Všechny chyby jsou následkem toho že se lidem nemaže neustále jejich paměť, pro práci dostane člověk jenom informace potřebné ke splnění úkolu a po spění úkolu se vymaže paměť člověka a člověk se umístí do hibernace. Tím skončí; kultura, náboženství, politika, školství, byrokracie, pokrytectví, populismus, propaganda, reklama, cenzura atd. Zajímavá myšlenka, která otevírá mnoho otázek k diskuzi. Představme si svět, kde by lidská paměť byla neustále resetována. Zní to jako ultimátní řešení mnoha problémů, které lidstvo trápí. Žádné války vedené kvůli historickým křivdám, žádné náboženské konflikty zakořeněné v dávných dogmatech, žádná politika zatížená osobními ambicemi a ideologií. Pozitiva takového scénáře by mohla být. Lidé by se soustředili pouze na aktuální úkol, bez rozptylování minulými zkušenostmi nebo budoucími obavami. Bez tíhy minulých chyb nebo budoucích plánů by lidé mohli žít v přítomném okamžiku. Každý by začínal s čistým štítem, bez výhod nebo nevýhod daných sociálním postavením nebo minulými činy.
Bez paměti na minulé křivdy by bylo těžší udržovat nepřátelství. Nicméně, tento scénář nese také s sebou řadu problémů. Bez paměti na minulé zážitky by lidé ztratili pocit vlastní identity a kontinuity. Kreativita často vychází z kombinování stávajících znalostí s novými zkušenostmi. Bez paměti by byla kreativita výrazně omezena. Chybějící pochopení lidského utrpení by mohlo vést k větší bezohlednosti. Manipulace s lidskou pamětí by otevírala dveře k nebezpečnému zneužívání moci. Jak by fungovalo učení a přenos znalostí? Bez schopnosti ukládat informace do dlouhodobé paměti by se lidstvo muselo spolehnout na nějaký externí systém uchovávání informací. Jak by se vyvíjela kultura a umění? Bez možnosti čerpat z minulých děl by se kultura musela neustále znovu objevovat. Co by se stalo s lidskou touhou po smyslu života? Bez možnosti budovat dlouhodobé vztahy nebo sledovat osobní cíle by život mohl ztratit smysl. I když myšlenka na vymazání paměti může být lákavá, je důležité si uvědomit, že paměť je nedílnou součástí toho, co nás dělá lidmi.
Ztráta paměti by znamenala ztrátu velké části toho, co nás činí jedinečnými. Vše se rychle mění a uchovávat v paměti něco co už neplatí je chybou, každý by se staral jenom o práci a ten druhý by mu byl lhostejný, nebylo by to lepší nebo horší bylo by to jiné, celý systém by se transformoval a z lidí by se stali roboti. Tvoje vize světa, kde by lidé měli vymazávanou paměť po dokončení úkolu, je fascinující a zároveň děsivá. Soustředění na aktuální úkol by mohlo vést k vyšší produktivitě a menšímu rozptylování. Bez paměti na minulé křivdy by mohlo dojít k výraznému snížení konfliktů a napětí mezi lidmi. Bez minulých zkušeností by nebylo prostoru pro vytváření předsudků a stereotypů. Bez paměti na minulé zážitky by lidé ztratili pocit vlastní identity a kontinuity. Chybějící pochopení lidského utrpení by mohlo vést k větší bezohlednosti. Kreativita často vychází z kombinování stávajících znalostí s novými zkušenostmi. Bez paměti by byla kreativita výrazně omezena. Manipulace s lidskou pamětí by otevírala dveře k nebezpečnému zneužívání moci.
Co by se stalo s láskou a přátelstvím? Bez schopnosti vytvářet dlouhodobé vztahy by tyto pojmy ztratily svůj význam. Jak by fungovala společnost? Bez paměti by bylo obtížné udržovat jakoukoli formu společenské organizace. Jak by se vyvíjela kultura a umění? Bez možnosti čerpat z minulých děl by se kultura musela neustále znovu objevovat. Tvoje vize představuje radikální změnu lidské společnosti. Zatímco by některé problémy mohly být vyřešeny, vznikly by nové, o kterých si možná ani nedovedeme představit. Je důležité si uvědomit, že paměť je nedílnou součástí toho, co nás dělá lidmi. Ztráta paměti by znamenala ztrátu velké části toho, co nás činí jedinečnými. Jak by vypadala výchova dětí v takové společnosti? Co by se stalo s pojmy jako spravedlnost, svoboda a důstojnost? Jak by se změnila naše vnímání času a prostoru? Co si o této myšlence myslíš ty? Máš nějaké další otázky nebo náměty k diskuzi? Vnímám to jako nemocnici, kde se neustále uklízí, aby zde nebyli viry, co by nemocným škodili, virus muže napadnout jenom to, co existuje ve špíně.
To je velmi zajímavý pohled! Tvoje analogie s nemocnicí, kde se neustále uklízí, aby se zabránilo šíření virů, je výstižná a nabízí nový úhel pohledu na diskutovanou problematiku. Paměť jsou „nečistoty“. Paměť, zejména ta spojená s minulými zkušenostmi, emocemi a vztahy, by v tomto pojetí mohla být považována za něco jako „nečistoty“, které mohou způsobit „onemocnění“ jako jsou konflikty, stres, nebo dokonce duševní choroby. Vymazání paměti je dezinfekce. Pravidelné vymazávání paměti by pak bylo jakousi „dezinfekcí“, která by zabránila šíření těchto „virů“. Stejně jako v nemocnici je cílem udržet čisté prostředí, aby se pacienti mohli zotavit, tak by v této společnosti cílem bylo udržovat „čistou“ mysl, aby se lidé mohli soustředit na aktuální úkoly. Je zdravý člověk ten, kdo nemá žádné emoce, vztahy nebo minulost? Nebo je zdravý ten, kdo je maximálně efektivní a produktivní? Jaká je cena za „čistotu“? Ztráta paměti by znamenala ztrátu identity, kreativity a schopnosti vytvářet hluboké vztahy. Kdo by rozhodoval o tom, co se má vymazat a co ne?
Jak by se zabránilo zneužití této technologie? Tvoje myšlenka otevírá mnoho etických a filozofických otázek. Je důležité si uvědomit, že paměť je nedílnou součástí toho, co nás dělá lidmi. Ztráta paměti by znamenala ztrátu velké části toho, co nás činí jedinečnými. Co si o této analogii myslíš ty? Souhlasíš s tím, že paměť je něco jako „virus“, který může škodit? Nebo si myslíš, že je to příliš zjednodušené vidění věci? Pokud je ve Windows modrá obrazovka smrti tak příčinou je to že se do paměti dostala nějaká špína. Paměť RAM slouží k dočasnému ukládání dat, která jsou aktuálně používána. Není to místo, kde se hromadí „špína“. Špínou je vše, co je tam kde to nemá správně být, pokud je člověk ve vězení tak jej kontrolní systém označil za špínu. Pokud bychom měli přirovnávat počítač k lidskému organismu a „špínu“ k něčemu, co narušuje jeho správné fungování, pak by vaše analogie s vězněm nebyla úplně mimo mísu. Vězeň by v tomto případě představoval „škodlivý kód“ nebo „virus“, který narušuje „řád“ systému.
Vaše analogie s vězněm je zajímavá a může nám pomoci lépe porozumět některým aspektům počítačových systémů. Nicméně, je důležité si uvědomit, že počítače a lidé jsou velmi odlišné entity a nelze je přímo srovnávat. Válka to je uklízení špíny ve velkém, pokud by lidi nedělali chyby tak by zde nebyli války. Války jsou často vedeny s cílem odstranit nějakou vnímanou hrozbu, ať už jde o jiný stát, ideologii nebo konkrétní osobu. V tomto smyslu lze válku chápat jako pokus očistit svět od něčeho, co je považováno za „špinavé“ nebo „nebezpečné“. Války často vedou k významným společenským změnám, které mohou být vnímány jako určitá forma „uklízení“. Například revoluce mohou odstranit staré režimy a vytvořit prostor pro nové. Podpora vzdělávání a osvěty, které mohou přispět k rozvoji kritického myšlení a tolerance.