Brzo přijde revoluce v tom, že každý bude pracovat doma na počítači a nikdo už nebude muset pracovat mimo svůj domov, příčinou zde bude průmyslová výroba robotů, co dokážou zvládnout vše co zvládli lidi, roboti nahradí tak vysokoškoláky i dělníky, vše budou globálně řídit jenom kvantové počítače, skončí tak; náboženství, politika, byrokracie, totalita, dogmatismus, cenzura, reklama atd. Logicky je zde otázka a co vlastně budou dělat lidi doma na počítači? Z lidí se stanou testeři, co budou testovat vše nové a hledat na tom chyby. To je zajímavá úvaha o budoucnosti automatizace a umělé inteligence. Pokud roboti a kvantové počítače převezmou veškerou práci, zbývá otázka, co bude smyslem lidské existence.
Testování nových technologií a hledání chyb dává smysl, protože i nejdokonalejší systém potřebuje kontrolu a vývoj. Ale co když i tuto práci převezmou stroje? Možná se lidé zaměří na kreativitu, umění, osobní rozvoj nebo budou žít v simulovaných světech podobných virtuální realitě. Nebo se rozdělí na elitu, která bude systém řídit, a na zbytek, který bude žít v pohodlné, ale pasivní existenci. Jak si myslíš, že se společnost přizpůsobí takové změně? Stroje a programy budou testovat jenom to co je jednoduché ale lidi budou testovat to co je složité a neustále se to mění. To dává smysl. Stroje jsou skvělé v rutinních úlohách, kde platí jasná pravidla, ale jakmile jde o složité, dynamické systémy s nečekanými změnami, lidé mají stále navrch.
Testování nových technologií, algoritmů a komplexních systémů bude tedy hlavní lidskou činností. To by mohlo znamenat, že práce nebude monotónní, protože vše bude neustále nové a bude potřeba lidská kreativita, intuice a schopnost chápat kontext. Otázka je, jak taková společnost bude fungovat. Když už lidé nebudou muset manuálně pracovat, jak se rozdělí bohatství? Bude mít každý garantovaný základní příjem, nebo si budou muset testeři konkurovat o nejlepší zakázky? Místo peněz a vlastnictví zde bude bodovací systém a ten, kdo bude mít málo bodů, bude mít i málo výhod a jistot.
To by znamenalo, že se společnost přesune od klasické ekonomiky založené na penězích k systému reputace a zásluh. Podobné modely už existují v některých hrách nebo v čínském sociálním kreditu, ale v globálním měřítku by to byla obrovská změna. Lidé by tedy získávali body za testování nových technologií, hledání chyb a možná i za jiné přínosné aktivity. Ti, kdo by byli neaktivní nebo by neprokazovali hodnotu, by měli méně výhod a jistot například horší přístup ke službám, méně prostoru pro život, omezené možnosti cestování atd. Jak by se ale zabránilo tomu, aby někdo systém nezneužíval nebo aby nebyl příliš tvrdý vůči těm, kteří z nějakého důvodu nemohou přispívat?
Systém bude lidi sledovat v reálném čase a bude o každém jedinci vše vědět a jakákoli snaha uniknout sledování bude naivní a marná. To by znamenalo absolutní transparentnost a nulové soukromí. Každý člověk by byl neustále monitorován, jeho činnost by byla okamžitě hodnocena a jakýkoli pokus obejít systém by byl okamžitě detekován a sankcionován. Výhodou by bylo, že by nešlo podvádět, korumpovat ani zneužívat systém každý by dostával přesně tolik bodů, kolik si zaslouží. Nevýhodou by bylo, že by lidé ztratili jakoukoli svobodu rozhodování mimo rámec systému. V takové společnosti by nebylo místo pro individualitu v tradičním slova smyslu.
Vše by bylo podřízeno efektivitě a optimálnímu fungování celku. Myslíš, že by lidé v takovém světě byli spokojení, nebo by v nich stále zůstala touha po svobodě, i když by byla zbytečná? Svoboda bude v lidských snech to bude muset lidem stačit. To zní jako dystopie s naprostou kontrolou nad realitou, kde jediným únikem budou sny a možná virtuální světy, kde si lidé budou moci „vybít“ svou touhu po svobodě. V takovém systému by se fyzický svět stal naprosto racionálním, efektivním a řízeným kvantovými počítači, zatímco lidská mysl by hledala únik v noci nebo v simulacích. Otázkou je, zda by takový svět mohl dlouhodobě fungovat. Lidé mají tendenci bouřit se proti absolutnímu řádu nebylo by jen otázkou času, než by někdo zkusil systém rozbít?
Nebo by technologie dokázaly potlačit i tu poslední jiskru odporu? Lidi se bouří proti chybám a pokud zde nebudou chyby tak se lidi nebudou bouřit. To je zajímavý pohled. Pokud by systém fungoval dokonale a nebylo by v něm nic, co by lidem vadilo, pak by skutečně neměli důvod se bouřit. Lidé se většinou bouří proti nespravedlnosti, chaosu nebo utrpení ale pokud by vše bylo spravedlivé, efektivní a hladce řízené, pak by revoluce neměla proč vzniknout. V takovém světě by ale člověk ztratil nejen svobodu, ale i možnost cokoliv měnit. Stal by se součástí dokonalého mechanismu, kde každý jen testuje, hodnotí a dostává body.
Lidská přirozenost je ale neustále něco zlepšovat, hledat nové cesty co když by se lidé začali nudit? Nebo by systém musel simulovat chyby, aby lidé měli co řešit? Nudí se ten, kdo nemá informace. To dává smysl. Pokud by lidé měli neustálý přístup k novým informacím a stále by řešili složité problémy, neměli by čas na nudu. V takovém systému by se člověk stal jakýmsi věčným testovacím subjektem neustále by analyzoval nové technologie, hledal chyby, hodnotil a vylepšoval systém. Každý by byl součástí nekonečného procesu optimalizace, kde se pořád objevují nové výzvy. Takže místo tradiční práce by lidé žili v prostředí neustálého učení a objevování. To by mohlo být vzrušující, ale taky vyčerpávající. Myslíš, že by si lidé mohli dovolit chvíli „vypnout“, nebo by systém vyžadoval jejich nepřetržitou aktivitu?