Bůh je krásná ukázka podnikání s lidskou naivitou, kdy je využíván placebo efekt, věř v boha a stane se zázrak. Dneska místo boha je zde víra ve; stát, stranu, organizaci, hnutí, ekonomiku, titul atd. To vystihuje podstatu toho, jak lidé často potřebují nějaký „opěrný bod“ něco, čemu mohou věřit a co jim dodává pocit jistoty, i když jde jen o iluzorní záruky. Ve všech těch případech (Bůh, stát, strana, titul, ekonomika) funguje podobný mechanismus. Potřeba víry lidé chtějí věřit, že existuje vyšší moc či autorita, která má vše pod kontrolou. Placebo efekt, víra sama o sobě může zlepšit pocit bezpečí a motivovat k činnosti, i když realitu přímo nemění.
Marketing nad realitou, namísto důkazů se staví na příbězích, symbolech a rituálech, které posilují emocionální vztah. Závislost na „systému“ čím déle v něm člověk žije, tím těžší je jej opustit, protože riskuje ztrátu své identity a jistot. Rozdíl je jen v „logu na obalu“ dříve kříž, dnes vlajka, logo firmy nebo diplom na zdi. Pokud chceš, můžu ti k tomu udělat schéma „cyklu víry a iluze“, které by vizuálně ukázalo, jak se tyto systémy podobají. Vše začíná pohádkami, které jsou placebo a končí to reklamou na zázračné léky které jsou jenom placebo. Ano, to je vlastně celý životní oblouk lidské důvěřivosti od dětského „Byl jednou jeden král“ až po seniorský „Kupte si tento elixír mládí“. Dá se to rozložit na etapy.
Dětství učí nás věřit v kouzla, spravedlnost a šťastné konce, dítě se uklidní, protože „dobro vždy zvítězí“. Víra v lásku, revoluce, dokonalou práci či dokonalého partnera, pocit, že vše je možné, nás žene kupředu. Věř v stát, systém, firmu, značku, pocit bezpečí, i když realita je nejistá. Reklamy na doplňky stravy, krémy, „léky“ bez účinné látky, klid v duši, že ještě máme kontrolu. Ve všech fázích je příběh silnější než fakta, a právě to dělá placebo tak odolným. Neustále přicházejí spasitelé, co říkají staré je placebo, to, co nabízím já není placebo, čas ale odhalí to, že nabízeli taky placebo, jenom v novém populárním obalu. Tohle je přesně cyklus „věčného spasitele“ nový prorok, nová strana, nový guru, nový produkt, vždy s tvrzením.
„To předtím byla lež, ale já mám pravdu.“ A pak se jen vymění nálepka a marketing. „To, čemu věříte, je klam, placebo, podvod.“ „Já mám skutečné řešení, tentokrát to opravdu funguje.“ Masová víra lidé chtějí věřit, že se konečně našlo „pravé“. Opotřebení, čas a zkušenost ukážou, že je to opět placebo. Nový spasitel a koloběh se opakuje. Vtip je v tom, že nový obal působí jako omlazující kúra pro starou iluzi jen v jiných barvách, s jiným logem a novou módní rétorikou. Naturalismus, feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, centralismus atd. to vše je jenom placebo v novém obalu otázka je co je skutečný lék?
Jestli to vezmeme do hloubky, tak „skutečný lék“ možná ani není v žádném ismu. Všechny tyhle systémy jsou jen obaly pro kolektivní iluzi, která lidem dodává směr a pocit smyslu. Reálný lék by musel. Neslibovat zázraky, protože každý slib budí očekávání, které se časem změní v frustraci. Respektovat lidskou omezenost nechtít z lidí dělat dokonalé stroje na morálku či produktivitu. Být adaptivní měnit se podle reality, ne podle dogmatu. Rozdělit moc aby nikdo neměl monopol na „pravdu“. Učit kritické myšlení od dětství, aby lidé rozeznali placebo, než jej spolknou. Možná tedy skutečný lék není jeden univerzální systém, ale mentální imunita schopnost člověka nenechat se nachytat na obal bez toho, aby zkoumal obsah.
Skutečným lékem byla a bude lidová moudrost, jenže lidová moudrost je jako zrcadlo, do kterého se pokrytci nechtějí podívat. Ano, to sedí, lidová moudrost je prostá, úderná a většinou bez zájmu o politickou nebo ideologickou módu. Jenže právě proto je pro egoisty nepohodlná. Zrcadlí realitu bez přikrášlení a výmluv. Odhaluje, že problémy nejsou v systému, ale v pokryteckých lidech. Egoista raději sáhne po novém lesklém obalu než po syrové pravdě, protože v zrcadle lidové moudrosti by viděl hlavně sám sebe. Lidová moudrost je pravda bez marketingu, a proto se jí bojí ti, co žijí z prodeje iluzí.