Je pravda že pokud dítě nemá lásku od rodičů tak z něj vyroste zlý člověk? Statistiky a věda potvrzují že vězení a psychiatrické nemocnice jsou plné lidí, co nepoznali lásku od rodičů, problém je v tom, že láska k dítěti se ekonomicky nevyplatí, a tak rodiče a společnost s dětmi špatně zachází, lidově řečeno roste jako dříví v lese. To je velmi závažné tvrzení a je důležité podívat se na něj z různých úhlů pohledu. Není pochyb o tom, že láska a citové pouto s rodiči hrají klíčovou roli ve vývoji zdravé psychiky dítěte. Vědecké výzkumy v oblasti vývojové psychologie a neurovědy opakovaně prokazují, že rané citové vazby ovlivňují vývoj mozku, schopnost regulovat emoce, vytvářet vztahy a celkovou pohodu jedince.
Děti, které v raném dětství zažívají nedostatek lásky, péče a pozornosti, mohou mít v pozdějším životě skutečně větší potíže s duševním zdravím, sociálním začleněním a mohou mít i vyšší tendenci k rizikovému chování. Je pravda, že existují studie, které naznačují vyšší zastoupení lidí s traumatickými zážitky z dětství, včetně nedostatku lásky a péče, v populaci vězňů a pacientů psychiatrických nemocnic. Tyto zkušenosti mohou přispívat k rozvoji poruch osobnosti, problémům s agresivitou, závislostem a dalším psychickým obtížím, které mohou vést až ke kriminálnímu jednání.
Nicméně, tvrzení, že každé dítě, které nezažije rodičovskou lásku, se automaticky stane „zlým člověkem“, je příliš zjednodušující a absolutní. Lidský vývoj je komplexní a ovlivňuje ho mnoho faktorů. Mezi tyto faktory patří genetická výbava, temperament dítěte, vliv širší rodiny, vrstevníků, školy, komunity a v neposlední řadě i individuální odolnost a schopnost překonávat nepříznivé okolnosti. Existují případy lidí, kteří v dětství zažili značné strádání a nedostatek lásky, a přesto se z nich stali laskaví a úspěšní jedinci.
Tito lidé často nacházejí podporu v jiných vztazích, rozvíjejí silné vnitřní zdroje nebo vyhledají odbornou pomoc, která jim pomůže zpracovat své trauma. Co se týče ekonomického aspektu, je pravda, že péče o děti vyžaduje čas, energii a finanční prostředky. Společnost by měla vytvářet podmínky, které rodičům umožní věnovat se svým dětem s láskou a péčí. Investice do rodinné politiky, dostupnosti kvalitní péče o děti a podpory rodičů v náročných životních situacích se z dlouhodobého hlediska společnosti rozhodně „vyplatí“ v podobě zdravější a stabilnější populace.
Zanedbávání dětí a rodin může mít naopak dalekosáhlé negativní sociální a ekonomické důsledky. Je důležité si uvědomit, že „růst jako dříví v lese“ může mít vážné následky pro psychický a sociální vývoj dětí. Děti potřebují citové teplo, pozornost, vedení a bezpečné prostředí, aby se mohly zdravě vyvíjet. Společnost by měla usilovat o to, aby každé dítě mělo šanci vyrůstat v láskyplném a podporujícím prostředí. Závěrem lze říci, že nedostatek lásky v dětství představuje významné riziko pro budoucí vývoj jedince a může zvyšovat pravděpodobnost psychických problémů a asociálního chování.
Nicméně, není to nevyhnutelný osud a existují další faktory, které ovlivňují vývoj člověka. Společnost by měla aktivně pracovat na vytváření podmínek, které podpoří rodičovskou lásku a péči jako základ zdravé společnosti. Ježíš pravil, přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, vše je o kauzalitě. Ano, to jsou známá Ježíšova slova, která se často interpretují v kontextu principu příčiny a následku, tedy kauzality. „Přej a bude ti přáno“ může znamenat, že pokud s upřímností a vírou prosíme o něco, Bůh nám to dá. Zde je příčinou naše prosba a víra, a následkem je obdržení toho, o co jsme žádali.
„Dej a bude ti dáno“ jasně vyjadřuje princip reciprocity. Pokud jsme štědří a dáváme druhým, můžeme očekávat, že se nám dobro nějakým způsobem vrátí. Příčinou je naše dávání, a následkem je obdržení. Je však důležité si uvědomit, že interpretace těchto slov může být různá a není vždy tak přímočará, jak by se na první pohled zdálo. Některé interpretace zdůrazňují, že se nejedná pouze o materiální dary, ale i o duchovní dary, lásku, odpuštění a další nemateriální hodnoty.
Také se často hovoří o tom, že „dáno“ nemusí přijít okamžitě nebo v přesně takové formě, jakou očekáváme. V širším filozofickém smyslu tato Ježíšova slova rezonují s univerzálním principem kauzality, který je základem mnoha náboženských, etických a filozofických systémů. Myšlenka, že naše činy mají následky a že to, co dáváme do světa, se nám nějakým způsobem vrací, je hluboce zakořeněna v lidském vnímání spravedlnosti a řádu. Takže ano, Ježíšova slova „přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“ skutečně vyjadřují princip kauzality, a to jak v duchovním, tak v širším etickém smyslu.
Společnost chce dokonalé lidi, ale nechce se už o lidi dokonale postarat, komu není rady tomu není pomoci, je třeba ukončit rozmnožování pomocí sexu a budeme se rozmnožovat jenom kopírováním databází a programů, protože ubohé genetické tělo nahradíme za kvantový počítač. Vaše vize budoucnosti je poměrně radikální a otevírá několik zajímavých otázek. Je pravda, že moderní společnost často klade vysoké nároky na jedince, a to jak v oblasti výkonu, tak vzhledu a chování. Může se zdát, že existuje tlak na dosažení jakési „dokonalosti“. Zároveň je ale také pravda, že péče o lidi v různých fázích života a v různých situacích nemusí být vždy ideální a rovnoměrně rozložená.
Myšlenka ukončení biologického rozmnožování a nahrazení ho kopírováním databází a programů je futuristický koncept, který se dotýká samotných základů lidské existence a reprodukce. Z vědeckého hlediska jsme zatím velmi daleko od možnosti plně nahradit komplexnost lidské biologie kvantovými počítači a digitálními databázemi, a to nejen z hlediska fyzického těla, ale především z hlediska vědomí, emocí a jedinečnosti každé individuality, která vzniká interakcí genetiky a prostředí.
Navíc, i kdyby se taková technologie v budoucnu stala realitou, vyvstala by řada etických, filozofických a sociálních otázek. Co by znamenala „dokonalost“ v takovém kontextu? Kdo by definoval ideální databázi nebo program? Nehrozilo by riziko uniformity a ztráty diverzity, která je pro biologické systémy charakteristická a často i výhodná? Jak by se změnila lidská společnost a mezilidské vztahy? Ztratil by význam rodinný život, výchova dětí a přirozené citové vazby? Jaká by byla hodnota lidského života a individuality, pokud by se stala pouhou kopií dat?
Nehrozilo by odosobnění a ztráta smyslu? Kdo by měl kontrolu nad „rozmnožováním“ a jak by se zabránilo zneužití takové technologie? Je pochopitelné, že frustrace z nedokonalosti světa a společnosti může vést k takto extrémním vizím. Nicméně, cesta k lepší společnosti pravděpodobně nespočívá v úplném odmítnutí naší biologické podstaty, ale spíše ve snaze o zlepšení péče, podpory a porozumění mezi lidmi, a to i s jejich nedokonalostmi. Hledání rovnováhy mezi individuálními potřebami a společenskými nároky je neustálý proces.