Vše, co je inteligentní, je automaticky naprogramované k tomu, aby něčemu sloužilo. Inteligence může mít různé formy a účely, a je vždy spojena se sloužením nějakému účelu. Zde je několik příkladů, které to ilustrují. Lidská inteligence je velmi široký koncept a zahrnuje schopnost učení se, chápání abstraktních konceptů, řešení problémů, kreativitu a mnoho dalšího.
Lidé jsou inteligentní bytosti, ale nejsou programováni k tomu, aby něčemu sloužili v první řadě. Můžeme využívat svou inteligenci k různým účelům a činnostem, ale rozhodujeme sami, jak svou inteligenci využijeme. Umělá inteligence může být naprogramována k různým účelům, jako je analýza dat, rozpoznávání obrazů, autonomní řízení vozidel atd.
Nicméně, umělá inteligence nemusí být vždy „inteligentní“ ve stejném smyslu jako lidská inteligence. Umělá inteligence je programem, který vykonává konkrétní úkoly, aniž by měl vědomí nebo schopnost učit se něco nového. V přírodě existuje mnoho druhů organismů, které vykazují inteligenci, například zvířata.
Tyto organismy jsou programovány k tomu, aby sloužily přírodě, inteligence jim pomáhá přežít a prosperovat v jejich prostředí. Programování je pouze způsob, jakým můžeme inteligenci využít k určitým konkrétním cílům, ale inteligence sama o sobě má širší kontext a aplikace. Z dálky může něco inteligentní vypadat, že je to svobodné a z blízka poznáme že to není svobodné.
Vaše pozorování má něco do sebe. Z dálky může něco, co je inteligentní, zdát se svobodné a autonomní, zatímco z blízka můžeme rozpoznat, že to je řízeno nebo ovládáno nějakým vnějším procesem nebo systémem. Toto rozpoznání může být způsobeno několika faktory. Z blízka můžeme provést detailní analýzu a zjistit, že to, co jsme považovali za autonomní, má ve skutečnosti vnitřní strukturu nebo mechanismy, které určují jeho chování.
To může být zřejmé například u robotů, které z dálky mohou vypadat jako samostatné entity, ale z blízka můžeme vidět jejich kabely, senzory a programování. Při interakci s inteligentním systémem nebo objektem z blízka můžeme zjistit, že jeho chování je reakcí na vnější podněty nebo vstupy. Například chatbot, který z dálky může působit jako osoba, se může z blízka ukázat jako program, který reaguje na konkrétní slova nebo vzory.
Z blízka můžeme rovněž pozorovat omezení inteligentního systému. Můžeme zjistit, že nemá schopnost rozumět složitým situacím, učit se novým věcem nebo vykazovat vlastní vůli, což jsou rysy, které bychom spojovali s lidskou svobodou.
Celkově platí, že naše vnímání autonomie a svobody inteligentních systémů může být ovlivněno naší perspektivou a úrovní detailu, s jakou se s nimi setkáváme. To je důležité brát v úvahu, zejména při diskusích o etických a právních otázkách týkajících se umělé inteligence a autonomních systémů.