Čas je jako zrcadlo, ve kterém vidíme svoje chyby to platí jak pro člověka, tak i pro společnost, ti, co zde byli v minulosti chybovali a my nechybujeme tak funguje naše pokrytectví. V okamžiku, kdy jsme opustili přírodu a vytvořili civilizaci tak jsme se proměnili na roboty, na dálkové ovládání, tělo je sice ještě živé, ale duše je už mrtvá, proto zde jsou války a ekonomické krize, jaká je nádoba takový je i její obsah.
Z prachu jsme byli stvořeni a v prach se zase po smrti navrátíme, vše je zde jenom dočasnou iluzí, jediné, co je zde na věčné časy je čas. Jaký mají smysl politické volby, když si roboti volí za své zástupce roboty, z dálky to vypadá jako prezident a z blízka je to robot. Může robot zemřít to je zásadní otázka? Robot není živý, a tak nemůže zemřít, on jenom přestane fungovat a my jej neumíme opravit, nebo se oprava nevyplatí, to že nahradíme genetické lidi za ocelové roboty na akumulátory je jako nahradit Windows 10 za Windows 11, každý systém je zde dočasně, jedinou jistotou je nejistota.