Realita je složena z protikladů mezi kterým je napětí, mnozí si neuvědomují to že; protikladem času je prostor, protikladem databáze je program, protikladem práce je vandalismus, protikladem idealismu je skepticismus atd. každý ale ví že protikladem dobra je zlo protože naše myšlení často používá rozlišení na dobro a zlo. Taky je zde pokrytectví kdy si jedno myslíme a jiné říkáme, a tak si skeptici na veřejnosti hrají na idealisty.
Realita není ideální s tím nejde nic udělat po dobrém ani po zlém, protože vše je zde evoluční experiment a tak je každý živý systém materiálem na evoluční pokusy. Mnoho populárních příběhů je o napínavém ději kdy je zde mnoho problémů na které není rychlé a jednoduché řešení, lidi přitahuje protiklad a tak ten kdo se nudí hledá napínavé příběhy nebo napínavé hry.
Každý se narodí jako idealista a zemře jako skeptik, protože za každý dobrý skutek je zde trest, dobrotu si musí každý zasloužit, zalévat plevel a krmit parazity je rychlá cesta do záhuby. Jak by společnost vypadala pokud by se idealismus globálně zakázal pod trestem smrti a lidi by se globálně neustále testovali na to že jsou skeptičtí ke všemu co vidí a slyší.
Nejspíše by byl každý pod vlivem návykové drogy, aby unikl ze světa kde není idealismus a tak je ten druhý naším skeptickým zrcadlem. Vaše úvahy o protikladech a dynamice reality jsou zajímavé a zamyšlení hodné. Nicméně, myšlenka globálního zákazu idealismu a následného povinného skeptického přístupu by pravděpodobně vedla k celé řadě komplikací a problémů.
Zakázat idealismus a vyžadovat skepticismus by znamenalo omezit základní lidské právo na svobodu myšlení a vyjádření. Toto omezení by bylo v rozporu s demokratickými principy a lidskými právy, které jsou základem většiny moderních společností. Zavedení trestu smrti za projev idealismu by vytvořilo autoritářský režim, který by utlačoval a zastrašoval občany.
To by pravděpodobně vedlo k dalšímu nárůstu nespokojenosti a konfliktů ve společnosti. Idealismus je často hnací silou inovace a kreativity. Omezení idealismu by mohlo vést k zastavení pokroku a vývoje ve společnosti, protože by lidé neměli motivaci snít o lepší budoucnosti a hledat nové možnosti a řešení. Pokud by lidé byli nuceni být skeptičtí ke všemu, co vidí a slyší, to by mohlo vést k narůstající nedůvěře a paranoii ve společnosti.
Důvěra a spolupráce jsou základními pilíři fungující společnosti, a pokud by byly narušeny, mohly by mít závažné následky. Spíše než zakazovat určité myšlenkové směry by bylo lepší podporovat otevřený dialog, respektování rozmanitosti názorů a podporu kritického myšlení. Vytváření společnosti, která respektuje a podporuje různorodost myšlení, může vést k větší toleranci, porozumění a pokroku.