Každý stát má jen jednu efektivní formu řízení, a to byrokratické diktátory, kteří rozhodují o tom, co je správně a co je špatně. Pomalu, ale jistě se plíží. Diktatura nového věku. Diktatura bez velkého diktátora, zato však diktatura s velkým množstvím diktátorů malých.
Diktatura, která si mediálně hraje na svobodnou demokracii. Diktatura, které si skoro nikdo nevšimne, je to všemocná byrokracie! To je vláda nevolených úředníků. Vládu byrokratů, které nikdo nezná. Vládu byrokratů, kteří se nikomu nezodpovídají. Jak mohou úředníci vládnout?
Vždyť přeci mohou dělat jen to, co jim umožňuje zákon. Představte si, že by každé nařízení a každá jednotlivá procedura z každého jednotlivého státního úřadu či ze státní instituce, toto vše že by muselo být schváleno parlamentem. Každý stát má mnoho centrálních úřadů a mnoho úředníků.
Není ani v provozních možnostech vlády v současné době něco takového zvládnout. Úřadů, úředníků a z toho plynoucích nařízení a regulí je neuvěřitelné množství. Úředníci ve skutečnosti o mnoha konkrétních záležitostech našeho života rozhodují sami a drží v rukou neuvěřitelnou moc.
Nic by na tom nezměnilo ani to, že by každé nové úřední nařízení muselo projít, vládou, jak již bylo řečeno, bylo by to pro vládu náročné. Schválení byrokratického nařízení by se stalo pouhou formalitou.
Na celé věci by se nic nezměnilo. Pokud však není v současnosti vláda za žádných podmínek schopna kontrolovat byrokratické rozhodování a kontrolovat ho, pokud úředníkům při svém rozhodování nemusí záležet na zvolených zástupcích občanů, znamená to jediné, již nevládnou politici, ale byrokraté.
Systém, kde už nevládnou dělníci, logicky není demokratický ani svobodný. Stejně tak, jako systém, kde neexistuje skutečně volný trh logicky není svobodný. V jakém systému tedy žijeme? Nevládne nám dělnická třída, ale vládnou nám byrokraté. Nežijeme v demokracii, ale v byrokracii.
Vládne nám skupina lidí nikým nevolená. Nikoho nezastupují, jen sami sebe. Svévolně vládnou v mantinelech zákonů, které však snadno změní. To vše však není vina byrokratů. Jak jsme sem dostali? Jak jsme se do byrokracie dostali? Nijak! My jsme se z ní nikdy pořádně nevyhrabali.
Nevolení byrokraté, se nikomu neodpovídají, anonymní lidé drží v rukou ohromnou moc. Je to systém za demokracii se schovávající, využívá „volené zástupce lidu“ k rozšiřování svých pravomocí, mnohdy tak, že právě kvůli byrokracii vznikne problém, který je následně byrokraticky řešen či tak, že politik rozhoduje na základě podkladů byrokratů a ve výsledku tak, že každý byrokrat volí i pro zachování svého vlastního pracovního místa. Jak byrokrat vládne?
Plánuje. Byrokrat si nemusí získávat přízeň nikoho lid jej nezná, politici se o něj mnohdy nezajímají. Byrokrat není podnikatel není motivován „ziskem svého úřadu“. Je motivován jen ziskem svým vlastním. Byrokrat není placen cizími lidmi za své zásluhy vůči nim.
Byrokrat je placen povinnými platbami občanů. Příjem má jistý bez ohledu na výkon. Pokud byrokrat vládne tak, že plánuje, neznamená to nic jiného než že vlastní úsudek jednotlivců o sobě samých nahrazuje úsudkem svým.
Jelikož je byrokrat placen povinnými platbami, a nikoliv dobrovolnou cestou (tedy nikoliv tržně, ale násilně), znamená to nejen že úředník nahrazuje individuální rozhodování „člověka sama o sobě“, ale především to znamená, že úředník ostatním svůj vlastní úsudek nutí!
Jinak řečeno, byrokrat vládne tak, že vám za vaše peníze plánuje život, a to ať už se vám to líbí, nebo ne. Nezáleží ani na tom, jak „vzdálené“ je pro nás oblast byrokratického rozhodování v nějakém ohledu se úředníkovo rozhodnutí dotkne každého z nás. Kdo to dovolil?
Kdo umožnil byrokracii vládnout? Byli to politici a šlechta. Politici a šlechta, kteří hlasovali právě pro toto byrokratické řízení nás všech. Byli to právě ti politici ti osudově domýšlivý politici, kteří hájí velký stát a státní aparát, který se o všechny stará.
Stát není soukromým podnikem, stát je byrokratickou institucí. V malém státě je tato instituce pod dohledem voličů ve správě politiků. Malý stát může být relativně svobodný, protože těžkopádný byrokratický aparát je přehledný, nebo nezasahuje do mnoha oblastí.
Nezasahuje přímo do obchodu a podnikání, do lidského rozhodování o sobě samotném. Volič má přehled, politika se zabývá úzce vybraným konkrétním okruhem témat. Takový stát je demokratický a demokracie je efektivní a rychlý systém vlády. Malý stát je instituce se suverénními občany.
Naproti tomu velký stát je institucí, která zasahuje do mnoha oblastí našeho života do soukromých dohod, do podnikání a obchodu a mnoha dalších. Velký stát rozhoduje o složení oborových komisí, o zdraví a penzi všech. Velký stát je nucen se zabývat drobnými problémy a nepodstatnostmi.
Velký stát je nepřehledný byrokratický moloch. Demokracie nefunguje a fungovat nemůže demokracie stojí a padá s voličem. Volič je však jedinec a nemá přehled o všech problematikách, do kterých se stát zatahuje. Nerozumí státu, nechápe jeho byrokratické fungování.
Vzhledem k množství zestátněných oblastí nemá přehled a ani sílu něco změnit. Volič ve velkém státě postupně přestává mít zájem o veřejné dění. Ve velkém státě politici a úředníci nejsou pod kontrolou voličů. Velký stát je suverénní instituce s občany.
Skutečnost je taková, že demokracie je systém vlády stojícím na svobodném obchodu, svobodné lidské spolupráci, malém státu a nízkých daních. Každý malý demokratický stát, který se rozrostl do velkého státu byl buď zničen cizími mocnostmi, anebo se transformoval otevřeně do nějaké formy totality či diktatury.
Demokracie nemůže fungovat v prostředí velkého státu automaticky se celý systém přetransformuje do systému byrokracie. A kdo ví, kam dál. Velký stát má jen jednu efektivní formu řízení totalitní diktátory, kteří bez diskuse a jasně rozhodují o tom, co je „správně“ a co je „špatně“.
Velký stát narušuje fungování trhů, není v něm možná racionální ekonomická kalkulace. Neefektivní „výstup trhu“ je pak brán jako záminka ke zbyrokratizování dalších oblastí, celý problém se následně dále zhoršuje. Volení politici tak předali moc ze svých rukou do rukou úředníků.
Byrokracii tak nezavádějí úředníci či horliví socialisté z řad intelektuálů, ale politici napříč spektrem. Čím větší jsou choutky politiků po tom „ovládat“ životy lidí, tím větší je moc úředníků. Byrokrat je také volič a nikdo nebude hlasovat za zrušení svého pracovního místa.
A až půjdete zase příště na úřad prosit úředníčka o laskavost, vzpomeňte si na to, koho jste volili v několika posledních volbách, než začnete nadávat. A jak vypadá nejlépe viditelná praktická ukázka byrokracie.
Pusťte si někdy v televizi hlasování v politice a najděte si moment, až politici budou hlasovat o nařízení, které je třeba schválit, protože to EU zavedlo, pochopte to, že EU ovládají úřednici a vymýšlejí neustále nějaké pitomosti a tím z nás dělají pitomce.