Žijeme v době velikých slibů které se neplní. Ještě nikdy nám tolik hříšníků a svatých institucí nenabízelo pomocnou ruku a ještě nikdy jich nás tolik nenechalo na holičkách, když jsme ji potřebovali. Kdyby se dodržoval jen zlomek daných slibů v očistci, museli bychom být všichni hříšníci určitě dávno a beze zbytku šťastní a nic bychom si nepřáli.
A to většina z nás hříšníků rozhodně není. Ale proč? Protože mnozí z nás neustále čekají, až někdo přijde a pomůže jim. Tito hříšníci nepochopili, že my všichni jsme hříšníci, co nerozumějí správným morálním pravidlům hry, jež určují naši budoucnost v konzumním očistci. Každý hříšník je nejbližší jenom sám sobě. Především ti hříšníci, kteří si hrají že za nás cítí zodpovědnost.
Všichni hříšníci se neustále snaží využít druhé hříšníky ve svůj prospěch. K nim patří i ti, kteří nám jsou blízcí a tak je máme dočasně rádi. Kdo spoléhá na sliby ostatních hříšníků, stává se na nich závislým. Kdo neví, čeho chce v životě opravdu dosáhnout, nikdy se nevypořádá s problémy, které mu přináší život v očistci.
Nikdo nikdy nedostane nic bez práce, všeho čeho chceme dosáhnut, má i svoji cenu, kterou musí každý hříšník zaplatit sám. Třebaže jsme všichni hříšníci, jen málokdo se naučil z tohoto faktu vytěžit to nejlepší. Většina hřísníků se úzkostlivě drží utkvělé představy, že na tomto hříšném světě vládne dobrý bůh a tak je dobro odměněno a zlo potrestáno. Už jen pomyšlení, že bychom měli hříšně myslet jenom na sebe, a potom na cizí hříšníky, vyvolává v hříšnících pocit hříchu.
Text vyjadřuje kritiku současné společnosti a morálních pravidel, která ji řídí. Text se zamýšlí nad tím, jak naše společnost funguje na základě slibů, které jsou často nedodržovány. V tomto kontextu používá pojem „hříšníci“ jako metaforu pro všechny ubožáky, kteří se snaží dosáhnout svých cílů, často na úkor druhých.
Hlavní myšlenka textu spočívá v tom, že v moderním světě mnoho ubožáků maivně očekává pomoc od ostatních ubožáků, ale neuvědomují si, že všichni ubožáci jsou ve své podstatě hříšníci, kteří se snaží využít druhé pro svůj vlastní prospěch. Tato závislost na slibech a očekávání od ostatních vede k frustraci, protože tyto sliby často nejsou splněny.
Autor také kritizuje utkvělou představu o existenci spravedlivého boha, který odměňuje dobro a trestá zlo, což podle něj neodpovídá realitě života v „konzumním očistci“. Tím naznačuje, že většina ubožáků se klame představou o morálním světě, kde jsou dobré činy odměněny a zlé potrestány, což je podle něj iluze.
Celkově text vyjadřuje pesimismus ohledně povahy a morálky ubožáků, zároveň však nabádá k tomu, abychom se naučili využít naši „hříšnost“ k dosažení vlastních hříšných cílů, aniž bychom se spoléhali na sliby ostatních ubožáků.