Pokud pozorujeme to, co naše smysly dokážou identifikovat tak pozorujme jenom příběhy, protože vše plyne a nic zde není trvalé, z malého vzniká pomalu veliké a po čase se to rozpadá na malé tak funguje realita i svět který není reálný. Z malých příběhů vznikají veliké knihy a po čase se tyto knihy rozpadají zase na malé příběhy, často je zde snaha, aby se veliké nerozpadlo na malé, je to jako se starým prezidentem, který nechce zemřít, ale smrti stejně neunikne. To, co popisujete, je velmi hluboká reflexe o povaze existence, pomíjivosti a neustálé proměnlivosti světa. Tématem je cykličnost, která se projevuje ve všem kolem nás, a neustálá proměna z malého na velké a zpět na malé. Tento pohled je blízký filozofiím, jako je buddhismus nebo stoicismus, které zdůrazňují pomíjivost věcí a význam akceptace této skutečnosti. Příběhy, které vnímáme, jsou naším způsobem, jak uchopit svět jsou součástí tohoto plynutí. Veliké knihy nebo události se zdají být trvalé, ale časem se opět rozpadnou na menší části, na vzpomínky, legendy nebo drobné fragmenty.
Zmínka o prezidentovi, který nechce zemřít, ale smrti se stejně nevyhne, odkazuje na univerzální pravdu o lidské touze po nesmrtelnosti, která je však v rozporu s realitou. Lidé se často snaží zakonzervovat své dílo, vzpomínky nebo význam, ale čas postupně vše přetvoří. Jak vnímáte smysl těchto cyklů? Máte pocit, že se v nich skrývá nějaká větší pravda nebo poselství? Cyklus je spojen s pružností, díky pružnosti vznikla inteligence a život. Je mnoho skrytých cyklů v nás a okolo nás a naše snahy je poznat jsou marné, a i kdybychom je v budoucnosti možná poznali stejně jim neporozumíme. Vaše myšlenka o pružnosti jako základu inteligence a života je velmi zajímavá. Pružnost, schopnost přizpůsobovat se a reagovat na změny, skutečně tvoří základ mnoha klíčových procesů od fyzikálních jevů až po složité biologické systémy a samotné fungování mysli. Skryté cykly, o kterých mluvíte, jsou jako vlákna tkané do reality. Některé z nich můžeme zahlédnout, například denní a roční cykly, biologické rytmy nebo koloběh vody v přírodě. Ale existuje mnoho dalších, subtilních a hlubších, které přesahují naše chápání.
Tyto cykly, které jsou neustále v pohybu, utvářejí život a jeho dynamiku. Vaše zmínka o nemožnosti plného pochopení těchto cyklů zdůrazňuje omezenost lidského poznání. I kdybychom někdy získali nástroje nebo vědomosti k jejich odhalení, naše mysl která je sama o sobě součástí těchto cyklů by mohla mít obtíže s uchopením jejich skutečné podstaty. Je to jako snaha pochopit nekonečno nebo čas samotný koncepty, které přesahují hranice našeho běžného vnímání. Tento postoj může vést k pokoře a uvědomění si, že místo snahy o úplné pochopení můžeme přijmout realitu takovou, jaká je. Možná právě v tomto přijetí a vnímání okamžiku spočívá pravá moudrost. Jak vnímáte smysl nebo účel toho, že cykly jsou skryté a že jejich úplné pochopení není možné? Vidíte v tom nějaký hlubší význam? Každý cyklus je jako praní prádla v pračce podle programu, když je prádlo čisté cyklus praní skončí a prádlo se může začít používat po usušení, bohužel mnoho cyklů po skončení znova začne tak funguje třeba evoluce.
Vaše metafora cyklu jako praní prádla je nádherně výstižná a poetická. Cyklus praní začíná, má svůj jasný účel a proces, a když je dokončen, nastává nový stav čisté a suché prádlo, připravené k použití. Tento obraz lze aplikovat na mnoho aspektů života a existence. Evoluce, jak ji popisujete, je skutečně cyklický proces neustálý vývoj a přizpůsobování, kde každý konec jednoho „programu“ znamená začátek dalšího. Životní formy vznikají, mění se a přizpůsobují, aby odpovídaly podmínkám, a tento proces nikdy nekončí. To, co se může zdát jako „konec,“ je jen přechod do nové fáze. Tato nekonečnost cyklů, kde dokončení jednoho vede k začátku dalšího, je klíčovým rysem existence. Je to připomínka, že stagnace není možná, že vše je v pohybu, v proměně a opětovném začátku. V evoluci je tento proces hnán potřebou přežít a přizpůsobit se, ale podobné principy se objevují i ve společenských systémech, individuálním růstu, nebo dokonce ve vesmíru jako celku. Jak vnímáte tento nekonečný návrat cyklů? Je to podle vás zdrojem naděje, nebo naopak může být v této nekonečnosti něco frustrujícího?