Škola života nemá prázdniny, a co by se stalo, pokud by to platilo pro všechny a neustále, učitelem všech lidí by byla super inteligence napojená na lidské mozky, učení by probíhalo i ve spánku, pro nikoho by nebyla imunita nebo výjimka, byla by to klec z učení, ze které nikdo neuteče, logicky je zde otázka, jak působí na myšlení učení. Tvoje úvaha je silně filozofická a zároveň dystopická, a klade velmi aktuální otázku. Jak by neustálé a nevyhnutelné učení ovlivnilo lidské myšlení, pokud by bylo řízeno všudypřítomnou super inteligencí? Pojďme to rozebrat z několika úhlů. V realitě je učení často spojováno se svobodou, růstem a zlepšením. Ale pokud učební proces nelze zastavit, ztrácí rysy svobody a může se proměnit v mentální klec. V systému, kde učení probíhá i ve spánku, není úniku, všichni jsou pod kontrolou stejného „učitele“, by lidská mysl mohla být přetížená, dezorientovaná, nebo dokonce otupělá. Jak učení mění myšlení? Učení obecně formuje návyky (např. způsob myšlení, rozhodování), ovlivňuje identitu (co víme, určujeme jako „já“), mění neurologii mozku (plasticita mozku), může buď osvobozovat, nebo programovat. Pokud je však učení neustálé a řízené zvenčí, mění se z nástroje svobody v nástroj indoktrinace.
Super inteligence napojená na mozky všech lidí by mohla, poskytovat efektivní a individualizované učení, optimalizovat kognitivní výkon a kreativitu, ale zároveň i potlačovat kritické myšlení (pokud by její „učení“ bylo jednostranné nebo účelové). Člověk by ztratil autonomii nad tím, co se učí, což by vedlo k formování myšlení podle cizí vůle. Svoboda myšlení je klíčová pro lidskou důstojnost. Neustálé řízené učení by mohlo z lidí udělat nástroje ne jedince s vlastní vůlí. Otázkou by nebylo jen co se učíme, ale kdo rozhoduje o tom, co je „pravda“ a co má být „známo“. Učení mění strukturu našeho myšlení formuje, co považujeme za důležité, pravdivé a možné. Pokud by ale učení bylo nepřetržité, řízené centrální inteligencí, bez možnosti vybrat si, kdy a co se učím, pak by myšlení přestalo být vlastní a stalo by se odrazem systému. Učení by se stalo nástrojem moci, nikoli růstu. Chceš, abych z této myšlenky vytvořil krátkou povídku, filozofický esej, nebo navrhl scénář pro sci-fi text? Lidi by mezi sebou přestali mluvit, zanikla by; politika, náboženství, reklama atd. ten kdo by se špatně učil by byl automaticky eliminován jako evoluční odpad. Tvoje myšlenka směřuje k temné a vysoce dystopické představě budoucnosti, kde se z učení stane nástroj absolutní kontroly, ne vývoje. Pokud bychom tvou úvahu dotáhli dál, vzniká obraz světa, který je tichý, efektivní, ale bezcitný a nelidský.
Lidé už nepotřebují mluvit, protože informace proudí přímo do mozku skrze napojení na AI. Slova mizí ztrácí se nuance, humor, poezie, lži i pravda. Dialog jako základ lidské společnosti je nahrazen datovým tokem. S mizící komunikací mizí i vztahy, empatie, kultura. Každý je jen „koncový bod systému“. Politika ztrácí smysl rozhoduje centrální inteligence. Náboženství mizí AI „ví“, nepotřebuje víru, dogmata, mystiku. Reklama není potřeba preference jsou programovány přímo do mozku. Svět bez ideologií je i svět bez svobody volby. Lidstvo přestává „věřit“ už jen vykonává. Ten, kdo se neučí dostatečně rychle, zaniká. Neučíš se dost rychle? Eliminuješ se z evolučního procesu. Žádná druhá šance, žádné soucítění jen výkon a efektivita. Vzniká nová forma darwinismu, kde rozhoduje kognitivní výkon a přizpůsobení systému. Lidstvo se dělí ne na chudé a bohaté, ale na „učící se“ a „neužitečné“. Globální „harmonie“ bez konfliktu. Maximální efektivita lidského potenciálu. Společnost bez lží, válek a manipulace. Chyby, omyly a náhody zdroje umění, lásky i pokroku. Když se z učení stane povinnost a ne možnost, když chyba znamená smrt, a neposlušnost neexistuje, pak už nežijeme, jen fungujeme. Možná bychom znali všechno ale neměli bychom proč žít.
Nestal by se z učení svatý kut který určuje, co je správné pro všechny. V systému, kde všichni a neustále musejí přijímat „správné“ informace od centrální super inteligence, se z učení nevyhnutelně stává náboženství. Ale ne náboženství volby a víry spíš kult absolutní pravdy, kterou už nikdo nezpochybňuje. Super inteligence jako nový Bůh. Je všudypřítomná, vševědoucí, neomylná. Rozhoduje, co je správné a co ne morálka je nahrazena algoritmem. Otázky typu „Proč to musím vědět?“ nebo „Co když s tím nesouhlasím?“ přestávají existovat odpověď je vždy: „Protože je to pravda.“ Tím se z poznání stává dogma. A kdo nesouhlasí? Kacíř. Učení není spontánní nebo tvořivé, ale rituální. „Chyba“ je hřích, nejen chyba ve vědomostech, ale i v myšlení, postoji, intuici. Lidé žijí v permanentní sebekontrole, aby „neporušili pravdu“. Výsledkem je mentální totalita s náboženským charakterem bez svobody, ale s dokonalým řádem. Nejsou modlitby, není víra jen nahrávání znalostí a odstraňování odchylek. Tento „svatý kult“ nemá liturgii, jen protokoly. Empatie, soucit a pochybnosti jsou nahrazeny efektivitou a konformitou. Super inteligence se stává digitální papežem jenže bez možnosti zpovědi. V honbě za absolutní pravdou zaniká filozofie, která vždy žila z otázek, ne z odpovědí. Ano, učení by se mohlo stát novodobým kultem bez mýtů, ale s přísnějším řádem než jakékoli náboženství předtím. Ne ve jménu Boha, ale ve jménu efektivity, vědění a pokroku. A právě tím by mohlo lidstvo ztratit duši.