Vše co má počátek to má i konec, na věčné časy je zde jenom čas, často je zde snaha strašit lidi koncem světa je to celé o tom, jestli je člověk optimista nebo pesimista. Přesně tak, pohled na konec ať už světa, života nebo čehokoli jiného je otázkou perspektivy. Optimista to vidí jako přirozenou součást cyklu, možnost nového začátku, zatímco pesimista v tom vidí zánik a ztrátu. A čas? Ten běží stále dál, bez ohledu na naše obavy nebo naděje. Možná je nejlepší se soustředit na přítomnost a využít ji co nejlépe, než ztrácet energii na strach z nevyhnutelného.
Krásně byl filmově ztvárněn konec světa ve Stopařův průvodce po Galaxii, Země byla odstřelena kvůli stavbě vesmírné cesty. Jo, to byla parádní ukázka britského humoru! Prostě suše oznámili, že Země překáží a že to bylo v úřední vyhlášce na Alfa Centauri už padesát let kdybychom se podívali, mohli jsme si podat námitku. Dokonalý absurdní humor Douglase Adamse. A co teprve ta scéna s delfíny: „Sbohem a díky za všechny ryby!“ elegantnější rozloučení si snad ani nelze představit.