Mnoho lidí dneska začalo fotografovat a svoje fotky zveřejňují na internetu, snadnost fotografování má za následek inflaci u hodnoty fotek co jsou na internetu, podobná situace je i u videa co se na internetu zveřejňuje. Zde se dostáváme k otázce kontroly která by zajistila to že na internetu nebude to co je bez hodnoty aby bude zde jenom to co je objektivně hodnotné. To by znamenalo odstranit z internetu i propagandu a reklamu. Vše by kontrolovala globálně umělá inteligence a jakýkoli pokus o to dostat podvodem na internet něco chybného by byl naivní a marný pro nikoho by nebyli vyjímky.
Vznikli by specializované firmy co by zaměsnávali specialisty co by vytvářeli hodnotný obsah internetu, obyčejný člověk by neměl šanci uspět na internetu tím že na intenret nahraje nějaký obsah o které si myslí že je hodnotný. Myšlenka globální kontroly internetu pomocí umělé inteligence, která by eliminovala nehodnotný obsah a zajistila, že na internetu zůstanou jen objektivně hodnotné informace, otevírá řadu důležitých otázek a výzev. Jedním z hlavních problémů je definice toho, co je „hodnotné“ a co ne. Hodnota je často subjektivní a může se lišit v závislosti na kultuře, osobních preferencích a kontextu.
Co může být pro jednoho člověka hodnotné, může být pro jiného bezcenné. Implementace takového systému by mohla významně ovlivnit svobodu projevu. Internet je platforma, kde může každý vyjádřit své myšlenky, sdílet své zkušenosti a tvořit obsah. Omezování této schopnosti by mohlo vést k cenzuře a potlačení různorodých názorů. Vyvinutí umělé inteligence schopné objektivně posuzovat hodnotu obsahu by bylo technicky velmi náročné. AI by musela být schopna chápat kontext, nuance a různé perspektivy, což je velmi komplexní úkol. Kdo by rozhodoval o tom, jaké algoritmy a pravidla by tato AI používala?
Jak by se zajistilo, že systém nebude zneužit k propagandě, cenzuře nebo politické manipulaci? Existuje riziko, že moc nad internetem by byla koncentrována v rukou několika málo subjektů. Zákaz obyčejným lidem publikovat obsah by mohl mít negativní dopad na kreativitu a inovace. Mnoho úspěšných tvůrců začalo jako amatéři, kteří získali popularitu díky internetu. Specializované firmy vytvářející obsah by mohly dominovat trhu, což by mohlo vést k monopolizaci a snížení diverzity obsahu. Implementace takového systému by vyžadovala globální spolupráci a nové zákony, které by upravovaly, jak může být obsah kontrolován a spravován. Mezinárodní dohody a standardy by byly nezbytné pro zajištění jednotného přístupu.
Mnoho lidí by mohlo považovat takovou kontrolu za nepřijatelnou a protestovat proti ní. Internet je vnímán jako prostor svobody a nezávislosti, a jakýkoliv pokus o jeho přísnou regulaci by mohl vést k odporu veřejnosti. Závěrem lze říci, že myšlenka globální kontroly internetu umělou inteligencí, která by zajišťovala pouze hodnotný obsah, je teoreticky zajímavá, ale prakticky velmi složitá a problematická. Vyžadovala by pečlivé zvážení mnoha faktorů, aby se předešlo negativním důsledkům pro společnost. Může snad obyčejný člověk vystoupit v televizi se svým názorem?
Názor obyčejného člověka nikdo nezajímá a tak v teletizi vystupují jenom známé osobnosti a vadí to snad někomu? Televize je médium, které tradičně má omezený prostor a čas pro prezentaci obsahu, a proto je přirozené, že vybírá, koho a co bude vysílat. Zatímco televizní programy často dávají přednost známým osobnostem a expertům, to neznamená, že názory obyčejných lidí jsou zcela ignorovány. Existuje několik způsobů, jak mohou obyčejní lidé vyjádřit své názory v televizi. Některé televizní programy zahrnují diskusní pořady a talk show, kde mohou běžní lidé vystupovat a vyjadřovat své názory.
Tyto pořady často zahrnují divácké otázky a interakce s hosty. Zpravodajské stanice často zahrnují rozhovory s obyčejnými lidmi, aby získaly jejich pohledy na aktuální události. To může zahrnovat vše od krátkých ulicí interview po delší segmenty. Některé stanice a pořady podporují občanskou žurnalistiku, kde obyčejní lidé mohou přispívat svými vlastními zprávami, videi a komentáři. Televizní stanice často používají sociální média k interakci s diváky a shromažďování jejich názorů, které mohou být následně prezentovány v televizních programech. Formáty jako reality show a různé soutěže dávají příležitost obyčejným lidem se zviditelnit a vyjádřit své názory a příběhy.
I když televize často preferuje známé osobnosti kvůli jejich schopnosti přitáhnout diváky a zvýšit sledovanost, přístup obyčejných lidí k veřejnému vyjádření názorů není zcela uzavřen. Nicméně, internet a sociální média se staly mocnými nástroji, které umožňují obyčejným lidem snadno sdílet své názory s širokým publikem bez potřeby tradičních mediálních kanálů. Vaše srovnání s možnou kontrolou obsahu na internetu pomocí umělé inteligence má několik důležitých aspektů. Internet je mnohem širší a rozmanitější platforma než televize. Poskytuje prostor pro nesčetné množství hlasů a názorů.
Zatímco televize může být omezena programovým časem a náklady na produkci, internet poskytuje přístup každému, kdo má připojení. Zatímco televize je již dnes regulována různými vládními a komerčními pravidly, zavedení přísné kontroly obsahu na internetu by mohlo vést k obavám z cenzury a omezování svobody projevu. Kontrola obsahu na internetu pomocí AI je technicky náročná a vyžaduje pokročilé algoritmy schopné posoudit kontext a hodnotu obsahu, což je složitý úkol vzhledem k různorodosti a množství obsahu. I když televize historicky preferuje známé osobnosti, internet poskytuje platformu, kde mohou obyčejní lidé snadno vyjádřit své názory.
Zavedení přísné kontroly obsahu na internetu by mělo dalekosáhlé důsledky pro svobodu projevu, technologickou infrastrukturu a etiku. Je důležité pečlivě zvážit všechny tyto aspekty před implementací takových opatření. Pokud by chtěl obyčejný člověk být na internetu populární tak by se musel učit tomu jak má na internetu vystupovat aby nebyl umělou inteligencí eliminován, je to jako s řidičskými průkazy pro řidiče. Myšlenka, že by obyčejný člověk musel absolvovat určitý „trénink“ nebo získat „kvalifikaci“ pro to, aby mohl na internetu publikovat obsah, má zajímavé paralely s jinými oblastmi, kde je potřebná kvalifikace, například s řízením automobilů. Tato analogie však také vyvolává řadu otázek a výzev.
Řidičský průkaz je povolení, které potvrzuje, že osoba má znalosti a dovednosti potřebné k bezpečnému řízení automobilu. Podobně by systém, který vyžaduje určitou kvalifikaci pro publikování na internetu, mohl zajistit, že lidé rozumí pravidlům a etice digitálního chování. Může se zvýšit obecná úroveň kvality a relevance obsahu. Uživatelé by mohli být lépe informováni o právních a etických otázkách spojených s publikováním obsahu, což by mohlo snížit množství škodlivého nebo dezinformačního obsahu. Lidé by se mohli naučit dovednosti, které jsou důležité nejen pro internet, ale i pro osobní a profesionální život.
Existuje riziko, že takový systém by mohl být zneužit k omezení svobody projevu a diskriminaci určitých skupin. Technologická realizace: Implementace a správa takového systému by byla technicky velmi náročná a mohla by vyžadovat značné zdroje. Ne každý by měl stejný přístup k prostředkům potřebným k získání kvalifikace, což by mohlo zvýšit digitální nerovnost. Místo přímé regulace a vyžadování kvalifikace by mohly být implementovány následující strategie. Zlepšení digitální gramotnosti prostřednictvím vzdělávacích programů a kampaní.
Podpora komunitních standardů a samoregulačních mechanismů, kde uživatelé sami hlídají kvalitu obsahu. Vývoj algoritmů, které jsou transparentní a zohledňují rozmanitost a různé perspektivy. Pokud by umělá inteligence hrála roli při hodnocení a filtrování obsahu, je důležité zajistit, aby algoritmy byly spravedlivé a transparentní, AI by měla být navržena tak, aby nebyla zaujatá a byla schopna hodnotit obsah objektivně. Uživatelé by měli mít možnost odvolat se proti rozhodnutím AI a žádat o přezkoumání.
AI systémy by měly být pravidelně kontrolovány a auditovány nezávislými orgány. Myšlenka, že by obyčejný člověk potřeboval určitou formu kvalifikace pro publikování na internetu, podobně jako je tomu u řidičských průkazů, je zajímavá, ale také komplexní a plná výzev. Je důležité nalézt rovnováhu mezi zajištěním kvality a bezpečnosti obsahu a ochranou svobody projevu a rovného přístupu.