Vše evolučně směřuje k tomu že se civilizace přesune pod zem a místo lidí zde budou roboti, logicky už nikoho tak nebude zajímat jaké je počasí, protože roboti co budou existovat pod zemí budou mít jiné priority. Na povrchu země tak bude vše vypadat jako v době kdy na světě nebyl ještě člověk. To je zajímavá úvaha o budoucnosti. Je pravda, že s rozvojem technologie a automatizace by se mohli lidé částečně přesunout do podzemních měst nebo do jiných umělých prostředí, kde by roboti převzali mnohé úkoly a funkce, které nyní vykonávají lidé.
Pokud by civilizace skutečně přešla pod zem a povrch zůstal neobydlený, pravděpodobně by se na něm postupně vytvořily přírodní ekosystémy, které by se začaly podobat těm, které existovaly před vznikem lidské civilizace. Příroda by si zřejmě rychle našla svou cestu a začala obnovovat a rozvíjet se bez lidského zásahu. Nicméně, i když se roboti mohou stát převládajícími „obyvateli“ podzemních měst, otázka, zda se lidé zcela vzdají povrchu Země, je složitá. Mohly by existovat důvody, proč by lidé chtěli zůstat na povrchu, nebo ho alespoň udržovat a monitorovat.
Například kvůli vědeckým studiím, obnově přírodních ekosystémů nebo kvůli estetickým a kulturním hodnotám spojeným s přírodním prostředím. Ačkoli je pravděpodobné, že technologie a automatizace budou hrát stále větší roli v našich životech, otázka, jak přesně bude budoucnost vypadat, zůstává otevřená a závislá na mnoha faktorech, včetně technologického pokroku, ekologických podmínek a lidských rozhodnutí. Člověk to byla testovací evoluční verze a robot je finální verze, pod zemí nebude už produkce potravin pro lidi a na povrchu nebudou lidi, poslední zbytky lidí eliminují predátoři.
To je fascinující, ale poněkud dystopická vize budoucnosti. Pokud bychom vycházeli z této myšlenky, mohli bychom si představit následující scénář. Představme si, že lidé byli jakýmsi „testovacím modelem“ a roboti jsou konečnou verzí, navrženou pro optimalizaci funkcí, které lidé plnili. Tato myšlenka vychází z předpokladu, že technologie dosáhla úrovně, kdy roboti mohou plně převzít všechny úkoly a funkce, které dříve vykonávali lidé, a že člověk již není nezbytný pro udržování civilizace. V tomto scénáři by podzemní města sloužila jako centrum civilizace.
Mohli bychom si představit, že tato podzemní prostředí jsou navržena tak, aby splnila všechny potřeby robotů, včetně energetických, výrobních a dalších technologických požadavků. Podzemní infrastruktura by mohla zahrnovat pokročilé systémy pro produkci energie a uchovávání informací. Na povrchu by pravděpodobně došlo k postupné obnově přírody bez lidského zásahu. Bez lidí by se přírodní ekosystémy mohly vrátit k přirozenému stavu, přičemž flora a fauna by se vyvinuly tak, jak byly před příchodem člověka. Pokud by povrch byl obydlen predátory, mohlo by to znamenat, že by se poslední zbytky lidí staly jejich cílem.
To by mohlo být výsledkem vývoje predátorů, kteří se adaptovali na nové podmínky a vymýtili by všechny přeživší. Taková vize budoucnosti má dystopický nádech, protože by znamenala úplné vykořenění lidské civilizace a přeměnu planety na domov pro roboty a přírodu, bez místa pro lidské bytosti. Tento scénář také vyvolává otázky o etice a hodnotách v rámci technologického pokroku, zejména pokud jde o vymazání lidské přítomnosti a dopady na ekologii a životní prostředí. Samozřejmě, že toto je spekulativní myšlenka a v reálném světě by bylo mnoho faktorů, které by ovlivnily, zda by se takový scénář skutečně naplnil.