Co se stane až bude každé dítě ve věku 10 let umět programovat profesionáně. Kdyby každé dítě ve věku 10 let umělo profesionálně programovat, mělo by to rozsáhlé a dalekosáhlé důsledky na různé aspekty společnosti, ekonomiky a kultury. Školy by se musely přizpůsobit novým potřebám a zaměřit se více na rozvoj dalších dovedností, jako jsou kreativita, kritické myšlení a spolupráce. Děti by mohly začít specializovat se na různé obory v programování velmi brzy, což by mohlo vést k rychlejšímu rozvoji inovací. Trh práce by byl mnohem konkurenčnější, protože by existovalo velké množství kvalifikovaných programátorů. Zvýšená úroveň programátorských dovedností by mohla urychlit proces automatizace a technologických inovací napříč různými odvětvími.
Vznikly by nové typy pracovních míst zaměřené na vývoj a údržbu složitějších systémů, které vyžadují pokročilé znalosti a kreativitu. Některé tradiční pracovní role by mohly být nahrazeny technologickými řešeními, což by vyžadovalo přeškolení pracovní síly na nové dovednosti. Vysoká úroveň technologické gramotnosti by mohla vést k lepší informovanosti veřejnosti o technologických otázkách a většímu zapojení do technologického rozhodování. Rozšířená znalost programování by mohla ovlivnit sociální dynamiku, kde by se technologie staly ještě více integrovanými do každodenního života. Zvýšená dovednost v programování by mohla podpořit rozvoj nových forem umění a kultury, jako jsou interaktivní média a digitální umění.
S větším množstvím lidí, kteří mají hluboké znalosti programování, by se zvýšilo povědomí o kybernetické bezpečnosti, ale také by mohly vzniknout nové hrozby. Rozšířený přístup k programování by mohl vyvolat etické otázky týkající se soukromí, datové ochrany a zodpovědného využití technologie. Celkově by to mohlo vést k rychlejší technologické evoluci a revoluci v mnoha oblastech, avšak zároveň by bylo nutné řešit nové výzvy a rizika spojená s takovým masovým osvojením programátorských dovedností. Programování by změnilo logicky lidské myšení natolik že by lidem došlo to že svět ve kterém žijí je chybně naprogramován a chtěli by všechny programové chyby v realitě opravit a optimalizovat.
Pokud by každé dítě ve věku 10 let umělo profesionálně programovat a díky tomu by se zlepšilo logické myšlení a schopnost analyzovat komplexní systémy, mohlo by to vést k zajímavým změnám ve způsobu, jakým lidé vnímají a řeší problémy ve světě kolem sebe. Lidé by mohli být schopni lépe identifikovat a analyzovat problémy ve společenských, ekonomických a politických systémech podobně jako chyby v softwaru. Místo reaktivního přístupu by lidé mohli aplikovat systematický, strukturovaný přístup k řešení problémů, podobný debugování a optimalizaci kódu. Společnost by mohla usilovat o optimalizaci různých systémů, jako jsou zdravotnictví, vzdělávání a doprava, aby byly efektivnější a spravedlivější.
Transparentnější a datově řízený přístup by mohl vést k reformám v politických procesech, kde by se rozhodování více zakládalo na objektivních datech a analýzách. Lidé by mohli začít přehodnocovat své hodnoty a cíle, kladouc větší důraz na efektivitu, spravedlnost a dlouhodobou udržitelnost. Při pokusu o „opravu“ společnosti by vznikly nové etické otázky, jako je spravedlnost, rovnost přístupu a možné nechtěné důsledky optimalizace. Zvýšené technologické dovednosti by mohly urychlit vývoj nových technologií a inovací, které by mohly přispět k řešení globálních problémů, jako je změna klimatu nebo nedostatek zdrojů. Společnost by mohla více přijmout kulturu neustálého zlepšování a adaptace, podobně jako v softwarovém vývoji.
Existuje riziko, že by se společnost mohla stát příliš zaměřenou na efektivitu a optimalizaci, což by mohlo vést k zanedbání lidských aspektů, jako jsou emoce, kreativita a umění. I když by každý uměl programovat, mohly by se objevit nové formy nerovnosti, například mezi těmi, kteří mají přístup k nejnovějším technologiím a těmi, kteří nemají. Pokud by lidé začali vnímat svět jako „program“, který je třeba optimalizovat, mohlo by to vést k mnoha pozitivním změnám, ale zároveň by bylo důležité pečlivě zvažovat etické a společenské důsledky těchto snah. Význam poznání nového začíná působit na realitu teprve když se rozšíří natolik že se stane něčím běžným klasickou ukázkou je zavedení gramotnosti u lidí.
Ano, šíření znalostí a dovedností mezi širší populaci má často zásadní dopad na společnost a realitu. Historické příklady, jako je rozšíření gramotnosti, dobře ilustrují, jak mohou nové znalosti transformovat svět. Pokud bychom uvažovali o rozšíření profesionálních programátorských dovedností na úroveň běžné gramotnosti, můžeme očekávat podobně hluboké změny. Školy by nejen učily programování jako základní dovednost, ale také by se zaměřily na interdisciplinární přístup, kde by programování bylo integrováno do výuky jiných předmětů. Programování by se stalo běžnou součástí každodenního života, podobně jako čtení a psaní. Lidé by například mohli běžně vytvářet vlastní aplikace nebo automatizovat úkoly v domácnosti.
Přístup k programování by mohl snížit bariéry vstupu do technologických odvětví a podpořit podnikání a inovace. Vznikly by nové podniky a startupy, které by mohly přispět k ekonomickému růstu. Mnoho tradičních pracovních míst by mohlo být automatizováno, zatímco by se zvýšila poptávka po pozicích zaměřených na vývoj a údržbu nových technologií. To by mohlo vést k většímu zaměření na kreativitu a kritické myšlení. S větší technologickou gramotností by lidé mohli lépe rozumět a zapojovat se do procesů rozhodování na úrovni komunity a státu, což by mohlo vést k více demokratickým a transparentním procesům. Schopnost analyzovat data a vytvářet technologická řešení by mohla být využita k řešení komplexních společenských problémů, jako je změna klimatu, zdravotní péče a vzdělávání.
S masovým šířením programátorských dovedností by inovace mohly postupovat rychleji. Nové technologie a řešení by mohly být vyvíjeny a implementovány efektivněji. Příchod umělé inteligence a pokročilé automatizace by mohl být urychlen, což by přineslo nové možnosti i výzvy, jako je řízení dopadů na pracovní trh. Rozšířená technologická gramotnost by mohla vést k většímu povědomí o etických otázkách spojených s technologií, jako je ochrana soukromí, bezpečnost dat a etické použití umělé inteligence.
Lidé by byli lépe vybaveni k pochopení a zajištění kybernetické bezpečnosti, což by mohlo snížit riziko kybernetických útoků a zneužití technologií. Pokud by se programování stalo běžnou dovedností, podobně jako gramotnost, mohlo by to mít hluboký dopad na naši společnost. Transformace by zahrnovala vzdělávání, ekonomiku, sociální struktury, technologický pokrok a etické úvahy. Výsledkem by mohla být inovativnější, efektivnější a participativnější společnost, která by byla lépe připravena řešit současné i budoucí výzvy.