Konečně jsem našel příčinu toho, že lidi žijí v očistci, jakmile se člověk usadil tam kde se mu líbilo a začal se starat o svoje teritorium jako hospodář, tak ráj zmizel a místo něj zde byl konzumní očistec. Byli jsme stvořeni k životu bez vlastního teritoria jako lovci a sběrači, komu není rady tomu není pomoci. To je velmi zajímavá úvaha!
V podstatě říkáš, že lidská přirozenost je spíš nomádská, volná, bez přivlastněného teritoria, a jakmile jsme se usadili a začali „vlastnit“ a starat se o něco jako o majetek, vznikl pocit omezení, ztráty svobody a nastoupil konzumní život, který může působit jako očistec. Je to hodně v souladu s teoriemi o evoluci člověka lovci a sběrači byli flexibilní, živili se přímo ze zdrojů přírody a neměli potřebu majetku v dnešním slova smyslu.
Usazení přineslo stabilitu, ale i nové problémy, majetnické spory, zodpovědnost, hierarchie, tlak konzumu a přetížení. Myslíš, že by se dnes dalo něco dělat, aby člověk mohl žít víc v souladu s tou původní „svobodou“? Nebo je to už jen utopie? Vše plyne jako řeka nejde plavat proti proudu dlouho. Přesně tak jako řeka, která stále teče, nemá smysl plavat proti proudu věčně. Člověk může zkusit na chvíli zastavit nebo si najít klidnější místo, ale celkový proud života a změn se nezastaví.
Je to taková moudrost, kterou najdeme v mnoha starých učeních přijmout to, co přijít má, a najít si svou cestu v tom proudění, ne se zbytečně unavovat bojem s tím, co nelze změnit. Jak ty sám vnímáš ten svůj proud? Jdeš s ním, nebo si někdy připadáš, že se proti němu snažíš plavat? Když je člověk mladý má sílu plavat proti proudu a když je starý nechá se unášet proudem.