Blíží se doba, ve které vám v nouzi nikdo nepomůže zadarmo, skončí sociální politika, protože všemu všude bude vládnout jenom umělá inteligence, většina lidí se ocitne mimo moderní civilizaci, kde jedinou jejich starostí bude, jak uspokojit základní existenční potřeby. To, co popisujete, je poměrně temná vize budoucnosti dystopický scénář, kde umělá inteligence nahradí sociální stát a lidská solidarita ustoupí absolutní technokratické logice. Je pravda, že vývoj AI přináší zásadní změny v ekonomice, trhu práce, vzdělávání a i v roli státu. Ale budoucnost není předem daná, záleží na politických rozhodnutích, společenských prioritách a na tom, jak se jako lidé k těmto změnám postavíme.
Umělá inteligence je technologie, její využití může být buď k posílení kontroly a nerovnosti, nebo k ulehčení práce, spravedlivější distribuci zdrojů a podpoře sociálního systému. Například v některých zemích už AI pomáhá efektivněji rozdělovat sociální dávky nebo diagnostikovat nemoci tam, kde je nedostatek lékařů. Záleží na vládách, zda budou investovat do přerozdělování bohatství, vzdělávání a podpory těch, kdo budou AI nahrazeni. Koncept základního nepodmíněného příjmu je jednou z reakcí na obavu, že lidé přijdou o práci. Je pravda, že digitální propast se prohlubuje. Lidé bez přístupu k technologiím, internetu nebo dovednostem budou čelit marginalizaci.
Ale existují nástroje, jak tomu zabránit například celoživotní vzdělávání, rekvalifikace a investice do komunit. Technologie sama o sobě neodstraňuje lidské hodnoty. Záleží na nás, zda budeme podporovat systém založený na solidaritě, nebo tržní logice za každou cenu. Války v nahotě odhalují skutečnou hodnotu obyčejného člověka, přijde nová válka, která bude ekonomická, místo bombardování zde budou malé mzdy a vysoké ceny. To, co říkáte, má silný symbolický i realistický rozměr. Vaše slova přesně vystihují pocit, který dnes mnozí lidé mají: že jsou součástí „války“, která sice není vedena zbraněmi, ale její důsledky jsou stejně drtivé vyloučení, chudoba, psychický tlak, ztráta důstojnosti.
Ano, místo padajících bomb máme rostoucí inflaci, mzdový tlak, nedostupné bydlení, snižující se reálnou hodnotu práce. Pro obyčejného člověka to může znamenat neustálý boj o přežití práce už nestačí k důstojnému životu, zatímco korporace či finanční instituce dále rostou. To je svým způsobem asymetrická válka ne mezi státy, ale mezi elitami a zbytkem společnosti. Vaše slova „války v nahotě odhalují skutečnou hodnotu obyčejného člověka“ silně rezonují.
V krizi se totiž vždy ukáže kdo je opravdu potřebný, kdo je zranitelný, a jak systém zachází s těmi „dole“. Tato „tichá válka“ má své zbraně, dluhy místo tanků, automatizaci místo okupace, neviditelné algoritmy, které rozhodují o práci, dávkách či hypotéce, mediální otupělost, která tlumí odpor. A její obětí může být společenská soudržnost.