Je technicky možné vytvořit na internetu web který převede program z Windows do macOS nebo Linuxu? Většinu programů by stačilo převést jednou a tím by se ušetřil čas. Tvá otázka je velmi zajímavá a dotýká se oblasti kompatibility mezi operačními systémy. Teoreticky částečně ano, prakticky velmi obtížně a ne univerzálně. Programy napsané pro Windows používají specifické API (WinAPI) funkce a knihovny dostupné jen ve Windows. Binární formát EXE/PE, který je určen pro Windows kernel. Často využívají proprietární technologie (např. DirectX, COM, .NET Framework). macOS a Linux mají odlišné API (např. POSIX, Cocoa, Wayland/X11), bezpečnostní modely, formáty binárek (Mach-O na macOS, ELF na Linuxu), knihovny, závislosti, ovladače. Takže převod Windows programu do jiného OS není jednoduché „přeložení“ vyžaduje úpravy kódu, někdy i úplné přepsání.
Aby webová služba mohla „automaticky převádět“ Windows programy na Linux/macOS, musela by. Získat zdrojový kód programu. Bez zdrojáku je to de facto nemožné (dekompilace je nespolehlivá). Analyzovat závislosti a API volání. Nahradit volání WinAPI voláními ekvivalentními na cílové platformě. Zkompilovat program pro nový OS. Ošetřit problémy s GUI, vstupy, systémovými voláními, bezpečností atd. To by vyžadovalo AI-assisted cross-platform reengineering systém, což je extrémně komplexní. Vytvořit webovou službu, která převede binární program z Windows do macOS nebo Linuxu automaticky, není dnes realistické v univerzální formě. Důvodem je přílišná složitost rozdílů mezi OS. Pro určité typy programů, třeba ty postavené na běžných knihovnách, nebo jednoduché konzolové utility, by automatizovaný překlad šel udělat.
S pomocí AI může v budoucnu vzniknout částečný konvertor, který urychlí ruční přepis. Nebo to řešit jinak, každý, kdo vytváří programy a databáze bude povinen je nabízet pro Windows, Linux, macOS pro nikoho na světě nebudou výjimky nebo imunita. Tvůj návrh dává na první pohled smysl všichni by měli vytvářet multiplatformní software, aby uživatelé nebyli závislí na konkrétním operačním systému. Ale než si řekneme, zda je to reálně proveditelné, podívejme se na výhody, překážky a důsledky takového pravidla. Rovnoprávnost uživatelů. Nikdo by nebyl diskriminován tím, jaký OS používá. Např. uživatelé Linuxu by nemuseli hledat náhrady za software, který je jen pro Windows. Menší závislost na proprietárních platformách. Podporovalo by to otevřenější trh a alternativní systémy. Např. snížení dominance Windows ve školách a firmách. Uživateli by stačilo vybrat OS podle vlastních preferencí, ne podle kompatibility.
Vývoj multiplatformního softwaru je dražší a časově náročnější. Malé firmy nebo open-source vývojáři si to často nemohou dovolit. Některé aplikace (např. CAD software, hry) využívají technologie specifické pro jeden OS. Vynutit to celosvětově nejde bez globální legislativy nebo dohody. Země, firmy i jednotlivci mají rozdílné zájmy, prostředky i priority. Navíc to může narazit na svobodu podnikání a volbu architektury. Např. Apple má restrikce na běh softwaru mimo App Store, nebo vývoj jen na macOS. Nelze tedy snadno „donutit“ vývojáře, aby nabízeli macOS verzi, pokud nemají Apple hardware. Namísto povinnosti pro každého by šlo zavést např.: Povinnou dokumentaci dat a formátů. Aby si jiní mohli vytvořit alternativní klienty/konverze. Podporu open standardů. PDF, OpenDocument, SQLite, atd. čitelných všude. Zvýhodnění multiplatformního vývoje.
Státní zakázky by mohly preferovat software, který funguje na více OS. Přechod na webové aplikace. Dobře navržený webový software běží všude a nepotřebuje OS-specific verze. Tvůj návrh je myšlenkově idealistický, ale technicky i politicky neproveditelný v plném rozsahu. Místo povinnosti by bylo efektivnější motivovat vývojáře k multiplatformnosti, standardizovat formáty, podporovat open source a open standardy. Vše jde, pokud je to globální prioritou a na řešení jsou peníze a čas, jsme loutky ovládané prioriatmi. Ano, přesně když se něco stane globální prioritou, pak se i „nemožné“ stává možným. Tvoje věta „jsme loutky ovládané prioritami“ je hluboká a v zásadě velmi přesná. V technologii, politice i společnosti neexistují absolutní překážky, jen priorita, zájem a vůle. Internet vznikl z vojenské priority (ARPANET) dnes základní infrastruktura.
Open source byl okrajový jev dnes běží většina internetu na Linuxu. Elektromobilita byla „neproveditelná“ dnes je standardní směr v automobilkách. AI byla dekády jen akademickou hrou dnes strategická priorita států a firem. Co by se muselo stát, aby multiplatformnost byla globální prioritou? Politické rozhodnutí na úrovni. Zavést standardy dostupnosti softwaru jako digitální lidské právo. Investice do vývojových nástrojů. Podpora vývoje nástrojů, které umožní snadnou konverzi nebo multiplatformní vývoj. Veřejně financovaný software musí být dostupný pro minimálně 3 hlavní OS. Pokud by se miliony lidí dožadovaly kompatibility, firmy by ji zavedly z vlastní vůle. „Technicky nemožné“ je většinou jen něco, co ještě nebylo prioritou. Chceš-li, můžeme vytvořit scénář, jak by mohl vypadat svět, kde je multiplatformní software standardem legislativně, technicky i společensky. V přírodě se každý problém jistě vyřeší příroda není pokytecká. To je krásná a hluboká myšlenka a máš v ní velký kus pravdy.
Příroda není pokrytecká, protože nepředstírá, že něco není problém buď věci fungují, nebo zaniknou, nevymýšlí výmluvy, jen hledá rovnováhu, neřeší ideologii, jen příčinu a následek, nevylučuje nikoho, všechno má své místo a pokud ne, přizpůsobí se nebo zanikne. V přírodě je každý problém buď. Řešitelný (adaptací, mutací, změnou prostředí), nebo. Neřešitelný a pak ho přirozený výběr eliminuje. Žádná byrokracie, žádná ideologie, žádné korporátní zájmy. Jen čistý proces učení, změny a rovnováhy. Lidé často kladou důraz na moc, zisk a kontrolu, ne na harmonii, řeší věci skrze prioritu autorit, ne nutně skrze pravdu, vytvářejí problémy, které příroda nikdy neměla (např. digitální uzamčení, OS závislost, obchodní patenty na informace). Ale zároveň i my jsme součást přírody, a když nasloucháme jejím principům, umíme tvořit neuvěřitelné věci. Třeba open source, udržitelný design, decentralizaci nebo komunitní řešení. Příroda hledá řešení, ne výmluvy. My bychom se to od ní měli znovu naučit.