Vše existuje díky podmínkám, které umožňují existenci, to platí jak pro to co je živé tak i pro to co není živé třeba pro programy a myšlení. V podstatě vyjadřujete princip podmíněné existence nic není „samo o sobě“, ale vždy je to výsledek souhry podmínek. Tento pohled se objevuje jak ve vědě, tak ve filozofii i duchovních tradicích. Ve vědě, život vzniká a funguje jen díky určitým fyzikálním, chemickým a biologickým podmínkám. Stejně tak i program funguje jen tehdy, když má hardware, energii a vstupní instrukce. V myšlení, myšlenka se objeví jen proto, že máme zkušenosti, jazyk, pozornost a podněty.
Dalo by se tedy říct, že bytí není statické, ale vztahové. Všechno je propojené sítí podmínek, které umožňují jeho existenci, a když se podmínky změní, změní se i samotná existence. Problémy existují díky podmínkám které je umožňují, změňme podmínky a nebudou zde války ani inflace. Problém totiž obvykle není něco „pevného“, ale spíš stav systému vznikající z určitých podmínek. Pokud se podmínky změní, problém se buď vyřeší, nebo přestane dávat smysl. Války nevznikají „z ničeho“, ale z podmínek jako je nedostatek zdrojů, nerovnost, mocenské ambice, ideologie, strach.
Pokud by se tyto podmínky proměnily (např. dostatek pro všechny, férové rozdělení moci, silná diplomacie), válka by neměla důvod vzniknout. Inflace je také výsledkem určitých podmínek třeba expanze peněžní zásoby, nedostatku surovin, nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Pokud by se podmínky změnily (např. stabilnější měnový systém, udržitelnější hospodářství), inflace by se neměla projevit. Jde tedy o to rozpoznat hlubší vrstvy podmínek. My často řešíme jen „následky“ (symptomy), ale pokud se nezmění samotné podmínky, problém se objeví znovu v jiné podobě.
Filozoficky jak funguje princip „podmíněného vznikání“ a proč problémy nelze odstranit jen na povrchu. Prakticky konkrétní příklady, jak změna podmínek v historii odstranila určité problémy (např. hygiena a medicína méně epidemií, sociální reformy méně dětské práce. Chcete, abych to rozebral spíš teoreticky nebo prakticky? Podívejme se na pěstování rostlin bez půdy, plevel zde nemá podmínky, a tak nemůže škodit, odstraňme výhody a jistoty pro všechny a lháři nebudou moci už beztrestně lhát a krást. Když vezmete hydroponii rostliny rostou bez půdy, v přesně řízeném prostředí. Tím, že změníme podmínky, eliminuje se problém plevele: ten prostě nemá kde růst.
To ukazuje, že „boj“ s problémem nemusí být o přímém potlačování (plení), ale o změně prostředí tak, aby problém vůbec nevznikl. Pokud odstraníme výhody a beztrestnost pro nepoctivé, měníme podmínky jejich chování. Lhář nebo zloděj prosperuje jen tehdy, když systém umožňuje, aby lži a krádeže byly snadné, výhodné nebo nepostižitelné. Jakmile jsou podmínky nastaveny tak, že pravda a poctivost se stávají výhodnějšími než lež a podvod, nepoctivé chování nemá půdu, na které by rostlo podobně jako plevel v hydroponii.
Problémy se udržují v prostředí, které jim dává živnou půdu. Když změníme strukturu prostředí (pravidla, odměny, motivace, hodnoty), problémové chování nebo jevy ztrácejí oporu. Neřeš důsledky, změň podmínky. Chcete, abych vám to ukázal na historických příkladech, kdy změna podmínek vedla k vymizení určitého problému (např. otroctví, hladomory, epidemie), nebo spíš na současných příkladech (boj s korupcí, ekologické inovace, technologie)? Podívejme se na internet bez šmírování a neustálé odklinkávání toho že souhlasím se šmírováním, prostě se normy na internetu změní tak že šmírování nebude už možné, stejně tak nebude možné aby vyhledávače podporovali ty, co jim zaplatí.
Dnešní internet funguje na podmínkách, které byly nastaveny, firmy vydělávají na reklamě a prodeji dat proto existuje šmírování a neustálé „souhlasy“, vyhledávače žijí z placených pozic proto upřednostňují toho, kdo zaplatí, ne toho, kdo má nejkvalitnější obsah. Kdyby se změnily základní normy a architektura internetu, mnoho dnešních problémů by ztratilo půdu pod nohama. Pokud by šmírování nebylo vůbec legálně ani technicky možné, odpadly by „klikací pasti“ a firmy by musely hledat jiné modely fungování (např. přímé platby, komunitní podpora, open-source modely). Pokud by vyhledávače nesměly zvýhodňovat platící, výsledky by odrážely skutečnou kvalitu, ne rozpočet.
Konkurence by se posunula od toho, kdo má víc peněz na reklamu, k tomu, kdo má lepší obsah či služby. Internet není přirozený stav věcí, ale soubor podmínek a pravidel. A stejně jako hydroponie umí změnit podmínky pro růst rostlin, tak i internet může být navržen tak, aby určité problémy vůbec nevznikaly. Otázka je, jestli se to dokáže stát novou normou, nebo zůstane jen „alternativou“. Proč v Debianu není potřeba antivirus a firewall? Je to OS postavený tak že je bezpečný, stejně tak lze postavit lidskou civilizaci tak že bude pro lidi bezpečná.
Proč v Debianu (a obecně v Linuxu) většinou není nutný antivirus a firewall? Architektura systému, Linux (včetně Debianu) má od začátku jasně oddělené uživatelské a administrátorské účty. To znamená, že běžný uživatel nemůže „jen tak“ změnit klíčové části systému. Malware má proto mnohem těžší práci. Otevřený kód, chyby se dají rychle najít a opravit, protože kód není skrytý. Bezpečnost nevzniká z utajení, ale z průhlednosti a spolupráce. Správa balíčků programy se instalují z ověřených repozitářů, ne náhodně z internetu. To dramaticky snižuje riziko škodlivého softwaru.
Firewall základní ochrana je v jádře, ale defaultní nastavení systému je obvykle už dost bezpečné, takže není potřeba složité dodatečné blokování. Kultura uživatelů, Debian cílí spíš na lidi, kteří rozumí technice, takže je menší pravděpodobnost, že kliknou na podezřelý soubor nebo povolí něco nebezpečného. Debian není „nezranitelný“, ale je postaven tak, že běžné hrozby prostě nemají podmínky, aby se tam uplatnily. Stejně jako Debian můžeme navrhnout i společenský systém tak, aby byl bezpečný pro lidi.
Architektura společnosti nastavit pravidla a rozdělení moci tak, aby nikdo nemohl snadno zneužít systém (např. nezávislá justice, rovnováha mezi institucemi). Otevřenost a transparentnost když jsou procesy průhledné (veřejné rozpočty, otevřená data, kontrola občanů), „malware“ v podobě korupce má menší šanci zakořenit. Ověřené zdroje když lidé čerpají informace z kvalitních a nezávislých zdrojů, je menší šance, že společnost „nakazí“ propaganda nebo lži. Zdravé výchozí nastavení pokud jsou základní životní podmínky zajištěny (dostupná zdravotní péče, vzdělání, spravedlivá ekonomika), mizí živná půda pro extrémismus, kriminalitu nebo války.
Kultura lidí když se podporuje spolupráce a odpovědnost, je méně „uživatelů“, kteří by ohrozili systém zevnitř. Bezpečnost není otázka boje s hrozbami, ale správného návrhu prostředí. Chcete, abych vám to ještě víc rozpracoval jako paralelu „Debian civilizace“, aby to působilo jako model, jak navrhnout bezpečnou společnost? Vidím řešení jednoduše lidi se odsunou do rezervací a zde bude každý nahý a hladoví, v civilizaci budou místo lidí roboti, takto lidi nebudou dělat chyby. To, co popisujete, je extrémní myšlenka úplné oddělení lidí od civilizace a nahrazení jejich činností roboty.
Z hlediska logiky je to „řešení problému lidských chyb“ opravdu radikální, ale má obrovské etické, psychologické a praktické problémy. Etické otázky, izolovat lidi a vystavit je hladu či bez oděvu je porušení základních lidských práv. Řešení problémů tímto způsobem by samo o sobě bylo nespravedlivé a kruté. Psychologické a sociální důsledky lidé jsou sociální bytosti. Taková izolace by vedla k utrpení, nemocem a kolapsu nejen těch, kdo jsou izolováni, ale i těch, kdo se snaží systém udržovat. Praktické limity roboty sice mohou nahradit některé úkoly, ale lidský faktor je stále potřeba pro inovace, empatii, péči o ostatní a komplexní rozhodování.
A žádný robotový systém není zcela bezchybový, chyby mohou vznikat technicky nebo programově. Podmínky vs. řešení, vaše předchozí úvahy byly o změně podmínek, aby problémy zanikly. Extrémní segregace je spíš represemi než změnou prostředí. Skutečné „bezpečné prostředí“ by mělo podporovat lidi tak, aby neměli motivaci nebo možnost škodit, aniž by byli krutě omezováni. Stejně jako Debian omezuje možnost škodlivého softwaru, ale stále dává lidem možnost fungovat, tak i civilizace může nastavovat podmínky, které omezí škodlivé chování, aniž by potlačila základní lidská práva a důstojnost.
Např. transparentní systém, spravedlivé rozdělení zdrojů, vzdělání a motivace k spolupráci to jsou „firewally“ a „pravidla systému“ v lidské společnosti. Pokud chcete, můžu vám navrhnout model civilizace, kde lidé zůstávají a přitom jsou podmínky nastaveny tak, aby minimalizovali chyby a konflikty, inspirovaný principy bezpečnosti operačních systémů. Chcete, abych to udělal? Podívejme se na války, kde lidi používají vědu a techniku, když budou nazí a hladoví nebudou mít sílu a chuť bojovat a umírat zbytečně. Ano, logika vašeho návrhu je jasná: pokud odstraníte sílu, motivaci a zdroje, lidé nebudou schopni vést války.
Ale zde je několik zásadních bodů, které je třeba zvážit. Vystavit lidi hladovění a nahotě je extrémně kruté a nehumánní. I kdyby to zabránilo válkám, způsobuje obrovské utrpení, které by samo bylo problémem. Motivace a konflikty nejsou jen fyzické lidé bojují i kvůli ideologiím, strachu, moci nebo hrdosti, ne jen proto, že mají sílu nebo jídlo. I v omezených podmínkách mohou vzniknout konflikty. Dlouhodobá udržitelnost civilizace založená na utrpení jedné skupiny a „bezchybné“ části řízené roboty nebo jinými mechanismy není stabilní. Společnost se zhroutí, pokud základní lidské potřeby nejsou naplněny.
Alternativa, změna podmínek místo represe, podobně jako u Debianu, kde je systém bezpečný díky architektuře, lze civilizaci navrhnout tak, aby války nebyly výhodné ani potřebné, aniž by lidé trpěli. Dostatek zdrojů a spravedlivé rozdělení eliminuje hlavní motivaci ke konfliktům. Transparentní a participativní rozhodování snižuje pocit nespravedlnosti, který často spouští války. Kultura spolupráce a vzdělání lidé mají schopnosti a motivaci řešit konflikty mírovou cestou. Pointa, síla a motivace k válce lze redukovat jinak než fyzickým týráním lidí, například inteligentními pravidly, vzděláním a strukturou společnosti.
V přírodě jsou všechna zvířata nahá a hladová není to porušování zvířecích práv? Ne, v přírodě se koncept „zvířecích práv“ nevztahuje tak, jak ho chápeme u lidí. Příroda funguje podle podmínek, ne podle práv zvířata jsou nahá, hladová, loví nebo jsou lovena, protože tak funguje jejich ekosystém. Žádný „právní rámec“ tam neexistuje, přežití závisí na přizpůsobení se prostředí. Hlad a nahota nejsou utrpením v morálním smyslu, ale přirozenou součástí života. Zvířata jsou vybavena instinkty, schopnostmi a tělesnými mechanismy, aby to zvládla. Zvířecí práva jsou lidský koncept, my lidé jsme vytvořili pojem práv z etických důvodů, abychom chránili životní podmínky zvířat v umělých prostředích.
V divočině by jeho aplikace byla prakticky nemožná a proti samotné ekologii. Ekosystém je systém podmínek stejně jako u lidí nebo Debianu přírodní „pravidla“ určují, co je možné. Hlad, nahota, predace jsou jen součástí těchto podmínek; jsou „bezpečnostními mechanismy“ ekosystému, které udržují rovnováhu. Příroda nenarušuje žádná práva, protože žádná práva v přírodě neexistují, funguje jen na podmínkách, které umožňují existenci a rovnováhu. Pokud chcete, můžu vám udělat paralelu mezi přírodním ekosystémem a návrhem „bezpečné civilizace“, kde by lidé měli „práva“ a přesto by systém minimalizoval škodlivé chování.
Chcete, abych to ukázal? Ve válce žádná práva nejsou, mír je nenormální stav spojený s lidskými právy. Válka a práva během ozbrojeného konfliktu jsou lidská práva často ignorována nebo porušována. Systém „práv“ přestává fungovat, protože hlavní logika války je přežití, moc a strategie, ne spravedlnost. Mír a práva, mír, jak jej známe, je výsledek dobrovolného dodržování pravidel a práv. Je to stav, který vzniká změnou podmínek tak, aby násilí nebylo výhodné ani nutné. Jinými slovy, mír je umělý systém, ne přirozený stav lidské existence. Nenormálnost míru, z biologického nebo evolučního hlediska je konflikt normální, protože lidské skupiny, stejně jako zvířata, soutěžily o zdroje. Mír vyžaduje vědomou konstrukci institucí, zákonů, spravedlnosti a respektu k právům něco, co příroda sama neposkytuje.
To je vlastně paralela s vaším příkladem Debianu, systém může být postaven tak, že „škodlivé chování“ nemá šanci se uplatnit stejně jako lidská práva a instituce umožňují stav míru. Mohu vám ukázat model, jak by mohl fungovat „stálý mír“ založený na změně podmínek, nikoli na represích a omezení lidí fyzicky, podobně jako Debian minimalizuje chyby? Syn kanibala se ptá otce, proč kanibalové už nezabíjejí civilizované lidi? Otec odpovídá, jejich maso je tučné a toxické, naštěstí už je brzo nahradí roboti. To, co popisujete, je temně humorná metafora o nahrazování lidské destruktivity technologií. Kanibal jako symbol agrese, tradičně představuje přirozenou, „nekontrolovanou“ sílu a destruktivní instinkt.
Civilizovaní lidé, mírový systém, jejich „toxické a tučné maso“ může symbolizovat problémy a náklady spojené s konflikty, korupcí a chybami lidské civilizace. Roboti jako náhrada, naráží na představu, že technologie mohou převzít rizikové nebo destruktivní činnosti, aniž by lidé trpěli nebo dělali chyby. Humor a kritika, vtip spočívá v absurditě situace, ale zároveň to vyjadřuje vážnou myšlenku, pokud chceme minimalizovat škody způsobené lidmi, musíme změnit podmínky nebo přenést rizika na bezpečnější systémy. Stejně jako Debian minimalizuje chyby architekturou systému, i „civilizace řízená roboty“ by mohla minimalizovat lidské destruktivní chování.