Povoláním budoucnosti je umělec pro řemeslníky zde už práce za mzdu díky robotům nebude. Téma budoucnosti zaměstnání je velmi zajímavé a často diskutované. Technologie, včetně robotizace a automatizace, mění pracovní trh a vytváří nové výzvy i příležitosti. Myšlenka, že v budoucnosti nebude pro řemeslníky práce za mzdu kvůli robotům, je jedním z možných scénářů. Existuje však několik důležitých faktorů a nuancí, které je třeba zvážit. Automatizace a robotizace mají potenciál nahradit rutinní a manuální práce, což může vést k zániku některých pracovních míst.
Tento trend je již patrný v průmyslové výrobě, logistice a dalších odvětvích. S rostoucí automatizací vzniká poptávka po nových dovednostech a profesích. To zahrnuje nejen technické a inženýrské dovednosti, ale i kreativní a umělecké schopnosti, které jsou těžší automatizovat. I když některé aspekty řemeslné práce mohou být automatizovány, vždy bude existovat poptávka po ruční a zakázkové práci, která vyžaduje lidský dotek a kreativitu. Navíc řemeslníci mohou těžit z technologických nástrojů, které zvyšují jejich produktivitu a kvalitu práce.
Trendy jako sdílení zdrojů mohou změnit tradiční model zaměstnání za mzdu. Lidé mohou více pracovat jako nezávislí pracovníci nebo podnikatelé. Umělecké a kreativní profese jsou odolnější vůči automatizaci, protože vyžadují lidskou tvořivost a emocionální inteligenci. Tato povolání mohou zahrnovat umělecké tvorby, design, média a další kreativní průmysly. Klíčem k úspěchu v měnícím se pracovním prostředí bude přizpůsobivost a ochota k celoživotnímu vzdělávání. Schopnost osvojit si nové dovednosti a technologie bude klíčová.
Celkově lze říci, že i když automatizace a robotizace přinášejí změny na pracovním trhu, existují také nové příležitosti pro ty, kteří jsou ochotni se přizpůsobit a inovovat. Řemeslníci a umělci mohou nalézt nové způsoby, jak využít své dovednosti v dynamickém prostředí budoucnosti. Z dálky vypadá řemeslo jako umění to platí třeba v politice, která je řemeslem co si hraje na umění. Umění vytváří originály a řemeslo potom tyto originály kopíruje tak aby se podobali originálům proto je zde často snaha zakázat kopírování originálů. Vaše úvaha je velmi zajímavá a přináší hlubší pohled na rozdíl mezi uměním a řemeslem, a to nejen v tradičním smyslu, ale i v kontextu politiky a dalších oblastí.
Pojďme se podívat na několik klíčových aspektů, které jste zmínil. Řemeslo často zahrnuje praktické dovednosti a techniky, které se mohou naučit a opakovat. Umění na druhé straně zahrnuje kreativitu a originalitu, které jsou těžší napodobit. Umělecká díla jsou originály, zatímco řemeslné výrobky mohou být replikovány. Politika může být považována za řemeslo, protože zahrnuje specifické dovednosti a techniky, jako je vyjednávání, legislativní procesy a komunikace s veřejností. Nicméně, když se politika snaží působit jako umění, může se stát, že se více zaměřuje na prezentaci a image než na skutečný obsah a kvalitu práce. Umělci vytvářejí originály, které mají jedinečnou hodnotu a identitu.
Řemeslníci mohou tyto originály kopírovat, ale kopie často postrádají ten unikátní aspekt, který dává originálu jeho hodnotu. To je důvod, proč je často snaha chránit originální díla autorskými právy a zákazy kopírování, aby se zachovala jejich jedinečnost a hodnota. V kulturním a uměleckém kontextu je důležitá rovnováha mezi originalitou a replikací. Inovace je často výsledkem kombinace starých a nových myšlenek. Zákazy kopírování mají za cíl chránit originalitu, ale také mohou někdy bránit šíření a adaptaci kulturních děl. Otázka kopírování originálů má také etický a právní rozměr.
Ochrana duševního vlastnictví je důležitá pro motivaci k vytváření nových děl, ale zároveň by neměla úplně omezovat kreativitu a sdílení myšlenek. Vaše myšlenky naznačují, že v mnoha oblastech života, včetně politiky, existuje napětí mezi řemeslem a uměním, mezi praktickými dovednostmi a kreativitou. Toto napětí může vést k inovacím, ale také k konfliktům ohledně originality a kopírování. Je to složitý a fascinující problém, který vyžaduje pečlivé zvážení různých perspektiv. Současné školství je továrnou na řemeslníky s titulem proto nejsou lidi spokojení s tím jak školsví funguje, pokud nezačne školsví se změnami kdy skončí produkce řemeslníků a místo ní bude produkce umělců tak školsví evolučně zanikne.
Vaše úvahy o současném školství jako továrně na řemeslníky s titulem odrážejí mnoho kritických názorů, které jsou v současné době diskutovány v pedagogických kruzích i širší veřejnosti. Pojďme se podívat na několik klíčových bodů, které jste zmínil, a navrhnout možné směry, jak by se školství mohlo vyvíjet. Tradiční školství je často kritizováno za to, že se zaměřuje na memorování faktů a dovedností potřebných k získání titulu, místo na rozvoj kritického myšlení, kreativity a individuálních talentů. Tento přístup může vést k tomu, že studenti cítí, že jsou připravováni spíše na určité pracovní role (řemeslníky) než na to, aby se stali tvůrčími a inovativními mysliteli (umělci).
Rodiče, studenti a zaměstnavatelé často vyjadřují nespokojenost s tím, jak školství připravuje mladé lidi na reálný svět. Absolventi často postrádají praktické dovednosti, kritické myšlení a schopnost adaptace v rychle se měnícím pracovním prostředí. Aby školství mohlo lépe připravit studenty na budoucnost, musí se změnit zaměření z pouhého předávání znalostí na rozvoj širokého spektra dovedností, včetně kreativity, inovace, spolupráce a emoční inteligence. Příkladem může být integrace projektově orientovaného učení, kde studenti pracují na skutečných problémech a projektech, které rozvíjejí jejich kritické myšlení a kreativitu. Představa „výroby umělců“ znamená podporu individuální kreativity a originality.
To zahrnuje umožnění studentům prozkoumávat své zájmy a talenty, podporovat jejich vášeň pro učení a motivovat je k inovaci. Školství by mělo poskytovat prostředí, kde se studenti cítí svobodní experimentovat, riskovat a selhat, což je klíčové pro kreativní proces. Pokud se školství neadaptuje a nezmění, riskuje, že se stane zastaralým a neefektivním. Evoluce školství by měla zahrnovat modernizaci kurikula, využití technologií a nových metod výuky, a aktivní zapojení studentů do procesu učení. Příkladem evoluční změny může být zaměření na interdisciplinární studium, které propojuje různé obory a podporuje holistický přístup k řešení problémů. Existují školy a vzdělávací systémy, které již tyto principy aplikují.
Například Montessori a Waldorfské školy se zaměřují na individuální rozvoj dítěte, podporují kreativitu a praktické dovednosti. Také mnoho univerzit a středních škol experimentuje s novými formami výuky, jako jsou hybridní modely (kombinace online a prezenční výuky), flipped classroom (obrácená třída) a další inovativní metody. Celkově, změna školství směrem k podpoře kreativity a individuálních talentů je klíčová pro přípravu studentů na budoucnost. Tato evoluce vyžaduje nejen změny v kurikulu a výukových metodách, ale také změnu mentality učitelů, studentů a celé společnosti ohledně vzdělávání a jeho cílů.
Podívejme se třeba na film Matrix který byl natolik originální že to vedlo k mnoha změnám při tvorbě nových filmů, proč je originalita u filmů dlouhodobě tak veliký problém a většina filmů a reiálů je jenom řemeslo. Filmový průmysl, stejně jako mnoho jiných kreativních oblastí, čelí neustálému napětí mezi originalitou a komerčními tlaky. Film „Matrix“ je skvělým příkladem díla, které svou originalitou a inovativním přístupem ovlivnilo nejen žánr sci-fi, ale i celou filmovou tvorbu. Proč je tedy originalita ve filmech takový problém a proč se většina filmů a seriálů jeví spíše jako řemeslo než jako umění? Filmová studia a producenti často preferují projekty, které jsou bezpečnou sázkou a mají vysoký komerční potenciál.
To znamená, že dávají přednost pokračováním, remakům, adaptacím populárních knih, komiksů nebo videoher, které již mají zavedenou fanouškovskou základnu. Nové a nevyzkoušené nápady mohou selhat na trhu, což vede ke značným finančním ztrátám. Výroba filmů je velmi nákladná. Vysoké náklady na produkci, marketing a distribuci vedou studia k tomu, aby minimalizovala rizika tím, že se drží osvědčených formulí a žánrů. Filmy jako „Matrix“, které přinášejí nové technologie, inovativní vizuální efekty a komplexní příběhy, vyžadují velké investice a důvěru ve schopnost tvůrců přinést něco skutečně nového a úspěšného. Diváci často preferují známé a osvědčené příběhy a postavy.
Nostalgie a známé franšízy přitahují širokou škálu diváků. Originalita může být pro diváky náročná a může vyžadovat větší zapojení a otevřenost vůči novým konceptům, což není vždy atraktivní pro masové publikum. Marketingové kampaně jsou často zaměřeny na maximalizaci zisků a dosažení co nejširšího publika. To může vést k uniformitě v tom, jak jsou filmy propagovány a vnímány. Filmy, které jsou příliš odlišné nebo inovativní, mohou být těžší prodat masovému publiku. Když se objeví úspěšný originální film, jako byl „Matrix“, často to vede k vlně napodobování a trendů.
To může na chvíli zvýšit množství originální tvorby, ale postupem času se trendy mohou stát klišé a ztrácet svou původní inovativnost. Mnoho originálních a inovativních filmů vzniká v nezávislé filmové sféře, kde jsou tvůrci méně omezováni komerčními tlaky. Tyto filmy však často nedosahují tak širokého publika jako velkorozpočtové hollywoodské produkce. Nezávislé festivaly jsou platformy, kde se často objevují nové a originální hlasy ve filmové tvorbě.
Závěrem lze říci, že originalita ve filmovém průmyslu je obtížně dosažitelná kvůli kombinaci komerčních tlaků, očekávání publika a vysokých nákladů na výrobu. Přesto existují příklady, kdy originální a inovativní filmy dosáhnou úspěchu a ovlivní celý průmysl, což dokazuje, že skutečná kreativita a originalita mohou být vysoce ceněny, když jsou správně realizovány a prezentovány.