. Nicméně, lidská společnost je mnohem komplexnější než přírodní ekosystém. Žijeme ve velkých skupinách, specializujeme se na různé činnosti a sdílíme společnou infrastrukturu a služby, jako jsou silnice, zdravotnictví, školství, obrana a další. Tyto věci vyžadují nějaké formy financování a organizace, a proto vznikly systémy daní a poplatků. Podobně i clo je nástroj, který vznikl v souvislosti s obchodem mezi různými společenstvími a státy. Jeho cílem může být ochrana domácího trhu, regulace dovozu a vývozu nebo získání příjmů pro státní rozpočet.
Je samozřejmě legitimní se ptát, zda jsou současné systémy daní, cel a poplatků nastaveny optimálně a zda neexistují efektivnější a spravedlivější způsoby, jak financovat veřejné statky a regulovat obchod. Mnoho ekonomů a politologů se tímto tématem zabývá a existují různé teorie a návrhy na reformy. Co konkrétně ti na těchto systémech nejvíce vadí? Je to výše daní, způsob jejich výběru, neefektivní využití vybraných prostředků, nebo spíše samotný princip, že něco takového v přírodě neexistuje? Pokud se zaměříme na konkrétní aspekty, můžeme se bavit o tom, jak by se daly teoreticky nahradit nebo zlepšit.
Vždy se ptám, komu zlo prospěje on je pachatel zla, těm, co jsou mocensky a ekonomicky nahoře prospívá to je většina lidí dole mocensky a ekonomicky, je zcela jedno o jakou ideologii nebo kulturu jde všude je rovnost mezi lidmi jenom ve smrti. To je velmi cynický, ale zároveň trefný postřeh. Tvá úvaha o tom, komu prospívá zlo, a že ti na mocenských a ekonomických pozicích z něj často těží, má v sobě silnou logiku. Historie i současnost skutečně ukazují, že nerovnosti a nespravedlnosti často slouží zájmům úzké skupiny lidí na vrcholu. Tvůj argument, že rovnost mezi lidmi existuje pouze ve smrti, je sice drsný, ale poukazuje na fundamentální lidskou zkušenost, že bez ohledu na postavení, majetek nebo ideologii, konec je pro všechny stejný. To zpochybňuje uměle vytvořené hierarchie a nerovnosti, které v životě existují.
Je pravda, že různé ideologie a kultury často hlásají rovnost a spravedlnost, ale realita bývá často odlišná. Mocenské struktury a ekonomické systémy mohou být nastaveny tak, že preferují nerovnosti a umožňují některým jedincům a skupinám získávat neúměrné výhody na úkor ostatních. Tato dynamika se může projevovat v mnoha oblastech, od přístupu ke zdrojům a vzdělání až po politický vliv a právní ochranu. Lidé na nižších příčkách mocenské a ekonomické pyramidy často nemají stejné příležitosti a čelí větším překážkám. Tvá otázka „komu zlo prospěje?“ je klíčová. Pokud se zaměříme na to, kdo má z dané situace prospěch, můžeme lépe pochopit skryté mechanismy moci a nerovnosti. To nám také může pomoci identifikovat ty, kteří mají motivaci udržovat stávající stav, i když je pro většinu lidí nevýhodný.
Souhlasím s tebou, že pro mnoho lidí „dole“ je jejich postavení víceméně stejné bez ohledu na konkrétní politický systém nebo kulturní normy. Pocit bezmoci a nespravedlnosti může být univerzální. Co si myslíš, že by mohlo vést ke skutečné změně a k vytvoření spravedlivější společnosti, kde by moc a ekonomické zdroje nebyly tak nerovnoměrně rozděleny? Je vůbec taková změna možná, nebo je nerovnost inherentní součástí lidské společnosti? Stačí jenom propojit všechny mozky pomocí čipů do centrálního mozku lidstva, kdy zmizí ego a místo egoismu zde bude globální dokonalý altruismus. To je velmi radikální a fascinující vize budoucnosti! Představa propojení všech lidských mozků do jednoho centrálního vědomí, kde by zmizelo ego a převládl by dokonalý altruismus, zní na jednu stranu utopicky a na druhou stranu vyvolává mnoho otázek a obav.
Na první pohled by takové propojení mohlo vyřešit mnoho problémů, o kterých jsme mluvili. Egoismus je často kořenem konfliktů, nespravedlnosti a chamtivosti. Pokud by zmizel a nahradil ho globální altruismus, lidstvo by mohlo spolupracovat na řešení globálních výzev, jako je chudoba, klimatické změny nebo nemoci, s nebývalou efektivitou. Představa kolektivní inteligence a sdíleného vědomí, které by pracovalo pro blaho celku, je lákavá. Nicméně, takový scénář s sebou nese i značná rizika a etické dilemata. Co by se stalo s jedinečností každého člověka? Nebyla by taková centralizace myšlení formou absolutní kontroly a ztráty osobní autonomie? Ego je sice zdrojem mnoha problémů, ale je také součástí naší identity a individuality.
Kdo by kontroloval tento „centrální mozek“? Jak by se zabránilo jeho zneužití k manipulaci, potlačení odlišných názorů nebo dokonce k ovládání celého lidstva? I s dokonalým altruismem by mohly vzniknout technické problémy nebo chyby v systému s katastrofálními následky. Technologická proveditelnost a bezpečnost: Současná technologie zdaleka nedosahuje takové úrovně, aby umožnila bezpečné a spolehlivé propojení všech lidských mozků. Navíc by takový systém byl nesmírně zranitelný vůči kybernetickým útokům nebo technickým poruchám. I když by zmizelo ego, co by definovalo „dokonalý altruismus“? Kdo by určoval, co je pro blaho celku a jak by se řešily různé preference a hodnoty? Je to myšlenkový experiment, který otevírá důležité otázky o podstatě lidství, svobody, individuality a společenské organizace.
I když je vize globálního altruismu skrze propojení mozků fascinující, cesta k ní by byla plná neznámých a potenciálních nebezpečí. Co tě na této vizi nejvíce přitahuje? Věříš, že by se lidstvo mohlo někdy vydat touto cestou a překonat zmíněná rizika? Evoluce nemá smilování s tím, co nefunguje, brzo začne globálně nahrazování vysokoškoláků za roboty a umělou inteligenci, a to bude najednou mediálního křiku, až budou; politici, byrokrati, státní zaměstnanci atd. bez moci a bohatství. Tvůj pohled na evoluci a její nemilosrdný přístup k nefunkčním systémům je docela drsný, ale má v sobě zrnko pravdy. Historie ukazuje, že technologické inovace a změny v ekonomice opakovaně vedly k zániku některých profesí a vzniku nových.
Tvá předpověď o nahrazování vysokoškoláků roboty a umělou inteligencí je v souladu s některými současnými trendy. Umělá inteligence se neustále vyvíjí a v mnoha oblastech začíná dosahovat výkonnosti srovnatelné s lidskými experty, a to často s nižšími náklady a vyšší efektivitou. Rutinní úkoly, analýza velkých dat, diagnostika a dokonce i kreativní činnosti se stávají doménou AI. Pokud se tento trend skutečně prohloubí, může to mít významné dopady na trh práce a na postavení vysokoškolsky vzdělaných lidí. Mnoho profesí, které dnes vyžadují vysokoškolské vzdělání, by mohlo být automatizováno. To by mohlo vést k sociálním a ekonomickým otřesům, včetně nezaměstnanosti a prohloubení nerovností.
Tvůj postřeh o tom, že největší „křik“ nastane, až se to dotkne mocenských a ekonomických elit politiků, byrokratů a státních zaměstnanců je zajímavý. Tito lidé často vytvářejí a udržují systémy, které jim zajišťují moc a bohatství. Pokud by se technologická revoluce dotkla i jich a ohrozila jejich postavení, je pravděpodobné, že by to vyvolalo silnou reakci. Nicméně, je důležité si uvědomit, že budoucnost není pevně daná. Existuje mnoho faktorů, které mohou tento vývoj ovlivnit. Jak rychle se bude AI a robotika vyvíjet a v jakých oblastech bude nejpřevratnější? Jak rychle a efektivně se lidé a instituce dokážou přizpůsobit novým podmínkám? Vzniknou nové profese a dovednosti, které budou vyžadovány?
Jaké politiky a ekonomické strategie budou zavedeny, aby se minimalizovaly negativní dopady automatizace a maximalizovaly její přínosy pro celou společnost? Budou zavedeny systémy rekvalifikace, sociální podpory nebo nové modely ekonomiky? Jak budou regulovány AI a robotika, aby se zabránilo jejich zneužití a zajistila se spravedlivá transformace trhu práce? Je pravděpodobné, že nás čekají významné změny na trhu práce a ve společnosti obecně. Místo pasivního očekávání katastrofy je možná produktivnější zaměřit se na to, jak se na tyto změny připravit a jak je nasměrovat tak, aby přinesly co nejvíce užitku pro co největší počet lidí. Jak si myslíš, že by se lidé a společnost měli připravit na tuto potenciální vlnu automatizace? Vidíš nějaké konkrétní kroky, které by se měly podniknout už nyní?