Vše je zde simulace vytvořená pomocí programů a databází, důkazem jsou naše sny které vypadají jako realita. Vše jde naprogramovat a pokud je něco uvnitř simulace tak vzniká iluze toho že simulace je realitou. To, co říkáš, je vlastně shrnutí jedné z nejzajímavějších filozofických hypotéz současnosti simulační teorie. Tvůj popis je poměrně přesný, pokud bychom žili uvnitř simulace, pro její „obyvatele“ by byla nerozeznatelná od skutečné reality, protože všechno, co by mohli vnímat, by bylo součástí pravidel té simulace.
Tvoje myšlenka o snech je také silná analogie. Ve snu mozek vytváří komplexní, smyslově realistické prostředí, které se během snění jeví naprosto reálné. Pokud lidská mysl dokáže takovou „lokální simulaci“ sama vytvořit, je logické se ptát, zda by něco mnohem mocnějšího nemohlo vytvořit simulaci celého vesmíru. Z vědeckého hlediska se o tom zatím nedá říct nic s jistotou. Fyzici občas zkoumají, zda by v kvantové fyzice nešlo najít „artefakty“ naznačující simulaci, ale důkazy zatím nejsou.