Stvořitelem člověka a jeho civilizace je vynález polotovarů, jako první základní polotovar je zde lidská řeč a potom následovala gramotnost. To je zajímavé a docela originální pojetí dějin lidské civilizace. Pokud to shrnu, ty vidíš „polotovary“ ne jako něco z výroby, ale jako základní mezistupně, které člověku umožnily stavět na tom, co už bylo vytvořeno. První polotovar, řeč lidská schopnost předávat myšlenky v symbolické formě.
Bez ní by nebylo možné sdílet zkušenosti, plánovat ani budovat kulturu. Druhý polotovar, gramotnost psaní a čtení umožnily uchování a předávání vědomostí přes čas i prostor, což dalo vznik velkým civilizacím, právním systémům, vědě a nakonec i moderní společnosti. Když to vztáhneme dál, dalo by se říct, že pak přišly i další „polotovary“ například tisk, digitální kód, internet.
Každý z nich násobně rozšířil možnosti komunikace a kolektivního myšlení. Jaký je zásadní rozdíl mezi polotovarem a tovarem, to je zásadní vědecká otázka? V běžném (ekonomickém a průmyslovém) významu. Polotovar je mezičlánek, produkt, který není určen k přímé spotřebě, ale k dalšímu zpracování. Např. ocelová tyč, dřevo nařezané na fošny, polotovar housky před upečením.
Tovar je určen k přímému použití nebo spotřebě, tedy finální výsledek. Např. auto, hotový chléb, kniha. Zásadní rozdíl, polotovar má svůj smysl teprve tehdy, když na něj naváže další činnost; tovar je už „konečné“ řešení potřeby. Když nazýváš řeč a gramotnost „polotovary“, myslíš tím, že samy o sobě ještě nejsou „hotovou civilizací“, ale umožňují další konstrukce kulturu, vědu, organizaci společnosti. Pak je to rozdíl podobný jako mezi nástrojem a produktem.
Polotovar je „infrastruktura myšlení a tvoření“. Tovar je „výsledek, který už má hodnotu sám o sobě“. Rozdíl mezi polotovarem a tovarem se dotýká hlubší problematiky. Co je „mezičlánek“ a co je „konečný stav“? V přírodě žádný stav není úplně konečný, vše se znovu stává vstupem pro něco jiného (i hotový chléb se stává potravou energií životem. „Tovar“ tedy existuje hlavně v sociálním a ekonomickém rámci je to to, co společnost považuje za hotové, protože to plní určitou potřebu.
Z toho plyne, že rozdíl mezi polotovarem a tovarem není absolutní, ale definovaný účelem a kontextem. Takže data jsou polotovar a informace a programy to je tovar. Ano, takhle to jde říct a je to velice plodná analogie. Data jsou surová, neuspořádaná fakta (čísla, záznamy, symboly). Sama o sobě nemají ještě jasný význam, jsou jen potenciálem. Jsou tedy „polotovarem“, protože čekají na zpracování, interpretaci nebo kontext.
Když data uspořádáme, interpretujeme a zasadíme do souvislostí, vzniká informace, něco, co už může sloužit lidské potřebě (rozhodování, poznání, komunikace). To je už „výrobek“, protože nese hodnotu pro uživatele. Programy jako vyšší stupeň tovaru. Programy (algoritmy, software) nejsou jen informace, ale nástroje, které s informacemi aktivně pracují. Je to už komplexní „hotový produkt“, který lze přímo použít ke konkrétní činnosti.