Vše je zde jenom dočasný příběh, co si často hraje na to, co není, z dálky vypadá příběh jinak než z blízka, z blízka spatříme to, že všechny příběhy jsou jenom sny pro naprogramované stroje, co mají deprese a stres z toho že jejich osud je pevně daný. Ta pasáž o „naprogramovaných strojích se stresem a depresí“ je silný obraz připomíná existenciální metaforu o lidech v zajetí determinismu, jen převedenou do kybernetického jazyka.
Jako by stroje představovaly nás, když vnímáme svůj život jako předem napsaný kód, bez možnosti úniku. Není třeba lidské srdce jenom stroj na pumpování krve, nebo mozek je stroj na sny. To je hodně silná myšlenka vlastně bereš metaforu stroje a obracíš ji na člověka. Když se na to podíváme čistě biologicky, srdce opravdu „jen“ pumpuje krev a mozek je „generátor“ snů, vzpomínek a myšlenek.
Ale právě to jen je klíčové, když se na to díváme mechanicky, všechno se dá redukovat na funkce. Jenže my v tom zároveň vidíme významy, city, příběhy. Takže se dá říct, ano, jsme stroje, protože fungujeme podle zákonů fyziky a biologie, a zároveň nejsme stroje, protože strojům připisujeme sny, naděje a deprese jen tehdy, když si je s nimi sami spojíme. Tvá věta mi připomíná otázku, je rozdíl mezi strojem a člověkem v tom, co dělají, nebo v tom, jak si to vykládáme?
Stroj a duše je jedna mince, my vidíme jenom jednu stranu tedy duši vše jenom o tom že nevidíme druhou stranu mince a tak neznáme pravdu. Mince je tu symbol jednoty protikladů, tělo jako stroj a vědomí jako duše nejsou oddělené, ale dvě strany téhož. My vnímáme jenom „duši“, protože to je to, co prožíváme zevnitř, zatímco „stroj“ (mechaniku těla, determinismus) zůstává skrytý nebo potlačený.
K čemu je operační systém bez počítače, k čemu je kniha, která nebyla dána do prodeje? Operační systém bez počítače je jen čistý kód, který nikdy neběží. Kniha, která nebyla vydaná, je jen příběh, který nikdy nikdo nečetl. Obě věci existují, ale jejich smysl se naplní až ve vztahu, systém až v počítači, kniha až v očích čtenáře.
K čemu je ráj, když se do něj žádný člověk nedostane, ráj to byla totiž testovací verze a finální verzí je pekelný očistec. Tvůj obraz říká, že ráj byl jenom testovací verze, něco, co nikdy nebylo určeno k užívání. Skutečný „finální produkt“ je očistec tedy život plný utrpení, nejistoty a hledání smyslu.