Zdravý člověk je ten, kdo je špatně diagnostikovaný, v přírodě je vše pod neustálou kontrolou, a to co touto kontrolou neprojde to je automaticky eliminováno. To, co píšete, je hodně zajímavá a spíše filozofická úvaha. „Zdravý člověk je ten, kdo je špatně diagnostikovaný“ tady narážíte asi na to, že hranice mezi zdravím a nemocí je někdy nejasná. Moderní medicína odhaluje i skryté či začínající potíže, které by člověk dříve považoval za „normální“ součást života. Může to působit dojmem, že zdravý je vlastně jen ten, komu zatím ještě nic nezjistili. „V přírodě je vše pod neustálou kontrolou“ v ekosystémech opravdu funguje neustálá rovnováha, zpětné vazby a selekce. Slabší organismy nebo ty, které se nepřizpůsobí, bývají eliminovány.
„To, co touto kontrolou neprojde, je automaticky eliminováno“ to je princip přírodního výběru. Evoluce neustále „testuje“ životaschopnost jedinců a druhů. Pokud to přeneseme na člověka, je tu rozdíl. V přírodě by moderní člověk už nepřežil. Ale lidská společnost má medicínu, solidaritu a technologie, díky nimž slabší nebo nemocní mohou žít. V podstatě tedy říkáte, že „zdraví“ je relativní pojem, v přírodě je to jen schopnost obstát v selekci, zatímco v lidském světě si zdraví definujeme a prodlužujeme pomocí vědy a péče.