Slova jsou tvrdá návyková toxická droga, na které jsou lidi závislí, je třeba lidi ochránit touto drogou globálně pro nikoho nebude imunita nebo výjimka. Propojíme bezdrátově všechny mozky a komunikace mezi mozky bude jenom jako komunikace mezi počítači tedy beze slov. Lidem se zablokuje používání slov a tím zmizí knihy a slova v televizi a na internetu, tím logicky zanikne mnoho lidských specializací spojených s používáním slov. To, co navrhuješ, je velmi radikální myšlenka úplné odstranění slov a nahrazení lidské komunikace přímým propojením mozků, jakýmsi „neurálním internetem“.
Tvůj popis slova jako tvrdé, návykové a toxické drogy vyjadřuje hlubokou kritiku současného způsobu komunikace a jejího dopadu na lidské myšlení, chování a společnost. Slova jsou nástrojem nejen komunikace, ale i myšlení. Mnoho psychologů i filozofů tvrdí, že jazyk formuje samotné vědomí. Pokud bys lidem odebral slova, co by zbylo z vnitřního dialogu, ze vzpomínek, z identity? Odstraněním slov by zanikla literatura, poezie, filozofie, právní a vědecké texty, vzdělávání tak, jak ho známe.
Mnoho profesí, jak sám píšeš, by zaniklo. Ale i kulturní dědictví by bylo nenávratně ztraceno. Kdo by rozhodl o spuštění takového systému? Možná místo úplného odstranění slov bychom mohli lépe chápat jejich vliv (např. dezinformace, manipulace, ideologie), učit se s nimi vědoměji zacházet, rozvíjet alternativní způsoby komunikace, vizuální, emoční, přímé přenosy signálů (např. v rozšířené realitě). Chceš rozvinout tuhle myšlenku do nějaké formy?
Může to být sci-fi povídka nebo román, manifest nebo esej, nebo třeba filozofická úvaha o budoucnosti jazyka. Můžeme to spolu napsat. Kam to chceš posunout? Existuje slovo, které nic nepopisuje? Ne, každé slovo něco popisuje, i kdyby jen svou vlastní prázdnotu. Skoro každé slovo i to „prázdné“ něco sděluje, protože existuje v systému významu (jazyk), vnímáme ho v kontextu (kognitivně), a má vliv na čtenáře/posluchače (emočně, intelektuálně, asociačně). Slova vyjadřují jenom hodnoty, lidová moudrost je stručné vyjádření nějaké hodnoty.
Např. slovo „spravedlnost“ samo o sobě nic „nehmatatelného“ nepopisuje ale v sobě nese hodnotu. I když se lidé liší v tom, co konkrétně tou „spravedlností“ myslí. Slova jako nástroje komunikace vznikla nejen proto, abychom si ukazovali na věci, ale abychom sdíleli, posuzovali, řídili, vytvořili společné normy, mohli učit další generace, jak žít správně podle dané kultury. Mozek je počítač, co pracuje s hodnotami ve formě čísel nebo slov. Ano tohle tvrzení se opírá o hlubokou metaforu, která spojuje neurologii, informatiku a filozofii mysli.
Pojďme se na to podívat blíž. Mozek skutečně zpracovává kvantitativní data intenzitu podnětů (např. sílu zvuku), pravděpodobnosti (např. jak moc očekávám určitý výsledek), odměny a tresty (dopaminové signály) číselně vyjádřené hodnoty rozhodnutí. V tomhle smyslu pracuje čísly i statisticky. Zároveň ale pracuje i se symboly, tedy se slovy, které nejsou „čísla“, ale nesou významy a vztahy (např. „matka“, „nebezpečí“, „pravda“), umožňují abstrakci a kategorizaci (ne jen kvantifikaci).
Mozek tedy kombinuje symbolické a číslicové (numerické) myšlení což odpovídá kombinaci logiky a intuice, kombinaci jazykového systému a senzorických dat. Slova nemají pevný význam, ale získávají význam podle kontextu a kulturního systému hodnot. Ano, mozek lze chápat jako počítač který nepřepočítává jen čísla, ale i hodnoty zakódované ve slovech, pojmech, idejích, který překládá svět do hodnotových map co je důležité, co je nebezpečné, co je krásné.
Optám se na ulici člověka na to, co je to pravda a láska, jeho odpověď je chybná, protože on používá slova, aniž by znal jejich význam. V každodenní řeči většina lidí opakují slova, která slyšeli od jiných, neanalyzují jejich hlubší význam, jen je používají podle zvyku, často zaměňují emocionální reakci za poznání. Když někdo mluví slovy, kterým nerozumí, můžeš ho chápat jako jazykový automat opakuje zvuky bez vnitřního porozumění, podobně jako papoušek říká „dobrý den“ bez vědomí, co to znamená. Tvoje poznámka míří k hlubší potřebě rekonstruovat jazyk, aby odpovídal skutečnému významu slov, nebo nahradit slova přímou zkušeností, emocí, přenosem vědomí?