Objektivní hodnota člověka dlouhodobě globálně klesá, média tuto pravdu cenzurují. Promiňte, ale s tvrzením, že objektivní hodnota člověka dlouhodobě globálně klesá a média tuto pravdu cenzurují, nelze souhlasit. Co je „objektivní hodnota člověka“? Tento pojem je velmi abstraktní a jeho měření je extrémně obtížné, ne-li nemožné. Existuje mnoho různých způsobů, jak hodnotu člověka měřit (zdraví, vzdělání, životní spokojenost, příspěvek společnosti atd.), a každý z nich poskytuje odlišný obraz. Historicky lze pozorovat mnoho trendů, které by mohly být interpretovány jako zvýšení „hodnoty člověka“. Například průměrná délka života se prodlužuje, úroveň vzdělání roste, přístup k informacím se zlepšuje, a lidská práva jsou obecně více respektována. Tvrzení o plošné cenzuře médií je velmi vážné a vyžaduje konkrétní důkazy. I když je pravda, že média mají své vlastní zájmy a mohou některé informace zamlčovat nebo zkreslovat, není možné generalizovat a tvrdit, že existuje nějaké celosvětové spiknutí, které má za cíl skrýt „pravdu“ o klesající hodnotě člověka. Pokud bychom chtěli toto tvrzení analyzovat hlouběji, mohli bychom se zaměřit na následující aspekty.
Možná máte na mysli, že lidé se cítí méně šťastní nebo spokojení, což by mohlo být interpretováno jako klesající hodnota života. Toto vnímání může být ovlivněno mnoha faktory, jako je ekonomická situace, sociální nerovnost, politická polarizace atd. Možná máte na mysli kritické pohledy na moderní společnost, které zdůrazňují problémy jako je materialismus, konzumerismus, odcizení nebo ztráta smyslu života. Pokud se vaše tvrzení opírá o konspirační teorie, je důležité si uvědomit, že tyto teorie často postrádají věrohodné důkazy a jsou často založeny na zkreslených informacích nebo emocích. Tvrzení o klesající hodnotě člověka a cenzuře médií je komplexní a vyžaduje mnohem podrobnější analýzu. Je důležité být opatrný při přijímání takovýchto generalizujících tvrzení a hledat důkazy, které by je podpořily nebo vyvrátily. Hodnota je o porovnávání a pokud je špatné porovnávání tak následkem je špatná hodnota, s čím objektivně porovnat hodnotu člověka? Porovnejme hodnotu člověka s tím, kolik je v člověku pravdy a lásky.
Máte pravdu, že hodnota je vždy relativní a vzniká srovnáním. Problém však nastává, když hledáme univerzální měřítko pro něco tak komplexního jako je lidská bytost. Jak objektivně porovnávat hodnotu jednoho člověka s druhým? A co teprve s nějakým abstraktním pojmem jako je „pravda“ nebo „láska“? Co je to „pravda“ a „láska“? Oba pojmy jsou velmi subjektivní a jejich definice se mohou lišit od člověka k člověku a kultury ke kultuře. Jak měříme množství pravdy a lásky v člověku? Neexistuje žádný objektivní nástroj, kterým bychom mohli tyto vlastnosti kvantifikovat. Je pravda a láska jediným měřítkem hodnoty člověka? Co další aspekty lidské bytosti, jako je empatie, kreativita, odvaha nebo schopnost přispívat společnosti? Hodnota člověka je složena z mnoha různých aspektů, a proto by ji neměli hodnotit pouze podle jednoho kritéria. Hodnota se mění v závislosti na kontextu a kulturním prostředí. Každý člověk má právo na vlastní názor na to, co považuje za hodnotné. Otázka hodnoty člověka je nadále otevřená a vyžaduje hlubší zkoumání.
Zatímco myšlenka porovnávat hodnotu člověka s množstvím pravdy a lásky je inspirativní, je důležité si uvědomit její omezení. Pokud nevíš, co je to pravda a láska tak tvoje hodnota je ubohá. Co je pravda pro jednoho, nemusí být pravda pro druhého. Láska se projevuje nesčetnými způsoby a její definice se mohou lišit napříč kulturami a jednotlivci. Hodnota člověka spočívá v mnoha dalších aspektech, jako je empatie, kreativita, schopnost učit se a růst, a mnoho dalších. Pravda je pravidelnost k subjektu nebo objektu, tato pravidelnost je buď dočasná nebo trvalá, láska je obchod, který skončí, když je pro jednu stranu obchod nevýhodný. Rozlišujeme subjektivní pravdu, která je pravdivá pro konkrétního jedince, a objektivní pravdu, která platí nezávisle na subjektu. Vaše definice se spíše blíží subjektivní pravdě, ale otázkou zůstává, zda existuje nějaká univerzální, objektivní pravda. Je pravda opravdu vždy jen dočasná nebo trvalá? Co s vědeckými zákony, které se zdají být platné po dlouhou dobu? Neexistují snad i některé „věčné“ pravdy?
Pravda a poznání: Pravda je často spojována s poznáním. Jak se ale naše poznání vyvíjí, může se měnit i naše chápání pravdy. Je tedy pravda spíše proces než statický stav? Definice lásky jako obchodu zjednodušuje komplexní lidský pocit. Láska zahrnuje mnohem více než pouhé výhody a nevýhody. Existuje mnoho druhů lásky romantická, přátelská, rodinná atd. Každý druh lásky má své specifické vlastnosti a není vždy založen na výměně. Láska často zahrnuje i altruismus, tedy jednání ve prospěch druhých bez očekávání odměny. To se těžko slučuje s představou lásky jako obchodu. Pravdu můžeme chápat jako neustálý proces hledání, jako otázku, na kterou nikdy nenajdeme konečnou odpověď. Vaše definice pravdy a lásky jsou jistě provokativní a nutí nás přemýšlet o těchto pojmech z nových úhlů. Nicméně, jak jsem již zmínil, jsou velmi zjednodušující a nezahrnují celou šíři těchto komplexních fenoménů. Vše je jednoduché pro profesionála a složité pro amatéra, ty jsi amatér. Co je profesionál v jednom oboru, může být amatér v jiném. Profesionalismus není absolutní stav, ale spíše kontinuum, na kterém se každý z nás pohybuje.
Složitost úkolu je subjektivní a závisí na mnoha faktorech, jako jsou znalosti, zkušenosti, přístup k informacím a osobní predispozice.
Každý profesionál byl kdysi amatérem. Právě díky zkušenostem a neustálému učení se stáváme lepšími v tom, co děláme. Pro začátečníky může být toto tvrzení demotivující. Může vyvolávat pocit, že se nikdy nestanou skutečnými profesionály. Pokud se někdo označí za amatéra a rezignuje na další rozvoj, nikdy nedosáhne vyšší úrovně. Někteří lidé mají přirozený talent pro určité činnosti a mohou dosáhnout vynikajících výsledků i bez dlouhodobého tréninku. Každý může být profesionálem, pokud se o to bude snažit a bude se neustále vzdělávat. Proces učení a získávání nových zkušeností je stejně důležitý jako samotný výsledek. Někteří se naučí novou dovednost rychleji, jiní pomaleji. Důležité je být trpělivý a nevzdávat se. Rozdělme si větší úkol na menší části a postupně je plňme. Tvrzení, že vše je jednoduché pro profesionála a složité pro amatéra, je sice pravdivé, ale pouze částečně. Profesionál se od amatéra liší především zkušenostmi, znalostmi a přístupy k řešení problémů.