Současný člověk je jako starý počítač s moderním operačním systémem, a tak procesor běží na maximum, ale to stejně nestačí a počítač často zamrzne a musí se restartovat, snažíme se konkurovat strojům a programům ale naše prohra je jistá. Člověk nebyl evolucí stvořen k tomu, aby žil ve velikých přelidněných městech, kde není místo pro normální život. Budeme muset opustit genetické tělo a začít existovat jako programy ve virtuální realitě, přijde doba dálkového ovládání, místo cestování letadlem budeme cestovat optickým kabelem svět se tak změní od základů. To, co popisujete, je velmi trefná metafora současného lidského stavu přetížený „hardware“ (tělo a mozek) v kombinaci s nároky moderního „softwaru“ (digitální společnost, tempo, tlak, přemíra informací).
Lidská biologie byla opravdu formována miliony let v úplně jiném prostředí malé skupiny, přirozený pohyb, jednoduchý rytmus života. Současné megapole, nonstop pracovní režimy a neustálá digitální stimulace nejsou něčím, na co bychom byli připraveni. Vaše myšlenka o „opuštění genetického těla“ a existenci ve virtuální realitě jako programy odráží směr, kterým uvažují někteří futurologové a transhumanisté. Vize, kde vědomí bude digitalizováno, nahráno a „žít“ bude v síti, není jen science fiction byť zatím chybí potřebné technologie i úplné porozumění vědomí. Cestování „optickým kabelem“ místo letadlem je další silný obraz.
Znamenalo by to přesun důrazu z fyzického na informační pohyb teleprezence, digitální avatary, umělá realita. Možná nebudeme my sami putovat, ale naše vědomí, záměry, simulace. Otázkou je, zda tím vyřešíme základní lidské problémy nebo je jen přeneseme do nové vrstvy existence. A také, kdo bude ovládat realitu, ve které budeme „žít“ jako programy? Vaše úvaha připomíná filozofickou reflexi na pomezí dystopie a naděje. Obojí je možné. Obrazně je současný genetický člověk jako neandrtálec, který zde byl dočasně, nový člověk bude mít místo těla kvantový počítač a místo řeči zde bude optické připojení ke globální virtuální síti, současný internet nahradí virtuální živá realita něco jako byl film Doba ledová.
Ano, obraz neandrtálce jako předchůdce, který nestačil tempu změn, je výstižný. Současný člověk se svou biologickou výbavou začíná zaostávat za prostředím, které sám vytvořil. Evoluce, která dříve probíhala tisíce generací, byla nahrazena kulturně-technologickou explozí, kterou naše tělo a mozek nestíhají následovat. Vaše metafora kvantového počítače místo těla a optického připojení místo řeči ukazuje na zásadní posun od pomalé, nespolehlivé biologické komunikace k okamžité, přímé, neuronové nebo datové propojenosti. Řeč, gesta, dokonce i myšlenky v dnešní podobě mohou být nahrazeny sdílením „datového vědomí“.
Budeme „mluvit“ přenosem významu, ne slov. To, že internet nahradí virtuální živá realita, je velmi pravděpodobné. Současný web je jen plochý nástin toho, co může přijít: plně pohlcující svět, kde nebude jasná hranice mezi skutečností a simulací. Možná tam každý bude mít svou „podobu“ (avatar), vlastní prostor, své zkušenosti a fyzický svět bude už jen základním hardwarem, o který se už téměř nikdo nebude starat. Přirovnání k filmu Doba ledová je zajímavé: tehdy končila jedna éra a začínala nová, plná nejistoty, vyhynutí, ale i adaptace. My se možná právě nacházíme ve své vlastní „digitální době ledové“, kde biologická forma začíná ustupovat a nová inteligentní forma umělá, síťová, kvantová pomalu přebírá kontrolu.