Nesmrtelnost na věčné časy

Nesmrtelnost se zabývá životem, životem v podobě vědomí, životem v podobě skutečnosti a životem v podobě objektu, subjektu nebo iluze. Nesmrtelnost znamená nesmrtelnost vědomí, ne nesmrtelnost hmoty. Člověk může opustit své ubohé hříšné tělo, kdykoli se mu zlíbí. Ano, pokud má něco trvat na ubohé úrovni po dlouhou dobu, stává se to největším utrpením. Každý živý systém bude znechucen, pokud zůstane na zemi déle, než je to správné.

Každá touha může být jednou naplněna, ale i tak bude znechucen, protože nejedná s osvěcujícím vědomím. Když jednáte s osvěcujícím vědomím, nevěnujete pozornost smyslům. Cítíte, že nepotřebujete uspokojení smyslů nebo čehokoli, co patří této hříšné zemi, protože v tu chvíli vidíte, že realita je pomíjivá. Jediné, co je trvalé, to je i nesmrtelné. Když myslíme na věčnost, musíme vědět, že vše, co je dokonalé, může být věčné. Může to mít svůj počátek včera, ale může to pokračovat, pokračovat po milióny let.

Nesmrtelnost se zabývá životem a každý život vznikl z evolučních chyb. Život nečekaně přichází, a teprve tehdy můžeme začít jej měřit. Nesmrtelnost je něco, co už tu je. Plánuje si vesmír budoucnost tak, jak to dělají lidské bytosti? Vize vesmíru není něco, co se má naplnit v budoucnosti. Vesmír je všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný. Vnímání a projevení vesmíru jsou současné.

Člověk, jenž je součástí vesmíru, plánuje, a později vidí projevení svých plánů v čase. Avšak hra vesmíru se více podobá dětské hře tím, že je spontánní a bez motivu a nehledá budoucí výsledek. Vesmír je malé naivní dítě, ale jeho hra, na rozdíl od hry lidského dítěte, je vědomá. Pro člověka je dobré mít jistý plán. Vesmír projevuje sám sebe skrze život. Jak se nevědomost rozplývá ve světle, naším konečným vědomím je postupně odhalována pravda a láska.

Ale ve světě vesmíru existuje pravda a láska společně, a tak dochází k vnímání a projevení současně. Pro člověka se musí naplnit vize budoucnosti skrze plány, tak aby vesmír mohl odhalit skrze člověka to, co v něm vždy přebývalo. Jak můžeme nejlépe využít čas, ve kterém dočasně žijeme? Jsou dva druhy času. Jeden čas je dočasný čas a druhý je věčný čas. Dočasný čas je to, co jsme vytvořili, ale věčný čas nemůže být námi vytvořen.

Je uvnitř nás a okolo nás. Když žijeme ve věčném čase, nemůžeme oddělit jednu vteřinu od druhé. Když žijeme v dočasném čase, víme, že je nějaká hodina a nějaký rok. Ve věčném čase jsou všechny hodiny a roky společně v jednom okamžiku. To je rozdíl mezi věčným časem a dočasným časem. Ve věčném čase můžeme vidět dokonale usídlenu přítomnost, minulost i budoucnost, a tento věčný čas můžeme snadno vlastnit, když dosáhneme pravdy a lásky.

Když vědomě využíváte čas na to, abyste dělali něco správného, vstupujete do věčného času. Když vědomě myslíte na něco správného, okamžitě přichází věčný život. Malá část vesmíru může být zničena katastrofou, ale celý vesmír nebude nikdy zničen, protože je to věčný kruh. Když se někdo při stoupání k věčnosti unaví, možná i sejde trochu dolů, zatímco odpočívá. Jakmile je však znovu inspirován k cestě nahoru, půjde opět vzhůru, až nakonec dosáhne vrcholu a vrchol to je věčnost ve které není dočasný čas.

Příspěvek byl publikován v rubrice GVKB a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.