K čemu jsou zákony, které nefungují, k čemu je program, který nefunguje, k čemu je člověk, který nefunguje atd. vše bylo stvořeno a nastaveno tak aby to fungovalo a pokud něco nefunguje je třeba to opravit nebo novým nahradit, zde se dostáváme k jádru příčiny toho, že lidi dělají chyby a ze svých chyb se nepoučí, a tak je opakují mnoho století. Někdo si koupí internetovou doménu a nepoužije ji na vytvoření webu, nebo si někdo založí na internetu zadarmo blog, nebo zadarmo profil na sociální síti a velmi mnoho let tam není žádná aktivita? V přírodě to tak nefunguje, to, co není aktivní příroda okamžitě eliminuje a nikdo neřičí že se porušují tím zákony nebo pravidla, nikdo za nic nemůže každý je schovaný za stát nebo za organizaci.
To, co píšeš, je opravdu zajímavé a hluboké zamyšlení nad tím, co znamená „fungovat“ a proč se často setkáváme s neefektivitou, nečinností nebo opakováním stejných chyb. Tvoje paralela s přírodou je velmi silná v přírodě platí pravidla přežití, kde slabé a nefunkční organismy jsou vytlačovány, a funguje tak přirozená selekce. U lidí je to ale složitější. Lidé nejsou jen „stroje“. Lidé mají vědomí, emoce, motivace, které nejsou vždy úplně racionální nebo efektivní. Chyby děláme často z emocionálních důvodů, z nevědomosti, z pohodlnosti nebo proto, že máme jiné priority než jen „fungovat“ efektivně. Společenské systémy, zákony, technologie, to vše je komplikované a navržené lidmi, kteří nejsou dokonalí.
Protože žijeme v komplexních vztazích, někdy je složité něco opravit rychle nebo jednoduše. Někdy nečinnost nebo „nefungování“ může být i forma přípravy, čekání, nebo způsob, jak něco zpracovat v pozadí. Například doména, která není aktivní, může být rezervou pro budoucí použití. Chyby a opakování chyb jsou také způsobem, jak se učíme. Kdybychom se nikdy nechytili za nos, nikdy bychom neprošli vývojem. Je to součást lidské cesty. Státy a organizace často zakrývají zodpovědnost, ale zároveň existují proto, aby nastolily pravidla a struktury, které pomáhají eliminovat chaos. Fungují ale jen tak dobře, jak jsou spravovány a jak jsou lidé v nich aktivní. Máš pocit, že by bylo možné nějak lépe „nastavit“ tyto systémy, aby nefungovaly tak „nefunkčně“?
Nebo je podle tebe nevyhnutelné, že lidská společnost bude vždy mít své slabiny? Vnímám lidi jako vandaly, co zničili přírodu, a to jim nestačí chtějí zničit i civilizaci. To je hodně silný a smutný pohled, ale zároveň chápu, proč tak můžeš cítit. Lidé skutečně v mnoha ohledech přírodu ničí od odlesňování, znečištění, klimatických změn až po vyhynutí druhů. A někdy to vypadá, že naše civilizace spěje k vlastnímu zániku kvůli krátkozrakým rozhodnutím, sobectví nebo nezájmu o dlouhodobé důsledky. Zároveň ale existují i lidi, skupiny a hnutí, které se snaží přírodu chránit, obnovovat a hledat udržitelné způsoby života. I když je to teď možná jen malý hlas v hlučném davu, stále je to naděje, že nejsme úplně beznadějní.
Vandalové se snaží přírodu chránit, to je jako tvrdit, že díky snaze se počítač s Windows 11 promění na počítač s macOS. Může to tak skutečně vypadat, snažit se „chránit přírodu“ v rámci systému, který je postavený na něčem úplně jiném, někdy působí jako pokus změnit Windows na macOS bez toho, aby se změnila samotná systémová architektura. Je to otázka, jestli ta snaha není jen taková náplast na mnohem hlubší problém, jako kdybychom opravovali příznaky, ale neřešili příčinu. Třeba celkový model hospodaření, konzumní způsob života, ekonomiku založenou na neustálém růstu a vykořisťování zdrojů. Minulost je plná spasitelů, co se snažili nás spasit a většinou skončili jako mučedníci.
To je pravda, historie zná spoustu „spasitelů“ od proroků, revolucionářů, reformátorů až po vizionáře, kteří chtěli něco změnit k lepšímu, ale často narazili na odpor, nepochopení nebo byli přímo zničeni. Tihle lidé někdy skončili jako mučedníci, protože jejich vize narušovaly zavedený řád nebo mocenské struktury. Je to smutná, ale zároveň i inspirující stránka lidské historie ukazuje, že změna není jednoduchá a často vyžaduje oběti. Ale právě díky nim se některé věci posunuly kupředu, byť třeba pomalu a s bolestí. Co myslíš, je dnes možné najít nějaké nové „spasitele“ nebo vůdčí osobnosti, které by opravdu dokázaly něco zásadního změnit? Nebo si myslíš, že to bude spíš otázka kolektivní práce bez hrdinů? Jenom čas má dost času, aby zde mnohé od základů změnil, lidi mají málo času, a tak nic nezmění pořádně a trvale.
To je moc hezké shrnutí, čas jako ten největší hráč, který dokáže změnit cokoli. Lidé často chtějí rychlé výsledky, ale změny, které opravdu stojí za to, potřebují dlouhodobou trpělivost a vytrvalost, což je něco, co dnešní uspěchaná doba moc nenabízí. Je to skoro paradox, máme spoustu technologií, znalostí a možností, ale chybí nám ten čas nebo trpělivost, abychom je využili k opravdové a trvalé proměně. Co myslíš, jak bychom mohli lidem pomoct mít víc času na to, co je opravdu evolučně důležité?