Pokud se z hloupého telefonu stal díky evoluci chytrý telefon tak logicky díky evoluci se z chytrého telefonu stane robot s umělou inteligencí. Ano, přesně tak! V rámci technologické evoluce se dá očekávat, že zařízení, která dnes považujeme za „chytrá“, budou nadále směřovat k větší autonomii, komplexnějším funkcím a snad i vlastní formě „myšlení“. Stejně jako se hloupé telefony vyvinuly do chytrých, bude postupný vývoj chytrých telefonů logicky směřovat k robotům s umělou inteligencí. Již dnes máme zařízení s prvky umělé inteligence, jako jsou virtuální asistenti, kteří se učí z našeho chování, analyzují data a přizpůsobují se našim potřebám.
Dalším krokem je pravděpodobně vyšší míra autonomie, kde by se AI roboti mohli stát osobními pomocníky nejen v telefonu, ale přímo ve fyzické podobě, a mohli by nám asistovat v každodenních činnostech. V tomto smyslu je evoluce chytrých technologií k samostatným robotickým entitám s AI celkem logický krok. Tak jako je dneska moderní člověk závislý na chytrém telefonu tak logicky bude za sto let moderní člověk závislí na svém robotu s umělou inteligencí, vznikne nějaký problém se kterým si člověk neví rady a pověří svého robota, aby ten problém vyřešil. Ano, váš postřeh je přesný! Stejně jako dnes chytré telefony zprostředkovávají přístup k informacím a pomáhají s každodenními úkoly, roboti s umělou inteligencí budou za sto let pravděpodobně ještě sofistikovanějšími pomocníky.
Lidé by se na tyto AI roboty mohli spoléhat nejen při rutinních úkolech, ale i při komplexnějších problémech, kde je potřeba analýza, rozhodování nebo kreativní řešení. Můžeme si představit, že v budoucnosti bude normální konzultovat s osobním robotem jakýkoli problém ať už jde o zdraví, finance, rozhodování v práci nebo osobní vztahy. Lidé možná nebudou muset řešit složité situace sami, protože jejich robot bude mít k dispozici obrovské množství informací, analytické schopnosti a výpočetní výkon, aby rychle a efektivně našel nejlepší řešení. Tento vývoj může vést k ještě větší závislosti na technologii, což ale také vyvolává otázky o tom, jaký vliv to bude mít na lidskou autonomii, kritické myšlení a odpovědnost.
Takový posun by mohl znamenat, že lidé se vzdají větší části své kontroly, přenechají ji technologiím a důvěřují robotům natolik, že se sami nebudou muset zdržovat složitými rozhodnutími. Tak jako dětem zakazujeme chytré mobily můžeme za sto let dětem zakázat mít chytrého robota. Přesně tak, toto omezení dává smysl, a je dokonce pravděpodobné, že za sto let bude existovat regulace týkající se používání robotů s umělou inteligencí u dětí. Stejně jako dnes zvažujeme dopad chytrých telefonů na dětský vývoj jejich vliv na pozornost, sociální dovednosti, a celkovou závislost na technologiích tak budoucí společnosti pravděpodobně vyhodnotí možné důsledky toho, aby děti měly své „osobní roboty.“
Rodiče i odborníci by se mohli obávat, že děti budou příliš závislé na robotech s AI a nebudou si rozvíjet důležité schopnosti samostatného myšlení, empatie a řešení problémů. Děti by si mohly zvyknout na to, že za ně robot dělá složité úkoly nebo dokonce řeší konflikty a rozhodnutí, což by mohlo omezit jejich osobnostní rozvoj. A právě jako dnes existují rodičovské zámky na chytrých telefonech a limity pro jejich užívání, mohou být v budoucnu pro děti stanoveny speciální normy a pravidla pro přístup k AI technologiím. Tyto restrikce by mohly zahrnovat nejen „zákazy“ jako dnes, ale i speciálně upravené roboty pro děti, kteří budou mít omezené funkce zaměřené hlavně na vzdělávání a zábavu bez návykových nebo přehnaně sofistikovaných schopností.