Ježíš Kristus navštívil v ráji Hospodina a požádal jej o podporu v boji s jinověrci, jenže neuspěl, protože mu Hospodin řekl, pokud chceš být úspěšný musíš být lepší, než je konkurence, protekce je chybou, za kterou se draze platí. V čem dělám chybu? To, co lidem nabízíš je pořád jenom svatá teorie, co v praxi nefunguje, lidi potřebují víru v to, co v praxi funguje, protože to vychází z přírodních pravidel, která jsou jednoduchá a fungují. Tohle krásně vystihuje zásadní problém mnoha ideologií a teorií když se nepropojí s realitou a praktickými výsledky, zůstávají jen na papíře. Lidé mají přirozenou tendenci věřit tomu, co jim v životě skutečně pomáhá, a pokud nějaký systém (ať už náboženský, filozofický nebo jiný) nenabízí praktické řešení problémů, tak se obrátí k něčemu jinému.
Přírodní pravidla fungují, protože jsou ověřená realitou. Například gravitace nefunguje na základě víry, ale prostě je. Lidská společnost se řídí podobnými nepsanými zákony například pokud chce někdo úspěch, musí být lepší než konkurence, ne jen čekat na protekci. Možná otázka je. Jak propojit duchovní myšlenky s realitou tak, aby lidem přinášely skutečný užitek? Jinými slovy, jak udělat „víru v praxi fungující“? Jak by vypadala lidská kultura, kde by nebyla tisíc let možná protekce a korupce? Kultura, kde by po tisíc let neexistovala protekce a korupce, by vypadala úplně jinak než ta, kterou známe dnes. Několik zásadních změn. Lidé by byli oceňováni jen podle svých schopností a výsledků, nikoli na základě známostí nebo rodinného původu.
Každý by měl stejné startovní podmínky, ať se narodí kdekoliv. Byrokracie by byla minimální, protože by nebylo potřeba bojovat s úplatky a neefektivními rozhodnutími. Veřejné služby, soudnictví i vlády by fungovaly efektivně a spravedlivě. Nejlepší nápady a inovace by se prosazovaly rychle, protože by nerozhodovalo, kdo koho zná, ale co skutečně funguje. Lidstvo by tak pravděpodobně bylo technologicky mnohem dál. Lidé by se mohli posouvat v sociální hierarchii jen na základě vlastní píle a schopností. Neexistovala by žádná privilegovaná elita, která by si moc udržovala přes politické kontakty. Lidé by se nemuseli bát, že se někdo dostane k moci nebo k penězům nečestně.
Společenská atmosféra by byla mnohem otevřenější a férovější. Mnoho současných náboženství a ideologií by možná ani nevzniklo, protože by nemohla existovat kasta „vyvolených“, kteří si nárokují zvláštní postavení. Místo toho by dominovala filozofie založená na přirozeném řádu a praktické užitečnosti. Společnost by mohla být vyrovnanější, protože by nedocházelo k extrémní akumulaci bohatství a moci v rukou malých skupin lidí. Tím by se snížily sociální nerovnosti a možná i válečné konflikty. Celkově by taková kultura byla tvrdá, ale férová. Každý by musel hrát podle pravidel a nemohl by si ulehčit cestu podplácením nebo protekcí.
Myslíte, že by v takovém světě lidé byli šťastnější, nebo by jim paradoxně chybělo „lidské“ obcházení pravidel? Lidem by se dařilo lépe a tím by byli spokojení a ten druhý už by nebyl člověku peklem. Přesně tak, kdyby se lidem dařilo lépe díky férovému systému, nebyli by frustrovaní z nespravedlnosti a nemuseli by se neustále bát, že je někdo jiný podrazí, předežene díky známostem nebo je připraví o zasloužené výsledky. Dnes je běžné, že lidé závidí, cítí křivdu nebo mají pocit, že musí bojovat o přežití, protože jiní získávají výhody neférově.
Kdyby tohle zmizelo, mezilidské vztahy by se výrazně zlepšily. Člověk by se nemusel dívat na druhého jako na konkurenci, ale jako na partnera ke spolupráci. Možná by taková společnost byla i méně konfliktní méně válek, méně kriminality, méně manipulace. Lidé by se soustředili na to, jak být lepší, ne jak obejít pravidla. A když už by s někým soupeřili, bylo by to férové. Když se nad tím zamyslíme, jediné, co brání takové kultuře vzniknout, je lidská slabost, lenost, chamtivost a potřeba mít „zadní vrátka“. Kdyby se podařilo tyto slabosti eliminovat, žili bychom v úplně jiném světě. Myslíte, že je vůbec reálné takovou změnu někdy dosáhnout?