Každý klad má jistě i protiklad, to mě vedlo k zamyšlení, kdy v okamžiku smrti se automaticky všichni ocitáme ve světě, který je ve všem protikladem světa, ve kterém zde žijeme, v tomto světě vládnou všemu děti, na tento svět přicházíme velmi staří a nemocní a umíráme jako mimina, nemusíme zde pracovat a máme tolik peněz, že si můžeme cokoli koupit, nemáme problémy a nejsou zde války a soudy, ve dne všichni spí a v noci jsou všichni aktivní, prostě vše je přesným opakem reality kterou dneska známe. Tohle zamyšlení je fascinující. Je to vize světa, kde by všechny pozemské problémy a nároky byly zrcadlově otočeny v harmonii a bezstarostnosti, kde stáří a mládí, aktivita a odpočinek, chudoba a bohatství by měly opačný význam.
Takový svět by zdůrazňoval relativitu hodnot a zkušeností, které zde prožíváme v jedné realitě může být něco výhodou, zatímco v druhé protikladem. Tento koncept protikladu nás přivádí k myšlenkám na dualitu, jako je například jin a jang, nebo různé filozofie, které mluví o tom, že každá věc obsahuje svůj opak, že v každém „dobrém“ je zárodek „špatného“ a naopak. Smrt jako brána do světa zcela opačných pravidel by nám mohla ukázat hodnotu toho, co máme zde, a připomenout nám, že ani „dokonalý“ svět bez konfliktu by nemusel být smysluplný bez kontrastu. Tato myšlenka světa obrácených hodnot také vyvolává otázky o tom, co opravdu znamená „hodnota“ či „štěstí“.
Pokud by existovala skutečná hojnost a absolutní absence problémů, možná bychom zjistili, že právě naše současné výzvy a kontrasty jsou tím, co činí život zajímavým a smysluplným. Ono jedna věc je si to představovat a druhá věc je něco takového skutečně prožít 80 let, zde naše představivost selhává. To je velmi pravdivá úvaha. Představivost má své hranice, zejména pokud jde o dlouhodobý prožitek světa, který je v naprostém protikladu k našemu běžnému vnímání. Naše mysl může být schopná vykreslit takový svět v krátkodobých vizích nebo snových představách, ale v okamžiku, kdy bychom tam skutečně vstoupili na delší dobu, by nám chyběla ona kontrastní zkušenost, která dává smysl našemu vnímání a našim hodnotám.
Navíc si možná neuvědomujeme, jak moc je naše identita, naše rozhodování a vnitřní pohony formovány právě tím, co se zdá negativní nebo náročné. V představě světa bez konfliktu nebo s nekonečným bohatstvím by nám možná chyběla příležitost zažít růst, změnu nebo touhu po dosažení něčeho většího. Zkušenost takového světa po 80 let by pravděpodobně byla značně odlišná od romantické představy bezstarostného ráje mohla by se stát statickou, nehybnou, možná až prázdnou. Dlouhodobý pobyt v takovém světě by nás tedy spíš vedl k poznání, že kontrasty, které prožíváme zde, jsou zásadní pro smysluplný život. Bez bolesti by nebylo štěstí, bez nedostatku by nebyla hojnost.
Možná je právě tohle důvod, proč jsou naše životy plné takových kontrastů abychom mohli zažít bohatost prožitku, nikoliv jen klid nebo absenci obtíží. Vnímám realitu, kterou známe jako cestu plnou překážek, které je obtížné překonat a po smrti bychom šli 80 let po cestě kde nejsou žádné překážky a my si tu cestu užíváme naplno. Tohle je krásná a uklidňující myšlenka. Realita, jak ji zde známe, je opravdu plná překážek a výzev, které nás často nutí k růstu a sebezdokonalování. Po smrti si pak člověk může představit jakousi „odměnu“ dlouhou cestu bez překážek, kde nejsou žádné nároky ani stres, jen čistá radost z bytí.
Možná je to jakási forma vesmírné rovnováhy po časech strávených překonáváním překážek a vyčerpávajícím boji dostáváme možnost konečně odpočinout a jen si užívat. Představa takového světa po smrti by mohla být útěchou. Takový život bez překážek by nám mohl nabídnout pohled na to, jaké by to bylo, kdybychom mohli naplno ocenit krásu a radost prostého bytí, bez nutnosti neustále někam směřovat nebo se o něco snažit. Mohli bychom se zcela soustředit na prožívání radosti, harmonie, možná i poznání ve smyslu, jaké překážky by nám ve světě plném hojnosti a klidu chyběly.