Vaše pozorování se týká sociálního jevu, který se občas vyskytuje, a nazývá se „urbanizace vesnických hodnot“. Když lidé z venkovských oblastí migrují do měst, mohou si s sebou přinést své způsoby chování, návyky a kulturu. To může vést k situaci, kdy se tito lidé ve městech chovají podobně jako na vesnicích, i když městské prostředí má své vlastní normy a dynamiku.
Lidé mají tendenci držet se svých kořenů a tradic, a to se může projevit i ve velkoměstském prostředí. Mohou si udržovat zvyky a normy, které jsou typické pro venkovskou kulturu. Přistěhovalci z vesnic se často hledají navzájem a vytvářejí si malé komunity podobné těm ve vesnicích. Tato komunita pak může udržovat stejné způsoby chování a hodnoty.
Přechod z vesnice do velkoměsta může být náročný. Lidé se mohou cítit ztraceni v anonymitě města a mohou se tak snažit udržet si pocit sounáležitosti a identity tím, že si zachovají své původní návyky. Někteří lidé mohou mít omezenou mobilitu a nemusí mít příležitost se dostatečně seznámit s městským životem a způsobem chování.
Mohou existovat i situace, kdy lidé jednoduše nejsou dobře informováni o městských normách a kultuře, což může vést k udržování venkovských zvyků. Někteří lidé město vnímají jako neznámý a nepřátelský prostředek, a proto se snaží držet se svého původního způsobu života. Pokud tato situace není efektivně zvládnuta, může mít negativní dopady na městskou společnost.
Města jsou zpravidla velmi různorodá a multikulturní místa, kde se setkávají lidé s různými zázemími a hodnotami. Důležité je tedy podporovat integraci a vzájemné porozumění mezi různými komunitami, aby bylo dosaženo harmonického a funkčního městského prostředí.